„Ostříhání“ Šípkové Růžence prospělo

Neotřelá choreografie, která si bere to nejlepší z klasického pojetí Maria Petipy a přitom dodává tradičnímu formátu mladistvou šťávu a vtip, pohádkově romantická scéna, nápadité, všemi barvami hýřící a přitom vkusné kostýmy, skvělý světelný design citlivě doplněný videoprojekcí a v neposlední řadě kvalitní výkony tanečníků. To je kombinace faktorů, které z Šípkové Růženky, nového představení baletu Národního divadla, dělají zážitek vskutku nezapomenutelný. Asi jedinou chybičkou na jeho kráse byl ve čtvrteční premiérový večer ne zcela sehraný výkon orchestru, jenž místy dost kolísal a nejednou dokázal i zatahat za uši.

Šípková Růženka patří vedle Labutího jezera a Louskáčka mezi nejfrekventovanější baletní tituly, které se pravidelně objevují na repertoáru baletních souborů po celém světě. Na scénu Národního divadla se tento pilíř klasického baletního odkazu vrací po necelých čtyřech letech (inscenace Taneční konzervatoře hl. m. Prahy připravená ve spolupráci s Národním divadlem měla derniéru v květnu 2008).

Novou ne zcela tradiční premiéru vytvořil a s baletním souborem také nastudoval choreograf mexického původu Javier Torres. Tento dlouholetý tanečník Finského národního baletu, choreograf a režisér má na svém kontě již více než pětadvacet převážně moderních děl. Pražská inscenace pak vychází z verze Šípkové Růženky, kterou Torres připravil pro Finský národní balet v roce 2008. Mottem při její realizaci pro něj podle jeho vlastních slov bylo „vystříhej vše nepotřebné, a pokud je to možné, posil dramaturgii“. Byla jsem moc zvědavá, jak se mu nelehký úkol editovat a modernizovat notoricky známý klasický kus povedl, a po jeho zhlédnutí musím říci, že mě výsledek opravdu velmi mile překvapil.

Choreografie je propojením čistě klasických kousků převzatých z tradiční Petipovy verze a přidaných či zcela pozměněných vstupů, které dílo oživují a dělají jej jaksi stravitelnějším i pro běžného diváka, který není zvyklý chodit na klasický balet. Choreograf mnohé části nejen upravil, ale leckdy i zcela vyškrtl - úplně chybí například variace Modrého ptáka a princezny Floriny z jejich původního pas de deux či tance drahých kamenů ve třetím dějství. Celý balet je oproti původní tříhodinové verzi podstatně kratší. Rozhodně mu to ale není na škodu, spíše naopak, není teď tak dlouhý a rozvleklý.

Přibyly také zcela nové postavy, například Babette, Růženčina sestřenice, nebo Jednorožec (tyto jsou možná pro diváky nadbytečné a v záplavě dalších postav matoucí, navíc jejich význam inscenaci nikam neposouvá) nebo jiné interpretace původních charakterů. Šeříková neboli Dobrá víla je nahrazena Syrene, vílou lásky, její protiklad Carabosse, víla strachu, je dokonce nezvykle interpretována dvojicí, mužem a ženou, kteří se na jevišti střídají. Namísto vil Něžnosti, Bujnosti, Štědrosti, Bezstarostnosti a Smělosti přinášejí novorozené princezně v Torresově pojetí dárky pouze tři pohádkové kmotřičky - Volante, víla odvahy, Grazia, víla radosti, spolu s již zmíněnou Syrene, vílou lásky. Stěžejní variace, duety a pas de deux hlavních představitelů nicméně zůstaly i v novém představení v podstatě nezměněny.

  • Šípková Růženka / Nikola Márová autor: Roman Sejkot, zdroj: Národní divadlo
  • Šípková Růženka / Francesco Scarpato autor: Pavel Hejný, zdroj: Národní divadlo

Úpravy Šípkové Růžence jednoznačně prospěly, Torresova skládanka drží velmi dobře pohromadě, do inscenace navíc rozhodně přibyl i vtip, spád a jiskra. Dějová linka je jednoduše čitelná a pozornost při sledování baletu tím pádem udrží i ti nejmladší diváci. Balet sice respektuje odkaz autora původního tanečního libreta Petipy (1890), ale zároveň je teď díky novému pohledu i daleko přístupnější a lépe odpovídá vkusu současného publika.  

