Iván Gutiérrez, dřívější spolupracovník Zuzany Navarové, vydal se skupinou Madera album Jardín Amurallado – velice svěží počin, a to jak hudebně, tak textově. Zároveň, díky osobnostem všech zúčastněných, velice pestré.
Název alba sice znamená v překladu Zahrada za zdí, a asociuje tak cosi krásného, svěžího, zeleného a plného života, zkrátka radost, jež je ovšem obehnaná zdí, a nám proto nepřístupná. Poslech novinky, a titulní písničky pak obzvlášť, ovšem nabízí jiné vysvětlení – ano, ona zahrada skutečně existuje, byť přístup do ní je otevřen pouze těm, kteří jsou čistí a k životu přistupují „jako houževnatý zahradník, pouštějící se do díla / ráno po nádherné bouři / ráno po děsivé bouři…“
Kolumbijec Iván Gutiérrez žije v Praze s krátkou přestávkou již od roku 1994 a od té doby se podílel na řadě projektů, především s dnes již bohužel nežijící Zuzanou Navarovou – album jejich projektu Tres (1995) přineslo pestrou a odpíchnutou směs latinskoamerických rytmů a harmonií, která dodnes neztratila svou svěžest a vzrušivost. Gutiérrez se podílel i na Navarové albech Skleněná vrba (1999) a Zelené album (2000) a díky němu získává Madera, již jinak tvoří domácí hudebníci, onen nezaměnitelný a zcela nenapodobitelný jihoamerický šmrnc a odpich – což v žádném případě neznamená, že by jak bubeník David Landštof, tak kontrabasista Tadeáš Mesany či hráč na klávesy Ondřej Kabrna hráli v kapele druhé housle. Naopak, jak je slyšet z každé nahrávky, jejich rozdílné hudební zázemí vnáší do společného hraní vzrušivé napětí, vznikající díky kořenění jazzem, rockem, kvalitním popem i trochou klasiky. Výsledný amalgám představuje na naší scéně zcela ojedinělý fenomén.
První, čeho si všimneme, je rytmická pestrost a proměnlivost, a také bohatý a plný zvuk všech písniček, v nichž muzikanti citlivě pracují jak s aranžemi, tak s dynamikou a dosahují místy až rockové intensity. O titulní skladbě jsme se již zmínili, v písni Los zapatost stojí jistě za zmínku „santanovské“ varhany, které mimochodem slyšíme i na jiných místech, což ovšem rozhodně není ke škodě.
Byla již řeč o rytmickém základu nahrávek – právě třeba zmíněná Los zapatos je toho krásným příkladem, kdy pulsující rytmický koberec, a to nejen díky perkusím a bicím, ale i vyhrávkám kytary a tepu basové kytary nabízí zpěvákovi ideální odrazový můstek. Pokud jde o práci s dynamikou, stačí uvést písničku El otoño, jež začíná jako zasněná balada, uvedená akordeonem, který dominuje celé nahrávce, pak se ovšem krásně rozjede a graduje až k vypjatému finále.
Album Jardín Amurallado je deskou, jež uspokojí jak náročné zájemce, tak ty, kteří si chtějí jen odpočinout od otupujícího proudu hitparádových produktů. A budete-li mít možnost, nenechte si Maderu ujít naživo!
