Po ostravských hutích se opět rozstříkly barvy. Od středy 18. do soboty 21. července se v Dolních Vítkovicích odehrál již sedmnáctý ročník multižánrového festivalu Colours of Ostrava. Rozmanitou nabídkou interpretů i špičkovou organizací potvrdil výrok britského listu The Guardian, že dlouhodobě patří mezi desítku nejlepších letních festivalů na světě. Když už v uších dozněly všechny beaty, můžeme si hudební řádění zrekapitulovat.
Pořádat akci, na kterou se každoročně sjede v průměru padesát tisíc lidí, by člověku mohlo snadno vnuknout pocit, že „tady už máme hotovo“. Naštěstí se touto myšlenkou ředitelka Zlata Holušová a její tým neopájejí. Naopak. Díky sociálním médiím si s návštěvníky ještě nikdy nebyli tak blízko, a tak z – mnohdy dost přímočaré – komunikace těží na maximum a ihned reflektují jejich přání a potřeby.
Areál Dolních Vítkovic je pro Colours domovem od roku 2012 (a nutno říct, že si ukotvení festivalu už nelze představit jinde). Po loňském problémovém odbavení u hlavní brány, kde stovky lidí čekaly na přímém slunci a propásly úvodní koncerty, se letošní vchod objemově zdvojnásobil. Kromě toho „Coloursy“ umožnily výměnu pásek za vstupenky ve velkých městech už dva dny předem. Tuto možnost využilo údajně až deset tisíc lidí, takže ti si do areálu nakráčeli bez jakýchkoliv potíží.
Další výraznou změnou bylo rozdělení hlavního zvukařského stánku, který vždy značně zabíral centrální místo před hlavním pódiem, na dva boční. Fanoušci si tak mohli dosyta užívat pohled na stage přímo z prostředku. Orientaci ve spletitém labyrintu hutí usnadňovaly mimo jiné nové zkratky a průchody, a navíc přibyly také toalety.
Pořadatelé dennodenně komunikovali s návštěvníky Colours prostřednictvím Instagramu a mobilní aplikace, nabízeli vylepšení, ohlašovali tajné koncerty, posílali novinky nebo postovali fotky. Když v průběhu roku proběhl pokus zavést VIP zóny u pódia, strhla se ze strany fanoušků okamžitá nevole.
A tak byl tento pokus o inovaci o pár dní později zrušen s obyčejným přiznáním: „Sorry, tohle se nám zkrátka nepovedlo, špatný nápad.“ Colours s pružností reagují na okolí a zachovávají si u toho lidskou tvář. Jejich pohotově pohodový přístup k lidem je jedna z věcí, proč se do Ostravy všichni rádi vracejí.
Ředitelka festivalu prý považuje letošní ročník za jeden z nejobtížnějších. Areál i dopravu střežilo nejvíc policistů v historii. Kromě toho se tým Holušové musel potýkat se zrušenými vystoupeními a několik měsíců předtím se smrtí potvrzeného headlinera Jóhanna Jóhannssona.
Přesto program čítal na tři sta padesát programových bodů. Kteří svým výkonem zaujali nejvíce?
STŘEDA
Čistý hluboký hlas, co nezakolísá. Bez hvězdných manýrů. Vynikající textař. Pětadvacetiletý Brit George Ezra je zkrátka férový kluk, který zazvoní na zvonek a zeptá se vašich rodičů, jestli nemůžete ven. Pak způsobně čeká na zábradlí, než přijdete dolů, a brnká si u toho na kytaru. Jakmile ale zajdete za roh a jste z dohledu, popadne vás za ruku a rozjede nespoutanou blues-rockovou show.
Během ostravské premiéry vyprávěl zážitky z cest, který ho dovedly k napsání posledního alba Staying At Tamara's. Došlo i na skladby z debutu Wanted on Voyage, a ačkoliv bylo publikum ještě trochu zaražené, takže na jeho povely k rozezpívání moc nereagovalo, postupem času pookřálo. Když pak s kytarou kolem krku finišoval s hitem Budapest, díky němuž znají jeho jméno i za oceánem, vyl s ním několikatisícový dav jako jeden muž.
No One Ever Really Dies. Takhle vypadá Amerika, vážení. Pharrell Williams, Chad Hugo a Shay Haley vtrhli na pódium se směsicí výbušného hip hopu, funky, rocku, r'n'b a elektroniky a předvedli show světových měřítek. Precizní vystoupení N.E.R.D přeneslo diváka na americké předměstí, kde si z reprobeden hloučky černochů „dávají“ ten nejpřísnější dance battle, zatímco na pozadí od plic rapuje dvojice, která ze sebe smývá frustraci z rasového násilí a politiky v zemi. Nešlo o žádný laciný pokus o show. Na výkonu legendární skupiny bylo vidět, že přesně takhle cítí muziku a jiná cesta vyjádření pro ně neexistuje.