Představení klade na interprety vysoké nároky jak po herecké, tak především po technické stránce. Kromě hlavních rolí je v něm i řada menších partů, které dávají tanečníkům dostatečnou možnost předvést jejich kvality. V titulní roli Šípkové Růženky se ve čtvrteční premiéře představila Edita Raušerová, první sólistka souboru. Na jevišti působila půvabně a roztomile, přesně tak, jak to k této úloze patří. Škoda jen, že byla v prvních dvou dějstvích její jinak solidní technika trochu ovlivněna nervozitou, v jedné z důležitých variacích se například marně pokoušela o trojité piruety. Ve třetím dějství už byl její výkon daleko sebejistější a vyrovnanější.

Premiérovým tanečním partnerem Raušerové byl demi-sólista Adam Zvonař. Mladičký tanečník, který je v profesionálním angažmá po ukončení konzervatorních studií teprve třetím rokem, v roli prince Desiré obstál se vší ctí a všechny náročné technické prvky zvládl velmi suverénně. Přes své mládí má už ostatně s velkými rolemi klasického repertoáru nemalé zkušenosti, v minulé sezoně byl v Národním divadle dokonce obsazen do role Prince v Labutím jezeře. Zvonař je opravdový talent, který má dozajista ještě mnohé před sebou, určitě o něm v budoucnu dost a dost uslyšíme. Skvělá byla éterická a až nadpozemsky krásná Jade Claytonová v roli víly lásky Syrene a nemohu nezmínit ani výborný výkon precizní a technicky vyspělé Nikoly Márové v roli Carabosse (spolu s ní tančil vílu strachu její manžel Alexandre Katsapov).

Suma sumárum, nová Šípková Růženka je představení, které se opravdu povedlo. Do repertoáru Národního divadla tato kouzelná pohádka velmi dobře zapadne a jeho baletnímu souboru sluší. Představení, které má potenciál oslovit malé i velké diváky, si zaslouží hodně repríz a doufejme, že tomu tak bude. Pokud ho ale chcete vidět co nejdříve i vy, měli byste si do do zlaté kapličky pospíšit. V této sezoně je totiž v plánu už jen pět opakování. Pak bude šance zase až příští rok v lednu, kdy se Šípková Růženka přesune do Státní opery.

  • Šípková Růženka / Adam Zvonař autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3439/343875.jpg
  • Šípková Růženka / Alexander Katsapov autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3439/343874.jpg
  • Šípková Růženka / Ivana Mikešová autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3439/343873.jpg
  • Šípková Růženka / Jade Claytonová autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3439/343866.jpg

Nejbližší termíny představení: 1.4. (14:00 a 19:00), 6.4. (19:00) a 8.4. (14:00, 19:00).

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Obrazem: George Lucas otvírá muzeum příběhů. Spíš ješitnosti, míní někteří

Filmař George Lucas a jeho žena Mellody Hobsonová otevírají v Los Angeles nové, velkoryse pojaté muzeum. Věnováno je – jak říká názvem – narativnímu umění. Tedy na výstavní ploše devíti tisíc metrů čtverečních přibližuje vyprávění příběhů prostřednictvím obrazů. Od pravěkých maleb přes strop Sixtinské kaple a obraz Vincenta van Gogha až po komiks. A ano, nechybí ani Hvězdné války. Na roveň přitom staví „vysokou kulturu“ a popkulturu. Znalci oboru se neshodnou, jestli je tento kurátorský přístup spíš vizionářský, nebo na škodu.
včera v 09:00

