Praha / San Francisco - Spolu se svým druhým já, duchovním dvojčetem Janem Werichem, vytvořil Jiří Voskovec páteř Osvobozeného divadla, jež bylo ve třicátých letech minulého století jedním z určujících prvků kulturního života v Československu. Český divadelní a filmový umělec, jenž ve své vlasti vynikl zejména v komických rolích, se po nuceném odchodu do ciziny stal v USA uznávaným charakterním hercem. Herec, dramatik a režisér Jiří Voskovec zemřel 1. července 1981 v Kalifornii.
Ze slavné dvojice V+W byl Voskovec tím, o němž se mluvilo vždy méně. Komunistická moc se jeho jméno snažila vymazat z paměti diváků. Charismatický a noblesní člověk začínal jako červenající se filmový milovník, aby se posléze stal nejen ceněným hercem, komediantem a tragédem, režisérem a básníkem, ale také tvůrcem koláží, smělým literátem a překladatelem.
Jiří Voskovec se narodil 19. června 1905 v Sázavě na Benešovsku. Jeho otec se jmenoval Vilém Wachsmann, ale německy znějící jméno si nechal počeštit. Matka, dcera malíře Soběslava Pinkase, se narodila ve Francii. Již na gymnáziu psal Voskovec do studentského časopisu. Začátkem 20. let studoval na lyceu ve francouzském Dijonu a poté na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Zájem o avantgardní umění jej v roce 1924 přivedl do uměleckého sdružení Devětsil, publikoval poezii i prózu.
Se svým budoucím uměleckých souputníkem Janem Werichem se seznámil na pražském reálném gymnáziu v Křemencově ulici. Měli společné zájmy, především tehdejší nový fenomén - film, o němž si dopisovali během Voskovcových francouzských studií. Mezi jejich oblíbence patřili Charlie Chaplin či Buster Keaton.
Vest Pocket Revue - průlom na scéně Osvobozeného divadla
V roce 1927 V+W napsali Vest Pocket Revue - volné pásmo scének, písní a dialogů. Úspěch dvou klaunů s typickým černobílým líčením, kteří se oslovovali „pane kolego“, znamenal průlom na scéně Osvobozeného divadla. Společně s geniálním skladatelem a klavíristou Jaroslavem Ježkem vytvořili originální autorský tým, který vytvořil hudbu a písňový doprovod k naprosté většině her V+W. K těm nejúspěšnějším patřily Osel a stín (1933), Kat a blázen (1934), Balada z hadrů (1935) nebo Těžká Barbora (1937).
Ve 30. letech svou popularitu V+W zhodnotili též ve filmu, kde se kromě hlavních rolí podíleli i na scénářích. První z úspěšných komedií s názvem Pudr a benzin natočili v roce 1931 s režisérem Jindřichem Honzlem. Následovaly snímky Peníze nebo život (1932), Hej rup! (1934) a Svět patří nám (1937).
Umělecký rozchod V+W jejich přátelství nepoznamenal
Ve svých hrách, původně založených hlavně na dadaistickém humoru a recesi, Voskovec s Werichem postupně stále více reagovali na vzrůstající nebezpeční nacismu, což nakonec vyústilo v konec Osvobozeného divadla v listopadu 1938. Následovala emigrace do Spojených států, kde dvojice vystupovala například v divadlech v Clevelandu, na Broadwayi v New Yorku, v Bostonu či Filadelfii; do konce války také spolupracovali s rozhlasovou stanicí Hlas Ameriky.
Po osvobození se vrátili (bez Ježka, který během války zemřel) domů a snažili se navázat na předválečnou tradici Osvobozeného divadla. Pokus o obnovení ducha divadla se však ve změněných podmínkách nezdařil a Voskovec s Werichem se v roce 1947 rozešli. Umělecký rozchod však neměl vliv na jejich celoživotní přátelství. Voskovec byl v té době již podruhé ženatý; po rozvodu s Francouzkou Madeleine si vzal americkou divadelnici Anne. Později po její smrti se potřetí oženil s herečkou Christine.
Po komunistickém puči v roce 1948 Voskovec republiku natrvalo opustil. Pracoval nejprve pro UNESCO v Paříži a po dvou letech zamířil do USA. Za mořem byl ale na 11 měsíců internován pro podezření z údajných sympatií ke komunismu. Boj o očištění svého jména nakonec vyhrál. S poameričtělým jménem George Voskovec si pak zahrál v řadě filmů, vystupoval v televizi, prosadil se i na Broadwayi. Z jeho tehdejších filmových rolí je asi nejznámější postava porotce ze soudního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957), kde se objevil po boku legendárního Henryho Fondy.
Svého uměleckého a duchovního druha Jan Wericha přežil Jiří Voskovec jen o osm měsíců. Zemřel 1. července 1981 na svém kalifornském ranči na pooperační embolii. Od roku 1990 má společný hrob s Werichem na pražských Olšanech.
