Brněnský hudebník Poly od konce osmdesátých let zpívá a hraje na kytaru v metal-crossoverové kapele Insania. Sarkasmus této tvorby vyvážil před pár lety temným projektem Poly Noir, který se na podzim představil i prvním albem K mýmu ohni nesedej. Má jít o autentický western z české krajiny a předměstí, uvedl Poly v rozhovoru pro Týden v kultuře.
„Ten oheň je v neznámé krajině, ve tmě, a je nebezpečný, takže to je taková rada, ať tam nikdo nechodí a radši tam nesedá. Spousta lidí to bere jako dark country verzi ‚vlez mi na záda‘,“ vykládá název debutového alba jeho autor Poly.
On sám má jasno v tom, s kým by k ohni usednout nechtěl. „S lidmi, kteří jsou arogantní,“ říká, ovšem dodává: „O tom ale snad ani ty písničky nejsou. Je to forma eskapismu před tím temným, zlým. Proto ohně vždycky v krajině vznikají, aby lidé, kteří chtějí být spolu, se tam sesedli a čelili tmě, která je obklopuje.“
Tučného vystřídal Johnny Cash
Poly Noir se hlásí k dark country, případně noir westernu. Kytarista a zpěvák Petr Pálenský, který za projektem stojí, přiznává vlivy Ennia Morriconeho, Johnnyho Cashe, Nicka Cavea i spisovatele Cormaca McCarthyho.
Jeho pohled na country nebyl ale vždy temný. „Ještě před deseti lety, kdybyste se mě zeptal, tak řeknu Michal Tučný, Pavel Bobek, estrádní country – když to přeženu – ze starého Televarieté, ale v posledních letech mě začali ovlivňovat Johnny Cashové a takoví staří chlápci, tradicionály z Ameriky. Dřív jsem měl rád muziku divokou a nahlas a teď si začínám hledat i takové temné polohy,“ podotýká ke svému hudebnímu vývoji.
Kolem božích muk do nálevny
Při psaní dark country debutu pro něj bylo důležité, aby texty vyzněly autenticky. „Když se řekne western, tak se každému vybaví pistolníci, to jsem nechtěl dělat. Má to být autentický western z české krajiny, z českého předměstí. Je tam osamělá postava chlápka, co jde temnou krajinou kolem křížku u cesty, jsou tam opuštěné, vykradené kostelíky,“ vysvětluje.
Stejně tak příběhy z českého předměstí, kde se podle Polyho slov neodehrává nic pěkného, jsou často baladické. „Když se řekne předměstí, představím si nálevnu, kde se prodává kořalka v osm ráno, pár takových znám, to se všechno promítá do textů,“ uvedl.
Vedle projektu Poly Noir zůstává dál i součástí kapely Insania. „V Insanii je mnohem víc nadhledu a sarkasmu, děláme si psinu ze všeho kolem i sami ze sebe, Poly Noir je víc na krev, víc vážné, je to dark a blues,“ srovnal hudebník své dva žánrově odlišné počiny.
