Praha – Oživlé věci z domácnosti, procházka po střeše anebo hrůzný pařát s obřími drápy. Studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze zřejmě myslí „pozitivně“. V galerii NoD návštěvníkům představují svou lehce hrůznou výstavu s názvem Sám doma, která potrvá až do 7. března.
Na projektu, který experimentuje s autoritou, se podílelo celkem třináct autorů. Mezi vystavovateli najdete Pavla Jestřába, Barboru Fastrovou, Jana Boháče nebo Jana Martince. Studenti se nechali naplno vést svou fantazií a zbytečně se neomezovali.
Sám doma se skládá z několika samostatných instalací. Jednotlivé výtvory by tak měly obstát samy o sobě. Nejde přitom o typickou exhbici. Studenti pojali akci jako místo, kde se dohromady sešlo několik netradičních nápadů, jež se však drží jedné společné tematiky.
Prostor NoD se pomyslně rozdělil na dvě části, v nichž příchozí rozpoznají tři úseky. Jsou jimi Náměsíčnost, Pohádka a Legenda. Pokud se však zájemci chtějí důkladně podívat na všechny z nich, musí přejít přes šikmou plochu, která zdatně simuluje naklonění střechy. Ta má navodit „pocit náměsíčnosti“. Chůze ve spánku je totiž často spojená s chozením po střeše, ačkoliv se jedná o nadsázku.
K navození patřičně tajemné, až tíživé atmosféry přispívá také následující text Vodní hry spisovatele Jaroslava Pížla:
"Tady nebudu. Pryč du. Ne do nebe. Do nebe ne. Pryč:gde nejste. Ne tady.
Kolem vody du. Sám…
Tady nebudu. Du tam gde nejste, gde nigdo neni, du gde bude vosamění, du
kolem vody: vodchod: vod bot bláto lítá: vodchod kolem vody, pěšky po
pěšině:cesta za plotama skrytá: bláto, louže, vrby, řeky: pěstěvzteky
zaťatý, na paty se smůla lepí, vod bot bláto lítá: du jak slepý: vodchod:
pěšky po pěšině:cesta skrytá za plotama, hubu boulit, bulit do bláta:
gde je máma?"
Výstava je oddělená od kavárenských stolků právě zmíněnou Střechou, aby v případě nezájmu nerušila obyčejné návštěvníky kavárny.
