Praha - Za otevřením prvního stálého kina na českém území stál jeden z průkopníků kinematografie Viktor Ponrepo. Ten 15. září 1907 zpřístupnil veřejnosti svůj biograf v domě U modré štiky v pražské Karlově ulici. Záhy poté se s kiny v Čechách roztrhl pytel - vznikla kina v Liberci a Plzni a pravidelně se promítalo i v Brně. Za dva roky pak jen Praha měla jedenáct biografů.
Kouzelník, mistr magie Dismas Šlambor s uměleckým jménem Viktor Ponrepo původně provozoval vlastní putovní biograf, nicméně na promítání v Praze neměl licenci, a tak cestoval po celé zemi. Nakonec přece jen magistrát povolil založit stálé kino v Karlově ulici, mělo 56 sedadel a hrálo se denně kromě pátku.
Rodinný Ponrepův podnik měl jedinečnou atmosféru a obstál i v konkurenci větších a komfortnějších sálů. Dnešního diváka by jistě vyvedlo z míry, kdyby je sám majitel osobně uvítal na představení. Když diváků přibývalo, nechal si natočit úvodní znělku, v níž se divákům ukláněl na plátně. (Tyto úklony později byly používány při promítání filmů z fondů Národního filmového archívu v retrospektivním kině Ponrepo a v televizi, kde se divákům uklání stylizovaná figurka, pan Prokouk, kterého vytvořil režisér Karel Zeman).
Při promítání pomáhal Ponrepovi jeho bratr Karel Šlambor, který diváky do představení uváděl, komentoval děj a vytvářel zvukové efekty. Jindy Ponrepo komentoval filmy sám a dělal to znamenitě, s vtipem a uměním improvizace. Promítání filmů Ponrepo doplňoval nejprve svým starým fonografem, až po letech angažoval klavíristu a houslistu.
Útulný rodinný podnik si svoje publikum udržel až do roku 1950, od třicátých let jako jediné kino v Praze promítající němé filmy. Svého zakladatele, který zemřel 4. prosince 1926 na pokraji chudoby, přežilo kino Ponrepo téměř o čtvrt století.
V roce 1978 natočil režisér Jiří Menzel film Báječní muži s klikou, ve kterém vzdal hold prvním českým filmařům. Úlohu pana Ponrepa (ve filmu přejmenován na pana Pasparta) si zahrál Rudolf Hrušínský.
