V pátek 5. dubna uplynulo přesně čtvrt století od smrti jedné z nejznámějších a nejvýraznějších osobností hudební historie: zpěváka kapely Nirvana Kurta Cobaina. Ve stejný den, ale o osm let později, jej následoval i Layne Staley, frontman Alice in Chains. Dva z nejpřednějších představitelů stylu grunge spojuje nejen tragické datum.
Paralelní osudy. Pátý duben je dnem, kdy s Cobainem a Staleym zemřel grunge
Kurt Cobain: Bouřlivák i plachý introvert s duší dítěte
Cobain se narodil 20. února 1967 v malém městečku Aberdeen ležícím pár kilometrů od severoamerického Seattlu a jeho dětství výrazně poznamenal rozvod rodičů a časté stěhování od matky k otci. Plachý mladík se ještě více uzavřel do svého vlastního vnitřního světa a začal trpět depresemi. Útěchu však díky svým přátelům a strýci nalezl v hudbě – a v době dospívání začíná uvažovat o založení vlastní kapely.
Ovlivněn punkem zakládá svou první kapelu, jejíž existence však nemá dlouhého trvání. Zvrat nastává po dvou letech v roce 1987, kdy se svým spolužákem Kristem Novoselicem zakládá skupinu Nirvana. Dva roky nato vydává Nirvana své první debutové album Bleach a pomalu se dostává do povědomí. V roce 1990 do kapely přichází bubeník Dave Grohl a slavné trio je kompletní. Později se k sestavě přidá ještě druhý kytarista Pat Smear.
Průlom nastává o rok později s vydáním přelomového alba Nevermind. Multiplatinová nahrávka, jež definovala styl grunge, který se v první polovině 90. let prosadil v Americe a na starém kontinentě, sestřelila ze špice prestižního žebříčku Billboard samotného krále popu Michaela Jacksona s albem Dangerous. Album má zásadní dopad na další hudební směřování a jak se později ukáže, je jedním z nejdůležitějších milníků hudební historie. Píše se 28. prosinec roku 1991.
Proti diletantům z undergroundové scény a povrchním konzumentům
Po vydání Nevermind nastává raketový vzestup na žebříčku popularity. To, co dříve bylo nemyslitelné, se stává skutečností. Kapela, jež vznikla v podhoubí hudebního undergroundu jako odnož alternativního rocku, takzvaného stylu grunge, který si liboval v zesměšňovaní nastavených klišé, negaci, cynismu a odporu ke komerci, se paradoxně stává jednou z nejkomerčnějších kapel v historii.
To, že tu jsem, musí mít nějakej zvláštní důvod.
Velký podíl na nečekaném úspěchu nese skladba Smells Like Teen Spirit. Tu Cobain pojmenoval podle nápisu „Kurt Smells Like Teen Spirit“ své tehdejší přítelkyně Kathleen na zdi pokoje, přičemž Teen Spirit byl název deodorantu.
Základní riff zřejmě vychází ze skladby skupiny Boston More Than A Feeling. Masová obliba songu, jenž se stal neoficiální hymnou devadesátých let a který si fanoušci vynucovali hrát při každém koncertu, Kurta později unavovala a často jej odmítal hrát.
Čeští fanoušci se vystoupení kapely bohužel nikdy nedočkali. Koncert, který měl proběhnout 11. 3. na pražském Výstavišti, byl kvůli Kurtově indispozici zrušen. O necelý měsíc později však bylo jasné, že k němu již nikdy nedojde.
Nevím, proč bych byl raději mrtvej než skvělej
„Nazvat jej opravdovým originálním zjevem hudební scény poloviny 90. let znamená jeho význam ještě dosti podcenit,“ říká autor biografie Těžší než nebe: Životopis Kurta Cobaina, hudební publicista Charles R. Cross.
„I když si odmyslíme jeho hudební a umělecký talent vůbec, vyjeví se nám v ostrém světle osobnost, jejíž jakási odlidštěnost a cizota neustále bojovala s dětskou duší kdesi uvnitř, což vytvářelo obraz, který mnohé, kdo se s Kurtem setkali, zároveň přitahoval i děsil,“ popisuje.
