Co nevyšlo na začátku, podařilo se na konci. Francouzská filmová legenda Catherine Deneuveová se nakonec přece jen objevila na festivalu Febiofest. Na slavnostním zakončení pětadvacátého ročníku převzala Kristiána, cenu za přínos světové kinematografii. Cenu pro nejlepší film si odnesla francouzská Střídavá péče.
Původně měla pětadvacátý ročník festivalu Catherine Deneuveová otevírat, kvůli nemoci ale účast na zahajovacím večeru odřekla. Fanoušci se nakonec přece jen dočkali. Po červeném koberci na pražském Smíchově se poprvé prošla jen pár hodin po příletu.
K filmu se podle svých slov dostala náhodou, když se před kamerou objevila ve třinácti letech se starší sestrou. A prý ji to moc nebavilo. „Nebyla jsem si jistá, že to bude mé poslání. Dnes už je všechno jinak, ale tehdy mě lákala i práce týkající se architektury,“ řekla.
Od začátku však platila za jednu z nejpřitažlivějších francouzských hereček. „Sexy role systematicky neodmítám. Pokud je to s nějakým významným režisérem a jde o velkou roli, tak to beru,“ nechala se slyšet v roce 1961. A o šest let později se proslavila rolí znuděné krásky Severine.
Prvního Césara získala v roce 1980 za film Poslední metro. Uznání jí přinesl i snímek Vánoční příběh, který teď v Praze osobně uvedla.
„Měla jsem štěstí, neřekla bych, že byl můj život vždy plný slunce, objevily se i mraky. Ale dodnes ráda vzpomínám na Paraplíčka z Cherbourgu Jacquese Demyho. Byla to vlastně opera, pracovali jsme i s hudbou a bylo to výjimečné,“ uvedla ve čtvrtek na Febiofestu šarmantní 74letá herečka. Právě tento snímek z roku 1964 pro ni znamenal první výrazný úspěch.
Jedna z nejznámějších Francouzek si před sedmi lety dokonce zahrála s jedním z nejznámějších Čechů - Milošem Formanem ve filmu Milovaní, jejž režíroval Christopher Honoré. Potkali se ve snímku, který se částečně odehrává i v Praze.
„Natáčeli jsme ve Francii. Bohužel jsem nebyla ve scénách, které vznikaly tady v Praze. Mám na to krásné vzpomínky. S Milošem Formanem se známe řadu let,“ uvedla Deneuveová.
Paměti psát nebude. Jsou velmi osobní a soukromé
Od začátku 60. let má na kontě přes stovku snímků. „Své paměti psát nehodlám,“ prohlásila na čtvrteční tiskové konferenci Febiofestu. Podle ní v nich lidé vždy očekávají víc, než to, co ve skutečnosti bylo. „Je to velmi osobní a soukromé. Nechci psát o lidech, s nimiž jsem se setkala - to není nic pro mě,“ vysvětlila herečka.
A není nostalgická - nemyslí si, že v 60. či 70. letech, když točili Belmondo či Delon, bylo všechno lepší. „Možná si to dnes dokonce užívám víc, jsem součástí štábu a mám v této komunitě přátele. Jsem trpělivější, i když dnešní technologie natáčení zrychlují, usnadňují a podstatně zlevňují. I to je důvod, proč vzniká příliš moc filmů, natáčet může každý,“ dodala.
Aktivní je i mimo film. V sedmdesátých letech se podepsala třeba pod petici za povolení interrupcí. V osmdesátých letech se zase výrazně angažovala za zrušení trestu smrti ve Francii. „Nemyslím si ale, že by se herci měli nějak výrazně politicky angažovat. To není naše role, přesvědčovat lidi o nějakém našem názoru na základě naší popularity,“ řekla Deneuveová.
Vystoupila proti kampani MeToo
Na začátku letošního roku kritizovala kampaň MeToo. Byla jednou ze sta žen, které podepsaly veřejný dopis o škodlivosti tohoto hnutí s tím, že nešikovný flirt není zločin. Obětem sexuálního násilí se později omluvila, podpis ale nestáhla. „Nechtěla jsem tím vyvolat další diskusi. Ale chtěla bych poukázat na hrozbu internetu. Stává se nebezpečným prostředím, ve kterém může každý cokoliv vytrhnout z kontextu,“ vysvětlila.
Spolu s ní byl ve čtvrtek večer na slavnostním zakončení Febiofestu oceněn také kontroverzní filmař Leos Carax, který za více než tři desítky let natočil pět celovečerních snímků. V roce 1999 účinkovala v jeho romantickém erotickém dramatu Pola X. „Je to talentovaný filmař, pracuje s elánem i vášní, vždy se nesmírně zapojí do tvorby. Je uzavřený a málo sdílný, ale herce vede dobře. Důvěřovala jsem mu,“ pochválila svého kolegu.
Střídavá péče vyhrává
Febiofest na zakončení pětadvacátého ročníku předal i cenu pro nejlepší film. I v tomto případě ocenil francouzského tvůrce - vítězem se stalo drama Střídavá péče režiséra Xaviera Legranda. Je příběhm chlapce, jehož spory mezi násilnickým otcem a nešťastnou matkou dovedou po rozvodu až na okraj propasti.
Festival udělil také cenu Amnesty International, a to koprodukčnímu snímku režiséra Philippa Van Leeuwa. Jeho Vnitřní život ukazuje nesmyslnost válečného konfliktu na osudech obyčejných lidí.
Přestože letošní ročník oficiálně skončil, projekce pokračují ještě v pátek. Od 26. března do 21. dubna pak následují ohlasy Febiofestu v dalších šestnácti městech.
