Pořád se mě drží tvůrčí neklid, říká Petr Janda. Směje se čím dál raději

Nahrávám video

Jako dítě se Petr Janda učil hrát na housle, vyměnil je ale za kytaru a u té už zůstal. Téměř šedesát let hraje s kapelou Olympic. Že by ho jednou někdo nahradil, si představit neumí. „Nevím, jestli by to někdo převzal, jestli by mu to nebylo blbý, jestli by lidi chodili dál. Ale mě to baví, tak se mi ještě nesnažte vnuknout takové myšlenky,“ nemíní o muzikantském důchodu vůbec uvažovat. Naopak k letošním osmdesátinám si nadělil sólovou desku, na níž se obklopil mladými hudebníky. Pořád se ho drží „tvůrčí neklid“ a celoživotní optimismus, svěřil se v Interview ČT24 speciál, v němž se ohlédl za šesti dekádami Olympiku.

„Vymyslel jsem spoustu nápadů,“ zpívá Petr Janda v jednom z hitů Olympiku. Ve svém životě za špatný nápad považuje pokus podnikat, za naopak ten nejlepší své děti. A k těm dobrým by se určitě dal počítat i v roce 1963 nástup do skupiny Karkulka, ze které se záhy stal Olympic. Debutové album Želva od této kapely se považuje za jedno z přelomových alb bigbítu.

Ten příšerný pop

S nástupem normalizace ale rocková muzika ztrácela říz. „Byla to doba, kdy pop absolutně zvítězil nad bigbítem. Rockové kapely přestaly mít práci. Někteří kolegové emigrovali, někteří toho prostě nechali a šli třeba mýt okna a někteří začali hrát s popovými zpěváky. Tenkrát měl každý zpěvák kapelu, a to byli všechno ti ubozí bigbíti, kteří museli hrát ten příšerný pop,“ popisuje Janda.

Olympic tehdy do kapely vzal jako baskytaristu a zpěváka Jiřího Korna, který s popem také koketoval. Soužití dlouho nevydrželo a v roce 1973 Olympic sám sobě „napsal parte“. Navíc doba si žádala i další ústupky. Účast na Festivalu politické písně v Sokolově nebo skladby typu Mám chuť žít, „ten starý příběh z barikád“, jak se v ní zpívá.

Přiblížit tehdejší tlak jeho nedospělým dcerám, které vyrůstají v demokracii, je pro Petra Jandu obtížné. „Jak to bylo dřív, že třeba nebylo to či ono, nebo že jsem musel jít tam či onam, to vůbec nechápou. Ony jsou prostě svobodné,“ konstatoval.

Hele, kluci, zabalíme to

Druhá polovina sedmdesátých let, kdy se Olympic rozhodl neředit svou bigbítovou krev, a především divoká osmdesátá léta ale kapelu dostaly zpátky na koleje. Další konečná hrozila až po sametové revoluci, kdy obecně zájem o předrevoluční skupiny a interprety dočasně ochladl.

„Nikdo na nás nechodil. Přijeli jsme na koncert a tam bylo dvacet lidí. To bylo velmi nepříjemné, takový problém jsme nezažili. A já jsem říkal: ‚Hele, kluci, lidi už nás mají plné zuby. Navrhuju, abychom oslavili třicet let Olympiku. Odjezdíme to a zabalíme,‘“ přiznává Petr Janda.

Z rozlučkového turné si ovšem odnesl poučení, že o konci kapely už nikdy mluvit nebude. Místo odchodu nakonec znamenalo impuls k pokračování. Olympic hraje dalších třicet let a přinejmenším frontman kapely o oznámení „skončili jsme jasná zpráva“ vůbec neuvažuje.

Nemůžu za to, mám prostě dobrou náladu

Naopak stále dál skládá. S odkazem na jednu z písní Olympiku říká, že mu schází i víc než jen osmý den. „Snažím se pořád najít nějakou práci, hlavně tu, která mě povznáší. Sice občas sekám trávu, přehazuju hlínu a zalévám rajčata, ale přesto v sobě pořád mám tvůrčí neklid. A myslím si, že to mě právě drží při životě, že mám prostě motivaci ještě být na světě,“ přiznává Janda.

