V pondělí, den po svých 85. narozeninách, začal Zdeněk Svěrák natáčet se synem Janem osmý společný film s názvem Betlémské světlo. Zahraje si v něm hlavní roli spisovatele. Jeho manželku ztvární Daniela Kolářová. Scénář napsal režisér Jan Svěrák podle otcových povídek. Snímek vzniká v koprodukci České televize.
První záběry nového filmu natáčel štáb v garážích obchodního centra. Stárnoucí spisovatel jede s manželkou nakoupit. Je roztržitý. Psaní mu už moc nejde. A postavy z vlastních povídek mu vstupují do života. „Ten člověk je mi tak podobný, že jsem to skoro já. Akorát jsme si říkali, že by měl být ještě komičtější, než jsem já v civilu,“ říká herec a scenárista Zdeněk Svěrák.
Jan Svěrák přibližuje, že otcovy povídky poskládal sám, a pak otce přizval, aby mu je pomohl „proveselit“. Na filmu pracují dokonce tři generace Svěráků. Snímek bude stříhat František, syn režiséra a vnuk hlavního představitele. Pokračovatel rodinné tradice natáčí i film o filmu.
„Při práci s tátou jsem zjistil, že zatímco moji ostatní vrstevníci se už léta vídají s rodiči jenom o Vánocích nebo o narozeninách, tak já s ním mám poměrně intenzivní vztah, protože to pořád oživujeme spoluprací. A když takhle zapojím své děti, tak by mi to mohlo taky déle vydržet,“ sděluje režisér a scenárista Jan Svěrák.
Kolářová hraje opět Svěrákovu manželku
Zdeněk Svěrák prý už dlouho nic netočil a měl strach, aby byl „rozehraný“. „Myslím, že Honza si toho je vědom, ví o mě, že jsem rád chválený, takže jak může, tak mě za každou blbost pochválí, abych hrál líp a líp,“ usmívá se.
Před kamerou se Zdeněk Svěrák také již poněkolikáté potkává s Danielou Kolářovou v roli manželky. „Já s ním pracuji ráda, protože si nějak rozumíme. Myslím, že není zapotřebí nic předstírat,“ myslí si Kolářová.
Podle Svěráka je Kolářová také ideální volba. „Osvědčila se, rozumí dokonale našemu humoru a dovede být krásně ironická, dovede mě stírat,“ doplňuje Zdeněk Svěrák. Natáčení bude probíhat v Praze do konce května.
Státní fond kinematografie již dříve uvedl, že povídková komedie v příběhu stárnoucího spisovatele, který při psaní volně přechází mezi realitou a fikcí, chce vizuálním stylem a kreativním pojetím odkazovat k filmům jako Grandhotel Budapešť, Divoké historky nebo Amélie z Montmartru.
