Praha - Pavel Zajíček je spolu s Ivanem Martinem Jirousem nebo Mejlou Hlavsou považován za jednu z klíčových osobností českého undergroundu. Cena Revolver Revue je ale první, kterou ve svých třiašedesáti letech obdržel. Básník, výtvarník a hudebník ji za svoje celoživotní postoje dnes převezme.
Zajíček je především spojen s undergroundovou kapelou DG 307, jejíž název je odvozen od označení psychiatrické diagnózy. Založil ji v roce 1973 spolu s Mejlou Hlavsou. Tvorba experimentální hudební formace byla syrová a neučesaná, k čemuž velkou měrou přispívaly právě Zajíčkovy básnické texty. „Skrze hudbu DG 307 začali lidé vnímat, že kultura může být dál než jen bigbít,“ domníval se Ivan Martin Jirous.
Zajíček po maturitě na průmyslové škole sice začal studovat na Stavební fakultě ČVUT, studia ale přerušil. Podobně jako mnoho dalších lidí z undergroundu prošel řadou dělnických profesí a stejně jako ostatní undergroundové kapely bylo DG 307 trnem v oku státu. V roce 1976 byla část Plastiků a s nimi také Zajíček uvězněna, údajně za výtržnictví. Věznění osobností českého undergroundu vyvolalo odpor, který vedl ke vzniku Charty 77.
Po roce byl Zajíček propuštěn a krátce na to emigroval. Žil ve Švédsku a Spojených státech a do Česka se vrátil až po revoluci. „Nikam jsem neodcházel a nikam jsem se nevracel, to je moje pojmosloví, tak vnímám svět, jde o lidi,“ podotýká ale Zajíček.
V 90. letech vydal s DG 307 alba Uměle ochuceno a Kniha psaná Chaosem. Jeho texty pro kapelu vyšly knižně, vychází mu také básnické sbírky (naposledy Chvění v roce 2012, výbor básní z porevoluční doby). Mimo to se účastnil i několika výstav a hrál ve snímcích jako Knoflíkáři režiséra Petra Zelenky či …a bude hůř Petra Nikolaeva.
„Pavel Zajíček je všechno, co tvrdí, že není. Je básník, přestože tvrdí, že není - je hudebník, přestože tvrdí, že na nic hrát neumí. Ale hraje,“ říká o Zajíčkově svérázné osobnosti violoncellista DG 307 Tomáš Schilla. V kapele pořád hraje - vystoupí i na předávání ceny Revolver Revue. Navíc bude představeno nové číslo, které je věnované letošnímu laureátovi.
Svoji cenu udělil časopis, který začala v roce 1985 samizdatově vydávat mladší undergroundová generace, již téměř třem desítkám osobností či skupin. Jsou mezi nimi například muzikant Tony Ducháček, básníci Zbyněk Hejda, Ivan Martin Jirous a Jana Krejcarová, malíři Pavel Brázda, Viktor Pivovarov a Rudolf Dzurko, fotografové Karel Cudlín a Ondřej Němec či kritici Andrej Stankovič nebo Ludmila Vachtová.
