Plyšák, který mluví jako dlaždič a píchá jako mravenec. Nic víc, nic míň

Každý ji možná ještě někde máme schovanou nebo si ji alespoň dokážeme vybavit. Tu tisíckrát zmuchlovanou, milovanou hračku našeho barevného dětství, se kterou jsme usínali na jednom polštáři a povídali si pod peřinou tak dlouho, až jsme se nenápadně probudili do šedé dospělosti. Prožívali jsme s ní věci, na které jsme si už jako dospěláci netroufli, a když jsme ji odložili a navlékli si dlouhé kalhoty, odešla s ní navždy ta křehká, čistá a nevinná část našeho nenávratně plynoucího života. Tak už to v tomhle obyčejném světě, kde je vždy více ztrát nežli nálezů, chodí. Když ovšem nemáte kliku (i pech) jako jistý John Bennett, který i ve svých pětatřiceti letech sleduje se svým Méďou milovaného Flashe Gordona, probírá s ním, jak vyvádí bostonské holky při orgasmu, kouří trávu, a vytáčí tak milovanou Lori, která chce dospělého chlapa a ne debilního infantila, který se bojí bouřky a je závislý na prasáckém plyšákovi. Co ale můžete čekat od sjetého medvěda, jenž mluví hlasem Setha MacFarlanea, který celou tuhle úchylnou ptákovinu vymyslel?

Chci to říct hned na začátku a na férovku - smál jsem se. Ne, že by to bylo zas tak často a ne, že bych na to byl pyšný. Vlastně jsem se spíš jen tak pochechtával s těmi, kteří věděli, že jdou na celovečerní hraný debut nekorektního a všeho (špatného) schopného baviče MacFarlanea, který přivedl na televizní obrazovky kultovní seriál Family Guy, a ne na něco intelektuálně sofistikovaného od „filmových filozofů“ typu Terrence Malicka nebo Michaela Hanekeho.

Možná znáte tenhle „schizofrenní“ pocit, kdy vám vaše lepší já říká, že byste se neměli smát, protože je to prvoplánovité, účelové, veskrze blbé a vlastně ani není čemu. A přesto vám to (sem tam) nedá a vy se vyděšeně přistihnete, že se slaboduše tlemíte evidentní kravině a navíc (což je vrchol!) je vám u toho docela dobře. Tohle MacFarlane umí (vlastně je to to jediné, co pořádně umí) a řekl bych, že je mu to možné i odpustit, jednak proto, že to vcelku na rovinu přiznává a nehraje si na něco jiného, než je, jednak proto, že jeho obhroublé, přisprostlé a jednosměrné žertování vámi jen tak laxativně prošumí a vy na něj zapomenete rychleji, nežli Méďa ojede brukví pokladní v marketu (a pak tu brukev ještě prodá rodině se čtyřmi haranty).

  • Méďa zdroj: Bontonfilm
  • Méďa zdroj: Bontonfilm

Takže teď už byste mohli více než tušit, co vás čeká (když to risknete), což je v tomto případě docela důležité proto, abyste se po deseti minutách neplížili otráveně z kinosálu, brali vážně fakt, že film o mluvícím plyšákovi je právem do patnácti let nepřístupný (hlavně kvůli tomu, co mu padá z tlamy), a nezbřídili se z provinilého pocitu, že když vás ve tmě nikdo nevidí, můžete se u tohohle brutálního čističe hlavy místy i docela bavit.

Pane, půjdeme si šlehnout!

Tenhle příběh (a tím pádem i film) by nikdy nevznikl, kdyby měl John Bennett radostnější dětství. Ale protože to bylo takové smutné, opuštěné dítě, se kterým se nechtěl nikdo moc kamarádit, vytrysklo z něj na Štědrý den roku 1985 zoufalé přání, spočívající v tom, že by si rád trochu pokecal alespoň se svým vánočním dárkem, plyšákem Méďou, který byl do té chvíle pochopitelně němý jako poleno. A jak si přál, tak se také (ne)pochopitelně stalo - plyšák promluvil a od té doby už kušnit nepřestal.

Jenomže tehdy bylo Johnovi osm a konverzace a soužití s mediálně profláknutým chlupáčem bylo roztomilým naplněním jeho velkého dětského snu. Teď je mu pětatřicet, a když zahřmí a oni spolu (tak jako kdysi) skočí pod peřinu a zpívají „Bouřkovku“, aby se tolik nebáli, vypadá jeden z nich jako úchyl a druhý jako hračka pro kluka, kterému právě umřela babička. Prožili spolu sedmadvacet harmonických let, založených na tom, že se oba rádi flákají, ujíždějí na Flashi Gordonovi, lokají pivo, hulí trávu a sem tam pozvou na práska vstřícnou holku, která vzápětí rychle vypadne z jejich spokojeného života.

