Pořád se mě drží tvůrčí neklid, říká Petr Janda. Směje se čím dál raději

Nahrávám video
Petr Janda hostem Interview ČT24 speciál
Zdroj: ČT24

Jako dítě se Petr Janda učil hrát na housle, vyměnil je ale za kytaru a u té už zůstal. Téměř šedesát let hraje s kapelou Olympic. Že by ho jednou někdo nahradil, si představit neumí. „Nevím, jestli by to někdo převzal, jestli by mu to nebylo blbý, jestli by lidi chodili dál. Ale mě to baví, tak se mi ještě nesnažte vnuknout takové myšlenky,“ nemíní o muzikantském důchodu vůbec uvažovat. Naopak k letošním osmdesátinám si nadělil sólovou desku, na níž se obklopil mladými hudebníky. Pořád se ho drží „tvůrčí neklid“ a celoživotní optimismus, svěřil se v Interview ČT24 speciál, v němž se ohlédl za šesti dekádami Olympiku.

„Vymyslel jsem spoustu nápadů,“ zpívá Petr Janda v jednom z hitů Olympiku. Ve svém životě za špatný nápad považuje pokus podnikat, za naopak ten nejlepší své děti. A k těm dobrým by se určitě dal počítat i v roce 1963 nástup do skupiny Karkulka, ze které se záhy stal Olympic. Debutové album Želva od této kapely se považuje za jedno z přelomových alb bigbítu.

Ten příšerný pop

S nástupem normalizace ale rocková muzika ztrácela říz. „Byla to doba, kdy pop absolutně zvítězil nad bigbítem. Rockové kapely přestaly mít práci. Někteří kolegové emigrovali, někteří toho prostě nechali a šli třeba mýt okna a někteří začali hrát s popovými zpěváky. Tenkrát měl každý zpěvák kapelu, a to byli všechno ti ubozí bigbíti, kteří museli hrát ten příšerný pop,“ popisuje Janda.

Olympic tehdy do kapely vzal jako baskytaristu a zpěváka Jiřího Korna, který s popem také koketoval. Soužití dlouho nevydrželo a v roce 1973 Olympic sám sobě „napsal parte“. Navíc doba si žádala i další ústupky. Účast na Festivalu politické písně v Sokolově nebo skladby typu Mám chuť žít, „ten starý příběh z barikád“, jak se v ní zpívá.

Přiblížit tehdejší tlak jeho nedospělým dcerám, které vyrůstají v demokracii, je pro Petra Jandu obtížné. „Jak to bylo dřív, že třeba nebylo to či ono, nebo že jsem musel jít tam či onam, to vůbec nechápou. Ony jsou prostě svobodné,“ konstatoval.

Hele, kluci, zabalíme to

Druhá polovina sedmdesátých let, kdy se Olympic rozhodl neředit svou bigbítovou krev, a především divoká osmdesátá léta ale kapelu dostaly zpátky na koleje. Další konečná hrozila až po sametové revoluci, kdy obecně zájem o předrevoluční skupiny a interprety dočasně ochladl.

„Nikdo na nás nechodil. Přijeli jsme na koncert a tam bylo dvacet lidí. To bylo velmi nepříjemné, takový problém jsme nezažili. A já jsem říkal: ‚Hele, kluci, lidi už nás mají plné zuby. Navrhuju, abychom oslavili třicet let Olympiku. Odjezdíme to a zabalíme,‘“ přiznává Petr Janda.

Z rozlučkového turné si ovšem odnesl poučení, že o konci kapely už nikdy mluvit nebude. Místo odchodu nakonec znamenalo impuls k pokračování. Olympic hraje dalších třicet let a přinejmenším frontman kapely o oznámení „skončili jsme jasná zpráva“ vůbec neuvažuje.

Nemůžu za to, mám prostě dobrou náladu

Naopak stále dál skládá. S odkazem na jednu z písní Olympiku říká, že mu schází i víc než jen osmý den. „Snažím se pořád najít nějakou práci, hlavně tu, která mě povznáší. Sice občas sekám trávu, přehazuju hlínu a zalévám rajčata, ale přesto v sobě pořád mám tvůrčí neklid. A myslím si, že to mě právě drží při životě, že mám prostě motivaci ještě být na světě,“ přiznává Janda.

Držet krok s mladšími generacemi mu pomáhají také jeho děti, nejmladší Rozárii je deset let. „Zatímco moji kolegové kamarádí s dalšími důchodci, já kamarádím se svými dětmi, takže mám úplně jiný přehled o životě,“ podotýká. S Olympikem vydal jako zatím poslední studiové album v roce 2020 Kaťata, k letošním osmdesátinám natočil sólovou desku. Asi se mi nebude chtít, přiznává názvem alba, na němž se obklopil o generace mladšími muzikanty i textaři.

