Praha - Jeden z největších žijících světových hudebníků, fenomenální španělský kytarista Paco de Lucía, vystoupí 26. června na pódiu velkého sálu Lucerny v Praze. Doprovodí ho výjimečná sedmičlenná skupina, v níž vynikají především strhující zpěvák Duquende a virtuózní tanečník Farruco, vnuk největšího romského tanečníka El Farruca, zakladatele legendárního andaluského tanečního rodu.
Letos pětašedesátiletý Paco de Lucía flamenco proslavil po celém světě, aniž by ho zbavil andaluské identity a syrového temperamentu. I ve velkých koncertních síních dokáže navodit intimní, emocemi praskající atmosféru, vystupňovat ji do hraničních mezí smyslnosti a v posluchačích zapálit oheň.
Paco de Lucía natočil celou řadu vynikajících desek, mimo jiné s kytaristou Larry Coryelem nebo pianistou Chickem Coreou. Koncertní spolupráce s kytarovými velikány – Johnem McLaughlinem a Al Di Meolou - a jejich živá alba patří k vrcholným instrumentálním zážitkům 21. století. Mistrovská kytara Paca de Lucíi zní také v mnoha filmech Carlose Saury a můžeme ho vidět a slyšet i ve Vicki Cristina Barcelona v režii Woody Allena. Je držitelem několika čestných doktorátů na prestižních hudebních universitách a v rodném městě Algeciras poblíž Cádizu mu místní postavili sochu.
Paco de Lucía pochází z hudební rodiny a vlastně se jmenuje Francisco Sánchez Goméz. Od útlého mládí patřil k vyhledávaným kytaristům a v jednadvaceti letech začal doprovázet nejlepšího zpěváka 20. století, živelného romského rebela El Camaróna de la Isla. Natočili spolu deset zásadních alb, a když El Camarón v roce 1992 zemřel, flamenco díky oběma už dávno překročilo hranice Španělska.
„Když jsem byl mladý, uvědomil jsem si, že flamenco je jazyk, jehož slovník má deset slov. A moje teorie byla, že se dá rozšířit, aby jich měl tisíc, pokud se dodrží jeho duch, esence, charakter, osobnost,“ prohlásil tehdy. Jako první pak flamenco uvedl do divadelních sálů, spojil se s doprovodnou skupinou, jejíž rytmiku tvořil do té doby neznámý peruánský cajon a zanesl do něho klasiku, latinskoamerické rytmy a jazzovou improvizaci.
Dosud poslední album Cositas Buenas vydal před šesti lety a ze záznamu tu zní cante jondo El Camaróna, který si na sklonku života vychoval nástupce: Duquende je dnes všeobecně považován za neméně fantastického a vlivného zpěváka. Pětačtyřicetiletý hlasový fenomén s Paco de Lucíou spolupracuje od roku 1997.
Tanečník Farruco je vnuk největšího romského tanečníka El Farruca, zakladatele legendárního andaluského tanečního rodu. Tančí s neuvěřitelnou virtuozitou, něhou i tragičností. S pronikavým pohledem a vražedným úsměvem připomíná přírodní úkaz. „Dva a půl tisíce lidí v sále přestalo dýchat a s vypětím všech sil pozorovalo démonické pohyby jeho těla a tleskání dlaní. Připomínal tornádo, divokého andaluského býka, surový diamant z dědictví velké El Farruca,“ napsal o něm španělský tisk upozorňující rovněž na fakt, že podobně jako Paco de Lucía dokázal uvést do harmonické rovnováhy respekt k flamencové tradici a uměleckou svobodu.