Za megakoncerty stojí touha po zážitcích a velký byznys

Obrat živé hudby se od konce pandemie covidu-19 výrazně zvýšil, přibývá publika a rostou také ceny vstupenek. Redakce RTVE se hudebního průmyslu ptala, co tento trend pohání a jaké dopady má uvnitř i vně samotného odvětví.
18. 9. 2026

VideoJazz Sabath se nenechá svázat originálem, říká Wakeman

Klávesista Adam Wakeman přivezl do Prahy svůj projekt Jazz Sabbath, který propojuje skladby skupiny Black Sabbath s jazzovou estetikou. Wakeman s muzikanty z britské heavymetalové kapely mnoho let vystupoval coby koncertní hráč. „Nechtěl jsem se nechat svazovat původní strukturou. Právě o tom jazz je – o rozvíjení, improvizaci,“ vysvětluje svůj přístup.
18. 9. 2026

Třeštíková točila třicet let Basikovou. Jsem vyrovnaná se vším, říká zpěvačka

Tuzemská kina začala promítat dokument Bára Basiková. Zpěvačka v něm mluví o svém životě i kariéře. Dokumentaristka Helena Třeštíková se za protagonistkou vracela přes tři dekády, díky archivům ale pokryla i její mládí. „Lidi překvapilo, co všechno mám za sebou a jak jsem se s tím vyrovnala. Je to film hodně pro holky, ženy, protože se v tom poznávají,“ zmiňuje Basiková první divácké ohlasy.
18. 9. 2026

Lewandowska už má Thálii. Další mohou získat Majer, Margita či Beretová

Divadelní ceny Thálie oznámily nominace za rok 2026. Vítězové ocenění za nejlepší jevištní výkony v oboru činohra, balet, opera či loutkové a alternativní divadlo si vítězové převezmou 3. října v Národním divadle. Za celoživotní mistrovství budou oceněni Petr Nárožný či Zdena Herfortová. Thálii pro umělce do 33 let už převzala Simona Lewandovská.
17. 9. 2026

Sheeran zůstal na turné bez předskokanů. Kvůli politice, kterou řešit nechce

Začalo to vyřazením rappera Macklemorea a následně odešli už sami i další umělci. Britský písničkář Ed Sheeran tak během svého turné Loop přišel o několik kolegů, kteří s ním měli vystupovat. A irská rozhlasová stanice přestala pouštět Sheeranovy skladby. Důvodem jsou rozdílné názory na Macklemoreovy propalestinské komentáře a písničkářův postoj k nim.
17. 9. 2026Aktualizováno17. 9. 2026

VideoFilmové premiéry: Historická Rose, dokument o Basikové a animovaný kojot

Steven Soderbergh posílá do kin krimikomedii Christopherové, v níž je už nemalující slavný výtvarník v podání Iana McKellena vystaven nátlaku svých vypočítavých potomků. Rakouské historické drama Rose se odehrává po třicetileté válce a pojednává o ženě, která se vydává za vojáka a nárokuje si opuštěné pozemky. Animovanou rodinnou komedii Kojot vrací úder nechtělo studio Warner Bros. v očekávání propadáku původně vůbec promítat, nakonec se ale do kin dostává. Českou kinematografii zastupuje dokument Bára Basiková, časosběrný snímek o ní točila Helena Třeštíková. A na plátna se ještě vrací Krátký film o lásce Krzysztofa Kieslowského z osmdesátých let.
17. 9. 2026

Jára Cimrman slaví šedesát let

Uplynulo přesně šedesát let od chvíle, kdy do české společnosti vstoupila asi nejznámější fiktivní postava tuzemských dějin – Jára Cimrman. Jeho jméno poprvé padlo v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna u pavouka z úst Zdeňka Svěráka. Tehdy ale Jára Cimrman ještě nebyl univerzální vynálezce, světoběžník ani spisovatel. Fenomén se dále rozvíjel. Tři měsíce poté v rozhlasovém pořadu oznámili tvůrci nález Cimrmanovy pozůstalosti a v nadcházejícím roce pak uvedli první dvě hry. Letos tak Divadlo Járy Cimrmana vstoupilo do šedesáté sezony.
16. 9. 2026Aktualizováno16. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.