„Když jsem poprvé uviděl Kurta, působil na mě jako malý kluk. Jako někdo, kdo skočí ze střechy, aby zjistil, jestli umí létat,“ vzpomíná pro změnu spoluhráč Dave Grohl.
Kurt Cobain
Jakási duševní až schizofrenní rozpolcenost osoby je asi nejpřesnější Cobainovou charakteristikou. Na jednu stranu tichý introvert často koketující s myšlenkou vlastní smrti, na stranu druhou výstřední týpek, který vystupoval před davy desetitisíců lidí.
Byl schopný prát do sebe koňské dávky heroinu, a přitom vlastnil „bezpečné“ volvo. Na jedno z interview se nebál přijít oblečený do žluté pláštěnky s obří kapucou, ve které působil jako zmatený mimozemšťan, a zkouřený pod obraz. Na koncertech vystupoval třeba v dámském negližé nebo pyžamu. Bylo mu jedno, co si o něm kdo myslí.
Unavuje mě, jak o sobě lidi navzájem vynášejí soudy a očekávají od druhejch, že budou žít podle jejich představ.
Šlo o člověka, který miloval zvířata (doma choval králíky, krysy, papouška, kočky nebo želvy), a současně o muže, který kradl na hřbitovech artefakty, například madonu, již „upravil“ tak, že ronila krvavé slzy.
Cobain byl také až morbidně fascinován plastovými figurínami, tzv. Visible Man a Woman, modely lidského těla, do nichž lze skládat vnitřnosti. Měl jich plnou sbírku, a jedna z nich dokonce posloužila jako podklad pro přebal třetího studiového alba In Utero. V dnešní době, kdy je naprosto s přehledem akceptováno i nošení přívěsku ve tvaru imitace ženské vagíny, by byl i v tomto směru zcela jistě velmi žádaným umělcem.
Kurt milovaný, Kurt nenáviděný
Rostoucí popularita však přinášela i stinné stránky a začla si vybírat svou daň. Mnohými svými hudebními kolegy byl nejen obdivován, ale i zatracován, a to především z řad metalistů či glam rockerů, jež rostoucí popularita grunge vytěsňovala čím dál více.
„Někdo, kdokoli, pomozte mi, prosím!“
(z deníků Kurta Cobaina)
To vše spolu se závislostí na heroinu a blíže nespecifikovanými žaludečními potížemi (jimiž trpěl od dětství a s nimiž mu nedokázal nikdo pomoci) ještě více prohlubovalo jeho deprese. Následoval kolotoč světlejších chvilek a odvykaček. Z té poslední, v Marina Del Rez v Kalifornii, odešel 1. dubna 1994.
Se*u na hity, do historie vejdu touhle nemocí.
Layne Staley: Nadaný génius v područí temného pána
Layne Staley se narodil v témže roce jako Cobain, tedy 1967, avšak 22. srpna v městečku Kirkland, pár kilometrů východně od Seattlu ve státě Washington. I jeho velmi poznamenal rozvod rodičů, zejména odchod otce.
Už jako malý inklinoval k hudbě, jako hráč na bicí vystřídal několik kapel. Zlom nastal v roce 1987, kdy se setkal s kytaristou Jerrym Cantrellem, k dvojici se přidal baskytarista Mike Starr a budeník Sean Kinney a založili skupinu Alice in Chains. Staley se ujal pozice hlavního vokalisty. Alice in Chains spolu s Nirvanou, Soundgarden a Pearl Jam tvoří stěžejní čtyřku grunge.
V roce 1990 vydávají debutové album Facelift a o dva roky později EP Sap. Průlom nastává v témže roce s vydáním alba Dirt. Na přelomovém albu Alenky se členové otevřeně přiznávají k užívání tvrdých drog, zejména heroinu, jejž v textech opěvují jako „Boha H“. V témže roce se objevují i v kultovním snímku režiséra Camerona Crowea Singles.