Držet krok s mladšími generacemi mu pomáhají také jeho děti, nejmladší Rozárii je deset let. „Zatímco moji kolegové kamarádí s dalšími důchodci, já kamarádím se svými dětmi, takže mám úplně jiný přehled o životě,“ podotýká. S Olympikem vydal jako zatím poslední studiové album v roce 2020 Kaťata, k letošním osmdesátinám natočil sólovou desku. Asi se mi nebude chtít, přiznává názvem alba, na němž se obklopil o generace mladšími muzikanty i textaři.

Navíc i přes ztrátu nejbližších, s níž se musel v životě vyrovnat, zůstává celoživotním optimistou. „Dokonce čím jsem starší, tím se raději a víc směju. Já za to nemůžu, mám prostě dobrou náladu. Nemám v sobě třeba vůbec nenávist. Dokonce jsem už v takovém stádiu, že když projíždím televizní kanály a zaseknu se třeba u filmu a blížím se k nějakému mordu, tak to prostě přepnu. Já to vidět nechci. Úplně eliminuju ošklivé věci ze života,“ uzavírá.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

V tunelech metra se natáčí mysteriózní Zmizení Sáry Lindertové

Mysteriózní minisérie Zmizení Sáry Lindertové kombinuje kriminální a nadpřirozené prvky. V pražských tunelech metra, kde se příběh z velké části odehrává, ji natáčí režisér Matěj Chlupáček. Vzniká v koprodukci České televize a společnosti Canal+.
před 3 hhodinami

Michael sesadil Oppenheimera. Je nejvýdělečnějším filmovým životopisem

Michael Jackson opět vede žebříčky prodejnosti. Tentokrát filmové. Hraný snímek o začátcích krále popu, se stal nejvýdělečnějším životopisným snímkem vůbec. Celosvětově vydělal dosud 977 milionů dolarů (necelých 20,8 miliardy korun). Na druhé místo tak odsunul Oppenheimera, příběh o vývoji atomové bomby. Na milionové tržby – a umístění v žebříčku – v minulosti dosáhly třeba filmy o Freddiem Mercurym, čínském důstojníkovi z bitvy o Šanghaj nebo o indiánce Pocahontas.
před 6 hhodinami

Muse na desátém albu zachytili signál z vesmíru

Anglická skupina Muse vydává desáté album. Kapela ve své hudbě dlouhodobě čerpá ze sci-fi motivů, její tvorba bývá řazena do žánru vesmírného rocku. Na nové desce The Wow! Signal odkazuje k mimozemským civilizacím.
včera v 11:26

VideoAbych psal, musím být rozzlobený, říká punker Wattie Buchan

Skotští punkeři The Exploited vydali poslední album před více než dvaceti lety. „Důvodů je mnoho. Prošel jsem si depresí. Abych mohl psát punkovou hudbu, musím být rozzlobený. Přitom jsem už dlouho šťastný,“ vysvětlil frontman kapely Wattie Buchan. Rozhovor České televizi poskytl při vystoupení na festivalu Mighty Sounds v Táboře.
29. 6. 2026

VideoOdbourává stres a uklidňuje. Projekt chce ke čtení přitáhnout více Čechů

Čtení považuje za prospěšné přes 80 procent populace, zároveň však téměř třetina dospělých nezvládne ani jeden titul za rok. V průzkumu to zjistila iniciativa Čteme za nároďák. Její strůjci chtějí k literatuře – kvůli jejím přínosům – přivést víc lidí. I krátká chvíle s knihou podle nich odbourává stres a stimuluje pozornost. Vědci si všimli, že děti chtějí číst o svých konkrétních zálibách, při výběru knihy je proto důležité zjistit, co je vlastně baví. Děti-čtenáři pak bývají podle výzkumů v budoucnu úspěšnější i spokojenější. Benefity pokračují v dospělosti, četba podporuje empatii, uklidňuje a zlepšuje koncentraci. Odborníci doporučují začít třeba stránkou denně, dospělí si mohou zdravý návyk vybudovat právě během čtení se svými dětmi.
29. 6. 2026

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
28. 6. 2026

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

Evropský pohled