Takhle to mohlo fungovat ještě řadu let, kdyby se ovšem John nezamiloval do krásné a nekompromisní Lori, která nechce chlapa, který utíká z práce, aby si dal práska s medvědem, nebo ji nechá napospas slizounskému šéfovi Rexovi, protože u Médi je mejdan jak vystřižený z osmdesátek, na kterém nesmí chybět, neboť tam jedinečný Sam J. Jones alias Flash Gordon šňupe po hrstech kokain a klátí omdlévající holky. Láska je mocná čarodějka, a tak se John nakonec rozhodl rozloučit s Méďou a začít spořádaný život s Lori, která mu přece jen nabízí pár specifických požitků, o kterých si s mluvícím plyšákem může akorát povídat. Jenomže mu tenhle pokus, stát se konečně dospělým, pořádně nejde a navíc tak fádní a blbý konec by byl příliš i na seriálového borce Setha MacFarlanea.

A tak v záloze číhá ujetý tandem táta a syn, kteří vykořeněného Méďu unesou a dají mu pořádně do těla. Oplzlá sitcomová konverzačka, jež paralelně klouže na vlně romantické komedie, tak kulminuje v akčním finále, kde plyšák dostává pořádně zabrat a nakonec dopadne jako android Ash ve Vetřelci. Alespoň to tak na první pohled vypadá…

Tam, kde plyšáci pyskují, je vše dovoleno

Do svého hraného debutu šel Seth MacFarlane evidentně s pocitem, že mluvící plyšák, přizdobený romantickou linkou (John a Lori) a okořeněný peprnými bonmoty a fóry a fórky, které si vždycky najdou někoho, kdo se alespoň usměje, stačí naplnit celovečerák. Ten má ale poněkud jiné parametry nežli epizoda seriálu. Rizikem tohoto fragmemntovitého přístupu (které se zde také naplnilo) je, že když není tenhle nářez perfektně scenáristicky zorganizovaný a načasovaný, může být ve stošestiminutové stopáži i řada hluchých míst (což také je). Obzvlášť, když není zcela patrné, zda je to celé především hříčka o mluvícím medvědovi Tedovi (čemuž by odpovídal název filmu), nebo spíše o brutálně opožděném dospívání dětinsky nezodpovědného Marka Wahlberga, či romantická moralita a chvála béčkového kýče, didakticky proklamující, že to, na čem ti záleží, musíš čapnout a nepustit, a ne si to nechat proklouznout mezi prsty na přiblblém medvědím mejdanu. Klidně by to ale mohla být i rafinovaně zakódovaná informace o tom, že Flash Gordon ještě žije. Můžete si vybrat, což je Méďova výhoda i problém, jednoznačně ukotvený již na úrovni scénáře.

  • Méďa zdroj: Bontonfilm
  • Méďa zdroj: Bontonfilm

Nicméně hláškující sviňák-plyšák je tu k sežrání, Mark Wahlberg v komické poloze snesitelný, Giovanni Ribisi úchylně ujetý a Mila Kunisová natolik sexy, že obětovat kvůli ní obstarožního, chlastem a koksem nasáklého medvěda vám může připadat docela normální. Navzdory tomu, že tenhle Méďa jako celek není příliš kompaktní, oslovuje spíše více či méně propracovanými jednotlivostmi a symptomaticky je plný pocuchané vycpávky, vzbuzuje i docela nakažlivý pocit relaxace a pohody. Možná proto, že v tomhle světě podle MacFarlanea záporáci výhledově chcípnou na laterální sklerózu a přetržení plyšáci (když je správně zašijete, aby z nich nebyli retardi) tu budou dál vilně páchat nemravnosti, říkat ohavnosti, žmoulat jointy a ukazovat nám, jak a kudy ztracené dětství vklouzlo do dospělosti. A tak trochu nás tím vším bavit – a připomínat, že možná každý máme někde svého zapomenutého plyšouna, se kterým je příjemné čas od času pokecat…

MÉĎA / TED. USA 2012, 106 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Seth MacFarlane. Scénář: Seth MacFarlane, Alec Sulkin, Welesley Wild. Kamera: Michael Barrett. Hudba: Walter Murphy. Hrají: Mark Wahlberg (John Bennett), Mila Kunisová (Lori Collinsová), Seth MacFarlane (Ted – hlas), Joel McHale (Rex), Giovanni Ribisi (Donny), Patrick Warburton (Guy), Matt Walsh (Thomas), Jessica Barthová (Tami-Lynn). V kinech od 2. srpna 2012.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Režisér seriálu Bylo nás pět Karel Smyczek dostane Českého lva za přínos ve filmu

