Adam Plachetka vydal knihu To je klasika aneb nevážné rozmluvy o vážné hudbě. Publikace nabízí vhled do muziky, divadla, ale i do života operního pěvce. Rozhovory s ním vede hudební redaktor Českého rozhlasu Vojtěch Babka, mimo jiné umělcův spolužák z konzervatoře.
Operní pěvec Plachetka v nové knize připomíná zlomové momenty dosavadní kariéry
V devatenácti zpíval v Národním divadle, v pětadvaceti nastoupil do angažmá vídeňské státní opery. Pak přišel Londýn, milánská La Scala a Metropolitní opera v New Yorku. Přestože basbarytonista Adam Plachetka uvádí, že na sepsání pamětí je příliš brzy, v nové knize se ohlíží za dosud úspěšnou kariérou.
Zlomový pro něj byl pobyt ve Vídni, kde byl historicky nejmladším představitelem Giovanniho. „Vídeň mě naučila efektivitě práce, že člověk ví, že si musí vybírat, do čeho energii investuje a kde si trochu uleví, protože jinak by se z toho zbláznil. Já jsem se po prvních deseti nebo čtrnácti dnech téměř složil a vůbec jsem nevěděl, za jaký konec to vzít,“ vzpomíná.
Na konzervatoř se přitom Plachetka málem nedostal, vzali ho jako posledního do počtu. „Kdybych věděl, jak malá šance na úspěch je, tak bych se asi vypravil na jinou školu. Nakonec to naprosto neuvěřitelně vyšlo. Dostal jsem se k asi jedinému panu profesorovi, který mě mohl zvládnout,“ říká a dodává: „Zakousl jsem se do toho poté, co jsem zjistil, že nic není zadarmo a nic nepůjde samo, ani to zpívání, ani hraní.“
Autobiografická kniha vznikla i proto, že Plachetka je už téměř dva roky v Česku. Koncertů v zahraničí kvůli pandemii rapidně ubylo a nyní více času tráví s rodinou.
„Vlastně se mi vůbec nechce vracet do toho tempa, co jsem měl před tím. Ani ne proto, že nechci tak pracovat, ale nechci už být tak často pryč, protože jsem býval vždycky osm až deset měsíců v roce z domova,“ vysvětluje s tím, že kvůli rodině by proto do budoucna uvítal i více projektů v Česku. V diáři na příští rok už má ale naplánovaný únorový koncert v americkém Bostonu.