Světovou premiéru měla opera Orfeo na karnevalu v Mantově v roce 1607, plzeňskou o několik století později v Divadle J. K. Tyla. Jednu z nejstarších kompletně dochovaných oper s tamním souborem nastudoval režisér Tomáš Pilař.
Orfeus se pustil do podsvětí a Tylovo divadlo do jedné z nejstarších dochovaných oper
Tylovo divadlo uvádí barokní operu Orfeo (zdroj: ČT24)
Orfea napsal italský skladatel Claudio Monteverdi pro barokní publikum. Na současného posluchače může jevištní provedení působit podle režiséra nezvykle.
„Po umělecké stránce se jedná zejména o vytvoření úplně jiného jevištního temporytmu, než na jaký jsme zvyklí z romantických oper, na které se chodí běžně. Čas se zastavuje jiným způsobem, plyne velmi zvláště. A aby to fungovalo v jednadvacátém století jako životný divadelní útvar, je velký oříšek, ale zároveň i pěkná výzva,“ upřesnil Pilař.
Jeho nastudování působí na diváky i vizuální stránkou. Kostýmy propojují prvky antiky, renesance a baroka. „Od počátku jsem chtěl, aby byl Orfeo velmi estetický a vizuální,“ souhlasí režisér. „Po této stránce se jedná o inscenaci zasazenou do velmi proměnlivého, lehkého světlého prostoru, který bude modelován projekcemi, na nichž ožije barokní a pozdně renesanční scénografie.“
Námět, vycházející z řecké mytologie, byl umělecky zpracován už mnohokrát, nejen v opeře. Monteverdi provází Orfea na cestě do podsvětí, kam se bájný pěvec vydal pro svou lásku Eurydiku. Chce ji vyvést z říše mrtvých, svým zpěvem dojme i jejího vládce, ale svou milovanou stejně – vlastní chybou – nezachrání.
„Úžasný je jeho vnitřní boj. Můžu, nemůžu, kam, jak… Myslím, že divák se dostane do vnitřní sféry Orfea,“ podotýká k inscenaci představitel zdrceného pěvce Lukáš Zeman. V roli Eurydiky alternují tři sopranistky: Alena Hellerová, Karolina Janů a Meneka Senn.
Je to zážitek, když se to povede
Pro přestavení jsou důležité i netradiční hudební nástroje, jako je varhaní pozitiv, renesanční regál nebo italské cembalo, které vzniklo přímo pro plzeňskou inscenaci. „Je to těžké po stránce realizační a těžké to je i pro publikum,“ připouští autor hudebního nastudování a dirigent Vojtěch Spurný.
„Ale když se do té hudby zaposloucháte, donutíte herce, aby ovládli recitar cantando, tedy zpívanou recitaci, seženete všechny nástroje, které tam mají být, obstaráte historické ladění a naučíte to všechny hrát – tak je to zážitek,“ slibuje.
Orfeo
Ověřit si jeho slova bude moci plzeňské publikum až v září. Krátce po červnové premiéře ale Tylovo divadlo operu odehraje ještě na festivalu Musica Bayreuth v Markraběcím operním domě, kde je každý rok uvedeno jen jedno představení.