Pavel Opočenský vykřesává z kamene křehkost

Sochař Pavel Opočenský ve svém značně kontroverzním a rozháraném způsobu života má jednu konstantní jistotu - svoji tvorbu. Životní situace ho mohou zaskočit, vykolejit, avšak svým uměním každému pochybnému kroku dokáže dodat věrohodnou protiváhu. To dokládá i poslední výstava, která v prostorách předbojského Yard Resortu poblíž Prahy potrvá až do jara příštího roku.

Opočenského kameny roztroušené po vnějším areálu Resortu dokáží přitáhnout pozornost diváka a dají velkoryse zapomenout na kontroverzní činy autora, se kterými si poněkud nevíme rady, neboť ač nikdy nikdo nepřikázal a vlastně ani historie neprokázala, že by umělec měl být vždy morálně čistá osoba, přesto se nám ti bez prohřešků hodnotí lépe.

Z části opracované, různě proděravělé, obráceným reliéfem poznamenané balvany zachovávají v sobě sílu přírody, kterou umělec někdy umocní, jindy naruší svými zásahy. Vytváří tím působivé objekty, které promlouvají jakousi křehkostí, neboť hlavní slovo má vždy kámen sám, zároveň k nám doléhá i robustní hlas umělce, který objekt trochu znásilňuje a ještě více láskyplně objímá.

„Teď dělám hlavně velké věci. Nejdřív si vypracuju malý koncept a ten pak zvětším. Místo ruční pilky potom prostě pracuju s lanovou pilou. Zajímá mě, jak různé kultury zpracovávaly kámen. Jak to dělali lidé v prehistorii a vůbec kultury sžité s přírodou. Na kameni mě zajímá jeho křehkost, která se dá různými postupy z kamene 'vykřesat',“ prozrazuje svůj přístup k tvorbě s kamenem sochař.

Křehkou hranici při zpracovávání kamenů si Opočenský skvěle osvojil a ukázněně hlídá. Před zraky návštěvníků se tak najednou objeví balvan nesoucí obtisk lidského těla, které zde možná odpočívalo či upadlo v posledním záchvěvu života. Nebo skoro až jemný zásah vytvoří z balvanu křehkou puklinu evokující květ či dívčí klín? Opočenský své vize nevnucuje, nechává hodně prostoru pro fantazii každého jednotlivce, s kameny vede dialog, jehož podstatu zná jen on sám.

Pavel Opočenský se narodil 1954 v Karlových Varech, jeho otcem byl známý herec Gustav Opočenský. Pavel se vyučil ve šperkařství, později zpracovávání kamene. Je signatářem Charty 77. V roce 1979 emigroval do Německa, o dva roky později do USA. Z emigrace se vrátil v devadesátých letech. Jen pár dnů po svém návratu z emigrace se dostal na ulici do konfliktu s neonacistou, kterého zranil tak, že mladík poranění podlehl. Soud tehdy Opočenského nepotrestal vzhledem k tomu, že šlo o nutnou sebeobranu. O několik let později byl ale odsouzen za ohrožování mravní výchovy mládeže. Pavel Opočenský tento trest přijal, ve vězení se vyučil zámečníkem a vytvořil pozoruhodné šperky.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...