Když Alfons Mucha tvořil svoji Slovanskou epopej, dozajista si představoval, že bude jedním ze stěžejních bodů kulturně-politické Prahy. Vždyť: Praga caput regni! Stověžatá matička měst! Srdce zemí Koruny české a Evropy vůbec! A tehdy, když Mucha epopej tvořil, se Praha probouzela ke svému vpravdě českému životu. Od těch dob už ovšem uběhlo hodně vody ve Vltavě a mnohé se změnilo. Dnes už není Praha místem, k němuž se s úctou a láskou upírají oči všech Čechů, Moravanů a Slezanů, jak si to malovali před věky národovci. Pragocentrismus byl tehdy pojem dozajista neznámý. Praze se nenadávalo, k té se upínalo.
V současnosti pro venkov a Moravany zvlášť, natož Brňáky jsou Pražáci cajzly, Švédy či Pepíky. Přízvuk na těchto termínech je opovržlivý či posměšný. Nijak mne to netrápí, hlásím se k občanství žižkovskému, nicméně nad moravským občasným lamentováním nad pražským útiskem se někdy mírně ušklíbnu, přiznávám. Pak ale přijdou chvilky, kdy mi přijde chování Prahy skutečně poněkud příliš.
Jak už řečeno: Mucha si skutečně představoval svoji epopej umístěnou v centru rodícího se češství, v místech, kde se formovalo a formulovalo emancipované národní uvědomění. Jenomže to už je od té doby dávno všelijak proměněné a přeměněné. Žijeme prostě a jednoduše doopravdy jinou dobu. I ona idea všeslovanského objímání okolo ruského dubiska, která Muchovu epopej charakterizuje, je už snad, díky bohu, za námi. Už nás nic takového nečeká. Jedno je ale nesporné: nebýt Moravského Krumlova, kdo ví, kde by byl konec Muchovým obrazům. Možná by se válely někde na smetišti socialistického realismu. Epopej rozhodně neodpovídala revolučním měřítkům ždanovovského a později normalizačního umění. Lze jednoznačně konstatovat, že Moravský Krumlov Slovanské epopeji pomohl. Možná ji docela zachránil. Na oplátku ona zase pomohla jemu. Mnoho lidí navštívilo toto městečko hlavně proto, že si v něm mohli prohlédnout velkolepý Muchův počin.
Praze instalace epopeje nijak výrazně nepomůže. Pár drobných do nabídkou pro turisty nadité peněženky metropole. Moravskému Krumlovu se ublíží. Nejen morálně, ale hlavně existenčně. Vypadáme teď, milí Pepíci, cajzli, Švédi trochu nenasytní! Ať už ke stěhování cyklu vedly jakékoliv důvody, všechno se přece dá nějak vyřešit v zájmu dobré věci. A ponechat obrazy v Krumlově by byla dobrá věc.
Alfons Mucha zamýšlel svou epopejí pomoci slovanské myšlence a Slovanstvu vůbec. Moravané, i ti z Moravského Krumlova, jsou taky Slované. Stěhování secesního cyklu jim příliš nepomohlo. Omlouvám se za Prahu, i když vím, že to není nic platné. Možná, že by pražský primátor měl na krumlovskou radnici přibít ozdobnou desku s nápisem „Moravský Krumlov se zasloužil o Slovanskou epopej. Praha děkuje!“ A pak si od místních nechat zatleskat. To by byla taková typická velkorysost po pražsku. Pardon, po cajzlovsku.