Navíc i přes ztrátu nejbližších, s níž se musel v životě vyrovnat, zůstává celoživotním optimistou. „Dokonce čím jsem starší, tím se raději a víc směju. Já za to nemůžu, mám prostě dobrou náladu. Nemám v sobě třeba vůbec nenávist. Dokonce jsem už v takovém stádiu, že když projíždím televizní kanály a zaseknu se třeba u filmu a blížím se k nějakému mordu, tak to prostě přepnu. Já to vidět nechci. Úplně eliminuju ošklivé věci ze života,“ uzavírá.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoŠkrty v kultuře vyvolaly rozruch. Umělci se obávají o budoucnost institucí

Vláda Andreje Babiše (ANO) letos snižuje rozpočet ministerstvu kultury oproti loňsku o dvanáct procent. Umělci, divadelníci i třeba lidé na literární scéně se tak obávají o osud svých institucí. Týká se to například i literárního časopisu Host, který se spoléhá na veřejné zdroje – podporuje ho město Brno, ale třeba i ministerstvo kultury. „Čtyřicet procent už je opravdu hodně. Už myslím, že byste musel uvažovat o zrušení úvazků, že se časopis bude tisknout na horší papír, nebo vydáte méně čísel ročně,“ uvedl šéfredaktor časopisu Host Jan Němec. Šéf resortu kultury Oto Klempíř (za Motoristy) zprávy o čtyřicetiprocentním škrtu označil za dezinformace. V příštích dnech chce ministerstvo s profesními asociacemi o škrtech v rozpočtu jednat.
před 21 hhodinami

Kontrarevolucionář v hollywoodském stylu. KLDR zatraktivňuje propagandu

V novém propagandistickém filmu, který letos odvysílala severokorejská televize, se kontrarevolucionář neúspěšně pokusí o atentát na někdejšího vůdce Kim Čong-ila. Fiktivní příběh překvapuje akčními scénami a navazuje na trend filmařů KLDR točit ve stylu Hollywoodu. Chtějí tak konkurovat zahraniční produkci, která se k Severokorejcům i přes zákazy dostává. A nabídnout propagandu v atraktivním balení.
28. 2. 2026

Warner Bros. podepsala smlouvu o převzetí s Paramountem

Společnost Warner Bros. Discovery (WBD) podepsala smlouvu, podle níž ji za 110 miliard dolarů (2,2 bilionu korun) přebírá mediální skupina Paramount Skydance. Vyplývá to ze záznamu globální porady firmy, který má k dispozici agentura Reuters. Druhý zájemce o převzetí filmových studií a streamovací divize konglomerátu WBD, společnost Netflix, předtím odmítl zvýšit svou nabídku. Spojením obou firem vznikne jedno z největších filmových studií na světě.
27. 2. 2026Aktualizováno27. 2. 2026

Kvíz: „Jen sympaťáci umírají mladí.“ Znáte dobře Červeného trpaslíka?

Ve věku sedmdesáti let zemřel britský režisér a scenárista Rob Grant, jeden ze spolutvůrců britského sci-fi sitkomu Červený trpaslík, informovala ve čtvrtek britská média. Připomeňte si osudy posádky lodi, která bloudí v hlubinách vesmíru, prostřednictvím kvízu.
27. 2. 2026

Francouzského Césara za nejlepší film získal L'Attachement

Francouzskou cenu César za nejlepší film získal snímek „L'Attachement“ režisérky Carine Tardieuové. Po slavnostním udílení cen francouzské filmové akademie o tom v noci na pátek informovala agentura AFP. Snímek uspěl také v kategoriích nejlepší herečka ve vedlejší roli a nejlepší adaptovaný scénář, proměnil tři z celkových osmi nominací.
27. 2. 2026

Brno k výročí návštěvy Alžběty II. smekne klobouk

Na brněnskou Novou radnici přibude nové umělecké dílo od Radka Talaše. Motiv červeného klobouku odkazuje k návštěvě britské královny Alžběty II., která moravskou metropoli navštívila 28. března před třiceti lety. Pamětní desku odhalí Brňané v den výročí, nyní klobouk odlili pracovníci slévárny v Popovicích na Uherskohradišťsku.
26. 2. 2026

Předjaří vítá v Královské zahradě na Hradě tisíce květin

V Empírovém skleníku v Královské zahradě Pražského hradu lze vidět více než sto odrůd kvetoucích jarních květin. Na výstavě Předjaří: Zahrada malých gest je doplňuje výtvarná tvorba mladých českých a slovenských autorů.
26. 2. 2026

Bráchova reakce mě dojala, říká režisérka oceněného dokumentu o závislosti

Jako krásné, ale zároveň děsivé vnímá režisérka Pepa Lubojacki reakce diváků z festivalu Berlinale na svůj dokument. Potvrdily jí, že její zkušenost není ojedinělá. V koprodukčním česko-slovenském snímku Kdyby se holubi proměnili ve zlato zachytila boj se závislostí ve vlastní rodině. Z Berlinale si odvezla cenu pro nejlepší dokumentární film. Mluvila o něm i s Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
26. 2. 2026
Načítání...