Světovou premiéru měla opera Orfeo na karnevalu v Mantově v roce 1607, plzeňskou o několik století později v Divadle J. K. Tyla. Jednu z nejstarších kompletně dochovaných oper s tamním souborem nastudoval režisér Tomáš Pilař.
Orfea napsal italský skladatel Claudio Monteverdi pro barokní publikum. Na současného posluchače může jevištní provedení působit podle režiséra nezvykle.
„Po umělecké stránce se jedná zejména o vytvoření úplně jiného jevištního temporytmu, než na jaký jsme zvyklí z romantických oper, na které se chodí běžně. Čas se zastavuje jiným způsobem, plyne velmi zvláště. A aby to fungovalo v jednadvacátém století jako životný divadelní útvar, je velký oříšek, ale zároveň i pěkná výzva,“ upřesnil Pilař.
Jeho nastudování působí na diváky i vizuální stránkou. Kostýmy propojují prvky antiky, renesance a baroka. „Od počátku jsem chtěl, aby byl Orfeo velmi estetický a vizuální,“ souhlasí režisér. „Po této stránce se jedná o inscenaci zasazenou do velmi proměnlivého, lehkého světlého prostoru, který bude modelován projekcemi, na nichž ožije barokní a pozdně renesanční scénografie.“
Námět, vycházející z řecké mytologie, byl umělecky zpracován už mnohokrát, nejen v opeře. Monteverdi provází Orfea na cestě do podsvětí, kam se bájný pěvec vydal pro svou lásku Eurydiku. Chce ji vyvést z říše mrtvých, svým zpěvem dojme i jejího vládce, ale svou milovanou stejně – vlastní chybou – nezachrání.
„Úžasný je jeho vnitřní boj. Můžu, nemůžu, kam, jak… Myslím, že divák se dostane do vnitřní sféry Orfea,“ podotýká k inscenaci představitel zdrceného pěvce Lukáš Zeman. V roli Eurydiky alternují tři sopranistky: Alena Hellerová, Karolina Janů a Meneka Senn.
Je to zážitek, když se to povede
Pro přestavení jsou důležité i netradiční hudební nástroje, jako je varhaní pozitiv, renesanční regál nebo italské cembalo, které vzniklo přímo pro plzeňskou inscenaci. „Je to těžké po stránce realizační a těžké to je i pro publikum,“ připouští autor hudebního nastudování a dirigent Vojtěch Spurný.
„Ale když se do té hudby zaposloucháte, donutíte herce, aby ovládli recitar cantando, tedy zpívanou recitaci, seženete všechny nástroje, které tam mají být, obstaráte historické ladění a naučíte to všechny hrát – tak je to zážitek,“ slibuje.
Ověřit si jeho slova bude moci plzeňské publikum až v září. Krátce po červnové premiéře ale Tylovo divadlo operu odehraje ještě na festivalu Musica Bayreuth v Markraběcím operním domě, kde je každý rok uvedeno jen jedno představení.