V roce 1993 střídá na pozici baskytaristu Starra Ozzyho basák Mike Inez a v roce 1994 vydávají EP Jar of Flies, jež je částečně akustické. Rok nato vychází bezejmené album, fanoušky důvěrně přezdívané „trojnožka“ podle třínohého psa vyobrazeného na jeho přebalu. Ten se objevuje později i v klipu k písni Grind. Alice in Chains jsou jednou z nejuznávanějších a nejdůležitějších kapel stylu grunge.
Drogová závislost, zejména pak Staleyho, má však na členy čím dál tím větší dopad a dochází k postupnému rozkladu kapely, která přestává na čas působit. V roce 1994 zakládá Staley spolu s Mikem McCreadym (Pearl Jam), Johnem Bakerem Saundersem (The Walkabouts) a Barrettem Martinem (Screaming Trees) superband Mad Season a vydávají jediné, ale o to vzácnější a ceněné album Above (1995).
Smrt nejlepšího přítele Shannona Hoona, zpěváka Blind Melon, a dlouholeté přítelkyně o rok později jsou však pro citlivého Staleyho těžkou ránou a ten se, až na pár výjimek, stahuje z veřejného života.
Ani koncertu Alice in Chains v čele se Staleym jsme se u nás bohužel nedočkali. Kapela měla být spolu s The Cult předskokany na historicky prvním koncertu Metallicy v ČR 24. května 1993. Jelikož byl však Staley neznámo kde, kapela zrušila svou účast a po zbytek šňůry je nahradili Suicidal Tendencies, domovská kapela nynějšího baskytaristy Metallicy Roberta Trujilla.
Muž v krabici. Nechceš přijít a zachránit mě?
Všichni, kdo se se Staleym kdy potkali, jej popisují jako velmi milého, citlivého a inteligentního člověka. Možná právě kvůli jeho senzitivitě ho však drogová mašinérie semlela víc než většinu jiných. Drogy sice mohly zásadním způsobem ovlivnit tvorbu svých uživatelů, na druhou stranu však destruktivně ničily jejich tělesnou konstrukci i citlivého ducha. Zde platí více než dvojnásob rčení „dobrý sluha, ale zlý pán“.
O to smutnější je, že výrazný podíl na Staleyho závislosti měl jeho vlastní otec. Když zjistil, že je jeho syn slavný, po letech ho vyhledal, a ač sám už několik let čistý, zatáhl syna do kolotoče narkotik a večírků. V jednom z posledních interview Staley vypovídá, že je velmi těžké přestat, když za vámi chodí váš vlastní otec a nutí vás brát drogy znovu a znovu. Z řetězů závislosti se pokusil vymanit několikrát, avšak bezúspěšně.
Layne Staley
Drogy byly mou láskou, útěchou a inspirací, vždycky mi pomáhaly, ale teď se najednou obrátily proti mně. A já prožívám strašné peklo.
Sedím na vzteklý židli. Znáš mě zlomeného mým pánem. Naučím tě lásce na onom světě?
S vědomím vlastní nevyhnutelné smrti se ke konci života již smířil. Ve vůbec posledním rozhovoru s Adrianou Rubbio popisuje, že ví, že umírá, ale již není cesty zpět. Velmi syrově vypovídá o peklu drogové závislosti až do konečného stadia, kdy mu již přestala fungovat většina životně důležitých orgánů a on denně „zvracel vnitřnosti“. Drogy již dávno nebral proto, aby se nabudil, ale aby vůbec přežil další den.
Přesto až do posledních dní tvořil. Skládal hudbu, psal texty, maloval. Spolupracoval například na soundtracku k filmu Fakulta, pro svého synovce dokonce vytvořil pohádku. Byl též velmi nadaný kreslíř, sám je mimo jiné autorem přebalu již zmíněné desky Above.
Biografie vyšla pod názvem Angry Chair, což je jedna ze skladeb Alice in Chains, a kromě desítky dosud neviděných kreseb, textů, spisů a fotografií přináší též rozhovory s jeho přáteli a rodinou, mimo jiné matkou a sestrou, a přináší vhled do jeho života a událostí, jež jej formovaly a ovlivnily od dětství až do posledních bolestných a trýznivých okamžiků. Kniha dává nahlédnout do jeho soukromí, a pomáhá tak utvořit celkový pohled na jednoho z nejtalentovanějších interpretů vůbec. V českém překladu ji dosud nikdo nevydal.