Českého lva za mimořádný přínos kinematografii dostanou dvě osobnosti. In memoriam dirigent Mario Klemens: pod jeho taktovkou byla nahrána hudba k více než sto padesáti filmům a seriálům. Druhou oceněnou osobností je režisér a herec Karel Smyczek. Ceny bude Česká filmová akademie předávat začátkem března.
před 3 hhodinami

Sněmovna schválila zřízení dětského ombudsmana

Poslanci podpořili zřízení dětského ombudsmana. Od července má působit v Kanceláři veřejného ochránce práv. Sněmovna schválila i novelu zákona, která má u velkých akvizic a veřejných zakázek zajistit rovné podmínky firem z EU vůči firmám ze zemí mimo Unii. První čtení novely mysliveckého zákona sněmovna ve středu nedokončila.
včeraAktualizovánopřed 8 hhodinami

Muzea a galerie v Česku mají bohatší sbírky. I díky dotacím

Tuzemská muzea a galerie získaly v loňském roce do svých sbírek několik významných kulturních děl. Patří mezi ně třeba obraz od Jana Zrzavého, grafiky od Toyen nebo skleněné negativy s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Výkup desítek mimořádně hodnotných předmětů podpořilo dotací ministerstvo kultury. Jen Masarykovo muzeum v Hodoníně si do sbírek pořídilo 189 negativů z let 1918 až 1937. Za kolekci zaplatilo zhruba 280 tisíc korun, ze státních peněz šlo sedmdesát procent této částky.
20. 1. 2025

Novým rektorem AVU chtějí být tři kandidáti

O post rektora Akademie výtvarných umění (AVU) v Praze se ucházejí tři kandidáti. Splnili podmínky, které stanovil Akademický senát AVU. Uchazeči Tomáš Pospiszyl a Dušan Zahoranský na AVU už nyní působí, Marek Pokorný je externista. Senát AVU zvolí nového rektora 5. března. Předchozí rektorka Maria Topolčanská rezignovala loni v říjnu. AVU od té doby vede v zastoupení nová prorektorka pro studijní záležitosti Šárka Krtková, kterou do funkce jmenovala Topolčanská.
20. 1. 2025

Nový ředitel Studia Ypsilon plánuje zrušit stávající podobu souboru

Ředitelem Studia Ypsilon bude od 1. března děkan Divadelní fakulty AMU (DAMU) v Praze František Tománek, jehož koncepce počítá se zrušením stávající podoby souboru. Výsledky výběrového řízení v pondělí schválili radní hlavního města, jehož příspěvkovou organizací divadlo je. Tománek plánuje divadlo transformovat na výukové a umělecké pracoviště Divadelní fakulty AMU. To podle serveru iRozhlas.cz kritizují členové souboru, divadlo situaci odmítlo komentovat.
20. 1. 2025Aktualizováno20. 1. 2025

Putina ve filmu hraje umělá inteligence i Jude Law

V lednu se shodou okolností dostalo pozornosti dvěma novým hraným filmům o Vladimiru Putinovi. Oba sledují jeho cestu k moci, každý ale jiným způsobem. V Polsku měl premiéru snímek s jednoduchým názvem Putin, který příběh ruského vůdce vypráví stylizovanou satirou i pomocí AI. Ve francouzské produkci se zase chystá politický thriller Mág z Kremlu, v němž byl pro roli Putina potvrzen Jude Law.
17. 1. 2025

Na Berlinale budou soutěžit dva české animované filmy

Česká kinematografie bude mít na letošním festivalu Berlinale zastoupení díky dvěma animovaným filmům. Světovou premiéru čekají loutkové Pohádky po babičce, natočené podle knihy Arntošta Goldflama čtyřmi režiséry. Do soutěže krátkometrážních snímků se po deseti letech od poslední české účasti dostal Kámen osudu od studentky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) Julie Černé.
17. 1. 2025

Zemřel režisér David Lynch, mistr matoucích filmů

Ve věku 78 let zemřel americký režisér David Lynch. Oznámila to jeho rodina. Lynch byl nominován na Oscara za filmy Modrý samet, Sloní muž a Mulholland Drive. Byl také spoluautorem televizního seriálu Městečko Twin Peaks. Jeho dílo se stalo v mnoha kruzích kultovním a inspirovalo množství napodobitelů, byť se svojí logikou snu vzpíralo jasným interpretacím. „Život je velmi, velmi matoucí, a tak by to mělo být dovoleno i filmům,“ sdělil v jednom z rozhovorů.
16. 1. 2025Aktualizováno16. 1. 2025
Načítání...