Společnost na pokraji války, na začátku pandemie a s nacionalistickým vládcem v čele. Čapkovo drama Bílá nemoc z roku 1937 nabízí témata, která jsou dnes až mrazivě aktuální. Pražské Divadlo ABC hru uvádí v režii Michala Dočekala a ve dvojroli s Miroslavem Donutilem.
Prorocké Čapkovo drama vypráví o střetu dvou nesmiřitelných vizí světa. Militantní Maršál cítí jako svou svatou povinnost skrze válku pozvednout národ. Země zbrojí a mnozí na zbrojení a válce vydělávají. Právě v této chvíli objeví doktor Galén lék na bílou nemoc, ale pro jeho distribuci má podmínku: své tajemství vydá, pokud se všechny vlády dohodnou na mezinárodním míru.
„Čapkova hra zkoumá myšlenkový experiment: je možné prosadit celosvětový mír? Za jakých okolností?“ uvedl režisér Michal Dočekal k základní otázce hry. Čapek v předmluvě ke svému dramatu poznamenal: Ve světě války sám mír musí být tvrdým a neústupným bojovníkem.
Na seznamu gestapa
Příběh se po divadle dočkal i filmové adaptace. Neunikl pozornosti publika ani gestapa, které po obsazení Československa plánovalo Karla Čapka zatknout.
„Fašisté ve hře mohli vidět Itala Mussoliniho a Němci zase nacistického diktátora Hitlera – a také to tak chápali. Čapek se dostal na jednu z nejvyšších příček seznamu nepřátel Říše,“ připomíná Zdeněk Vacek, ředitel Památníku Karla Čapka ve Staré Huti, kde autor Bílou nemoc psal. K zatčení ale nedošlo, spisovatel zemřel v prosinci 1938 na zápal plic.
Je možné poučení z minulosti?
Autoři nejnovější inscenace si pokládají otázku, jestli se jde z minulosti poučit. „Celosvětová pandemie a snaha jednoho idealisty nastolit celosvětový mír – to jsou problémy, o kterých přemýšlíme dnes a které se nás dotýkají,“ nepochybuje Dočekal.
Objevitele léku, doktora Galéna, stejně jako militantního Maršála hraje v ABC jen jeden herec. „Nejdůležitější úkol bylo rozlišit ty dvě postavy, jakkoliv se jejich názorové pochody prolínají,“ říká představitel této dvojrole Miroslav Donutil.
Karel Čapek po zveřejnění dramatu čelil útokům. Rozpoutala se debata o Hippokratově přísaze, o pacifismu a nacionalismu. Silné negativní odezvy se Čapkovi dostalo z lékařských kruhů. „Viděli se v postavě profesora Sigelia, představitele akademické vědy, která poklonkuje diktátorskému režimu,“ upřesnil Vacek.
„Ukradené“ Dělo života
Čapkovi coby synovi lékaře nebylo nemocniční prostředí cizí. Inspiraci mu ale poskytl jeho přítel, zubař Jiří Foustka, když při jednom společném výletu téma Bílé nemoci Čapkovi předestřel. Chtěl napsat vlastní román.
Když Čapek přišel se svou divadelní hrou, Foustka se ohradil. „V podstatě obvinil Čapka, že mu námět ukradl a že bude požadovat, aby byl veden jako spoluautor, aby dostal podíl na tantiémách,“ vypráví Zdeněk Vacek. Situaci vyřešil Čapkův nakladatel. Foustkovi navrhl, že vydá i jeho román s názvem Dělo života.
V inscenaci zaznívají i úryvky dobových citátů známých osobností, které se snažily utopisticky vynutit mír, ale také dopisy především anonymních pisatelů, kteří zpochybňovali či hanili Čapkovy humanitní a pacifistické názory.
Tehdejší diskuse svou výbušností připomíná současné komentáře na internetu. „Jsme, zdá se, nepoučitelní,“ uzavírá dramaturgyně inscenace Barbora Hančilová.