Viděl jsem to utrpení, kterým Kurt prošel. Moc dobře jsem ho neznal, ale viděl jsem, jak se z pulzujícího bouřliváka plného života mění v plachou, vystrašenou a rozervanou trosku, která stěží řekne ,hello‘.
Osudové ženy: Láska, nenávist, láska. Přijď tak, jak jsi…
Kromě stejného roku narození a dne úmrtí, hudby, lásky k heroinu či nesporného uměleckého talentu spojovala Cobaina se Staleym ještě jedna věc, a sice láska k osudové ženě.
U Cobaina jí byla Courtney Love. Ačkoliv se kolem něj pohybovala řada krásných žen, on podlehl jediné z nich. Excentrická zpěvačka kapely Hole ho okouzlila natolik, že si ji nakonec v únoru roku 1992 na Havaji vzal.
Osmnáctého srpna téhož roku přichází na svět jejich jediná dcera Frances Bean, která se též jako dítě objevila v klipu ke skladbě Sliver. Tu soud nakonec po Cobainově smrti svěřil do péče jeho matky, jelikož Love byla obviněna, že brala heroin i v době těhotenství.
Courtney Love a Kurt Cobain
Ačkoli Kurt svou ženu nesporně miloval (to je ostatně patrné i z dopisů, jež jí psal a které později vyšly ve sbírce jeho deníků), šlo o vztah velmi vášnivý, divoký a plný drog. Po jeho smrti se vyrojily spekulace, že právě Courtney nese vinu na jeho smrti, někteří jsou dokonce dodnes přesvědčeni, že si jeho smrt sama objednala, spekulovalo se o rozvodu.
Tyto domněnky ještě přiživil soukromý detektiv Tom Grant, kterého si paradoxně najala sama Love poté, co byl Kurt po svém odchodu z léčebny drogové závislosti v Kalifornii nezvěstný. Nic z toho se však nikdy neprokázalo. Love se později uplatnila i na filmovém plátně, když zazářila ve Formanových filmech Lid versus Larry Flynt a Muž na Měsíci.
Demri Lara Parrott byla životní láskou a múzou Laynea Staleyho. I jejich vztah byl velmi vášnivý a svérázný, často se scházeli a znovu rozcházeli. O jejím životě se toho příliš neví, jelikož její rodina velmi střeží její soukromí. Z toho, co je známo, je však patrné, že se ráda bavila i s jinými hudebníky, což citlivý Staley špatně snášel.
Jejich vztah navíc nesporně poznamenala společná závislost na heroinu. Demri nakonec umírá roku 1996 kdesi v zapadlém motelu na srdeční zástavu způsobenou předávkováním. I když tou dobou už dávno netvořili pár, její smrt Staleym otřásla. V jednom interview se svěřil, že si nedokáže představit, že by se měl ještě někdy dotknout jiné ženy… Pro v té době již těžce závislého zpěváka to byla zřejmě poslední rána.
Demri Lara Parrott a Layne Staley
Smrt si říká heroin
Kurt Cobain umírá ve věku 27 let 5. dubna 1994 v podkroví svého domu v Seattlu poté, co si prostřelí hlavu brokovnicí. O tři dny později jeho tělo objeví elektrikář. Následná pitva odhalí zároveň smrtelnou dávku heroinu.
Z dopisu nalezeného na místě a adresovaného jeho imaginárnímu příteli Boddahovi je patrná frustrace a pocit vyhoření. Na jeho konci hudebník použil oblíbený (a v současnosti mnohokrát citovaný) citát z písně Neila Younga „Je lepší shořet než vyhasnout“.
Vyšetřovatelé případ Cobainovy smrti uzavřou jako sebevraždu. Interpret se tím zařazuje do takzvaného Klubu 27 po bok Briana Jonese, Jimiho Hendrixe, Janis Joplin nebo Jima Morrisona.
