"Kde je laskavost, tam je i dobro. Kde je dobro, tam je kouzelně." A kde je pod režií podepsán Kenneth Branagh, tam je zpravidla k vidění brilantní filmové řemeslo a příběh, který má srdce i duši. Jeho Popelka je třpytivý filmový klenot, který k nám sestoupil z pohádkového světa, aby nám dal radost a učinil nás (alespoň na nějakou dobu) lepšími.
Tahle populární pohádka bratří Grimmů se stala výzvou pro celou řadu tvůrců, kteří ji ztvárnili jako operu (Gioacchino Rossini), balet (na hudbu Sergeje Prokofjeva), animovaný film (který se narodil ve studiu Walta Disneye) či klasický hraný film, který sází buď na kouzelné plody ořešáku (Vorlíčkovy Tři oříšky pro Popelku), nebo spoléhá na to, že odněkud přiběhne dobrá víla kmotřička a hodí Popelku do gala pro královský ples (jak to teď natočil Kenneth Branagh). Proměnu šedé myšky v oslnivou a žádoucí krasavici známe dobře třeba i z Pretty Woman nebo My Fair Lady, kde se pro Vivian a Lízu Doolittlovou stali dobrou vílou kmotřičkou i princem z pohádky miliardář Edward Lewis a profesor Henry Higgins.
Tentokrát nás ovšem Kenneth Branagh vrací k původním, čistým pohádkovým kořenům. A dokazuje, že pro účinné oslovení současného publika nemusí být nutně přihazovány popkulturní ornamenty a cool hlášky, ale úplně stačí původní, dramatická a dojemně pohádková poetika a příběh, jak ho traktuje ústní lidová tradice.
Žila byla jedna dívka jménem Elka…
Pro své rodiče, s nimiž vyrůstala ve velkém domě u lesa, to byla taková malá princezna, která si dokázala povídat se zvířátky a v jejímž malíčku bylo víc dobra a laskavosti, než má většina lidí v celém těle. Její otec byl obchodník, který svým děvčatům vozil dárky ze svých cest, o všechny se nenápadně staraly hodné víly kmotřičky a všechno bylo, jak má být, hlavně proto, že se všichni měli tuze (až pohádkově) rádi. Jenomže cesty zármutku jsou nevyzpytatelné, a tak se stalo, že se stočily i do Elčina pohodového domova. Její moudrá matka těžce onemocněla, ale ještě než zemřela, stačila jí sdělit tajemství, které by jí mělo pomoci překonat všechny zkoušky, které jí krutý život přichystá. Bylo jednoduché a prosté. „Buď vždycky odvážná a laskavá, a budeš silná,“ řekla jí tehdy, než odešla někam do nebeských spoust, a Elka si to dobře zapamatovala, jakoby tušila, jak moc to bude jednou potřebovat.
Neboť za nějakou dobu se zubatá hladově rozběhla i za jejím otcem. A na obzoru se objevila zlověstná silueta kruté a prohnané macechy a jejích dvou hnusných, sobeckých a zpovykaných dcer, které udělaly z Elky služku pro všechno. Bylo toho hodně na jednu Popelku, jak se jí začalo říkat, ale Kenneth Branagh ctí klasiku, a tak na pohádkovou scénu očekávaně přivádí prince, který dělá, že loví jelena, ale ve skutečnosti hledá nevěstu, a k záchranné akci se probere i hodná víla kmotřička.
Chvála pohádkové klasiky
Kenneth Branagh je režisér, který nemá respekt před žádným žánrem, každý je pro něj novou výzvou a novou inspirací. A tak si, kromě svých slavných shakespearovských ekranizací, střihl stejně tak hororovou variaci Frankensteina, jako marvelovskou komiksovou ikonu Thora a necouvl ani před dalším (byť poněkud vlažnějším) dobrodružstvím Jacka Ryana. No a tentokrát se rozhodl, že půjde do pohádky.
V Popelce odvedl ukázněnou profesionální režii, respektující originální předlohu, kterou jen mírně přizdobil elegantními nápady, vsadil na její původní kouzlo – a udělal dobře! Přímočaře a srozumitelně vyprávěný příběh podpořil skvělou výpravou, úžasnými (ale opravdu úžasnými) kostýmy oscarové laureátky Sandy Powellové a kouzelnými trikovými proměnami, jež vtipně ukazují, co všechno je víla kmotřička schopná vykouzlit z dýně, myší a ještěrek, když se do toho pořádně opře. Natočil tenhle spektákl jako poctu klasickému pohádkovému světu i jako hold slavné disneyovské animované Popelce z roku 1950, která tehdy stála necelé tři miliony dolarů a prodychtila se až ke třem oscarovým nominacím.
V citlivě sestaveném castingu na sebe strhávají pozornost hlavně zkušení herci: démonická macecha Cate Blanchettová, které není těžké uvěřit, že jede po Popelce, protože je mladá, krásná a nevinná, intrikánský slizoun Stellan Skarsgård a zábavná víla kmotřička Helena Bonham Carterová. A paradoxně tak v jejich stínu lehce zaniká ústřední tandem, tvořený prostoduše milou Lily Jamesovou, která je sice pronásledovaná a deptaná, ale zároveň zvláštním způsobem silná a důstojně se vyrovnávající s nepřízní osudu, a ušlechtile unylým princem Richardem Maddenem.
Brilantní vizuál tu svojí kamerou vykouzlil Haris Zambarloukos, a přestože se tu bude třikrát umírat, je to laskavé a pohodové pohlazení po duši, příběh který má napětí, drama i dojemné tóny a vtáhne vás do děje navzdory tomu, že víte, jak dopadne.
Tahle Popelka by vás neměla minout! Možná, že spolu s ní uvidíte tenhle svět podobně jako ona – tedy ne takový, jaký je, ale jaký by mohl být.
CINDERELLA/POPELKA. USA 2015. Režie: Kenneth Branagh. Scénář: Chris Weitz. Kamera: Haris Zambarloukos. Hudba: Patrick Doyle. Hrají: Cate Blanchetová (macecha), Lily Jamesová (Popelka), Helena Bonham Carterová (víla kmotřička), Richard Madden (princ), Derek Jacobi (král). V kinech od 19. března 2015.