„Ještě mám pro vás jeden zvláštní vzkaz, tím končím a můžu jít domů…“
(Kurt Cobain, On A Plain)
Dne 19. dubna 2002 je v jeho bytě v Seattlu již ve značném stadiu rozkladu nalezeno tělo Laynea Staleyho. Příčinou smrti je předávkování speedballem, mixem kokainu a heroinu. Zda šlo o úmysl, není jasné dodnes. Žádný dopis na rozloučenou se však nenašel.
Datum úmrtí je stanoveno na 5. dubna. A zatímco jeden odchází na vrcholu slávy a stává se hudební ikonou mnoha generací, druhý umírá opuštěný a sám. Je mu čtyřiatřicet. Po jeho smrti zakládá jeho matka fond zaštítěný jeho jménem, který pomáhá drogově závislým.
„Dole v díře ztrácím svou duši. Chtěl bych létat, ale moje křídla mi jsou tak zapovězena…“
(Layne Staley, Down In A Hole)
Smrt jako prodejní artikl, Nirvana jako módní značka
Smrt v popkultuře přitahuje pozornost. A také prodává a velmi dobře vydělává.
Po úmrtí Cobaina nastala vyložená mánie až fanatismus. Z těch, kteří Nirvanu do té doby neznali, či ji jen matně zaregistrovali, se stali velcí fanoušci a na odbyt šlo vše, co má s kapelou či Cobainem nějakou spojitost.
Došlo také k nespočtu právních bitev mezi vdovou Courtney Love a zbylými členy Grohlem a Novoselicem o hudební odkaz kapely. Po dovršení osmnácti let se jediným právoplatným dědicem veškerého Cobainova majetku stala jeho dcera Frances Bean Cobain.
I dnes, čtvrt století po tragédii, se například trička s logem skupiny prodávají ve velkém. Především v obchodních řetězcích. A hořkým příznakem současnosti je, že nositelé mnohdy ani neví, co mají vlastně na sobě. Mnozí považují Nirvanu za pouhou módní značku. Na konci minulého roku se na trhu dokonce objevilo tričko, jehož potisk tvoří Kurtův dopis na rozloučenou.
Mezi pozitivní jevy patří vydávání kompilací spolu s dosud nevydanou tvorbou či unplugged koncertů, jež patří k jedněm z nejlepších počinů hudební stanice MTV. Za zmínku jistě stojí i výše citovaná Crossova biografie Heavier than Heaven nebo dokument Montage of Heck, jež citlivým způsobem uchopují fakta i vzpomínky rodiny a přátel, a dávají tak nahlédnout do soukromí a pod pokličku Cobainovy komplikované osobnosti.
Frances Bean Cobain
Čtvrt století poté: Ze čtyř králů už jen jeden
Po nuceném rozpadu Nirvany se ostatní členové kapely dál věnovali hudební kariéře. Baskytarista Krist Novoselic spolu s bratry Kirkwoodovými z Meat Puppets založil projekt Eyes Adrift, krátce se angažoval též v politice.
Dave Grohl vyměnil bicí za kytaru a mikrofon a s veleúspěšnou kapelou Foo Fighters, ve které působí i čtvrtý člen Nirvany Pat Smear, patří mezi stálice současné pop music.
Kytarista Jerry Cantrell spolu s Kinneym a Inezem po krátké sólové dráze vykřesal Alice in Chains z popela, za mikrofon angažoval talentovaného Williama DuValla a dodnes úspěšně hrají po celém světě. Na svém kontě mají po znovuobnovení již tři velmi povedená alba.
A co zbylí ze slavné grunge čtyřky? Po smrti Chrise Cornella, frontmana Soundgarden, který dobrovolně odešel ze světa před dvěma lety, už zbývá jen jeden – Eddie Vedder. Ten spolu s Pearl Jam úspěšně hraje a působí dodnes.
Pohřbi mě jemně do tohoto lůna, tento kousek sebe jsem dal tobě
Sebevražda, vražda, nebo přirozená smrt? Ať už ze světa odešli jakkoli, zemřeli. To je jediný, neměnný fakt. Na dlouhá léta však po sobě zanechali nesmazatelnou stopu – v každém slově jejich písní, v každém tónu jejich hlasu. Hudební odkaz Kurta Cobaina i Layna Staleyho žije dál.