Bohužel jejich výkon zůstal značně nedoceněný. Publikum si moc neuvědomovalo, koho před sebou má a jak výjimečná událost se na stagi odehrává. V Česku na Williamsův progresivní styl nejsme zvyklí. Zatímco světovou hudební scénu ovládá hip hop, v tuzemsku mainstreamu stále kraluje pop a rock. O tom, že experimenty N.E.R.D jsou pro české publikum velká neznámá, svědčí i komentáře některých lidí, kteří si half playback zaměnili za kompletní lip sync. Tvrzení, že sestava z Virginie patřila k nejhorším headlinerům v historii festivalu, jsou zcela lichá a muzikanti ani špičkoví tanečníci, kteří setu dávali všechno, si ho opravdu nezaslouží.
ČTVRTEK
London Grammar, pomyslní lídři čtvrtečního dne, museli kvůli nemoci koncert odpískat. Titul nejautentičtějšího vystoupení tak pro sebe uzmula norská divoženka Aurora, která uhrančivým tancem a svým dark popem kralovala dešti i ostravskému publiku. Vzájemné sympatie dovedly dvaadvacetiletou držitelku norských Grammy na českou scénu už podruhé a ani tentokrát nechybělo víření bubnů, sbory a nefalšovaná severská magie.
Mužskou energii ten den vyvážili indie rockoví Kensington a countryfolkoví Kaleo. První jmenovaní nahodili davu vějičku v podobě rozpumpovaných chytlavých skladeb, s nimiž dokázali strhnout i stánkaře s pivem, druzí bluesrockeři posbírali to, co jejich kolegové zasadili, a rozvířenou krev zčeřili syrovými emocemi.
PÁTEK
Pátek patřil výrazným ženským personám. Srdce všech přítomných si při západu slunce ukradla Joss Stone. A nebylo to jen úsměvy nebo nádhernými splývavými šaty, které podtrhovaly její křivky, ale bezkonkurenční schopností improvizovat a odzpívat naprosto cokoliv. „Bílá královna soulu“ již tradičně nechala boty v zákulisí a s bosými chodidly působila jako víla se svobodným duchem, která talent od pánaboha přijímá se skromností a pokorou. „Zpívejte si pro radost, kuřte trávu a hlavně buďte free,“ vzkázala na závěr.
Jessie J patřila k tomu nejpopovějšímu, co line-up nabízel. Čekal na ni natěšený dav, který znal téměř každou píseň. V kalhotách a v podprsence z flitrů se válela kytaristovi u kolenou, přebíhala stage z jedné strany na druhou, přičemž naprosto bezchybně zvládala „ječáky“ i hluboké tóny. Autorka globálních hitů si ale chtěla i hodně povídat, a tak její vystoupení místy ztrácelo spád.
Říct o Lenny, že je jen „písničkářka“, už znamená urážku. Několikanásobná držitelka hudebních cen Anděl roste s každým koncertem. V Ostravě na ni na jedné z menších scén čekal „full house“, jejž snadno ovládla svým typickým chraplákem. Přípravu opravdu nepodcenila – fanoušky zasypala konfetami a nechyběly ani kouřové výbuchy. Vystoupení by v klidu sneslo jedno z hlavních pódií, kam beztak hudebnice bezpečně směřuje.
SOBOTA
„Nemám žádné kořeny, ale můj domov nikdy nebyl na zemi,“ zpívá hudební meteorit Alice Merton. Hitovka No Roots přivedla německo-kanadské světoběžnici pod pódium tolik lidí, že se sama cítila téměř provinile. Davy se táhly až za roh, odkud bylo sotva vidět na doprovodnou obrazovku. Všichni pochopili, že před sebou mají talent s velkým odhodláním; o čemž svědčí i fakt, že si songwriterka založila vlastní label, když ji žádný nechtěl upsat. O jejich chybě se můžete přesvědčit 15. září, kdy zahraje v pražském Paláci Akropolis.
O závěrečnou taneční party se postaral norský producent Kygo, z něhož se během krátké doby stala mezinárodní senzace a jeho jméno lze najít podepsané vedle každé výraznější popové spolupráce. Mixážní pult měl DJ postavený zhruba dva metry nad zem, takže snímání kamer za jeho zády na několikatisícový dav z vyšší perspektivy splnilo patřičný wow efekt. Stejně tak vizuální show, jež k podobné show neodmyslitelně patří.
Jeho produkce byla natolik hlasitá, že se odrážela až na druhé straně města. Ačkoliv však chrlil jeden hit za druhým, nešlo se ubránit pocitu, že kdyby pustil „PLAY“ a odešel na pivo, nikdo by nic nepoznal. Se svým klišé povzbuzováním „Are you ready?“, „Are you having a good time?“ působil spíš jako figurka, která si s předvídatelností skladeb příliš hlavu neláme. Čtvrtý den ve dvě hodiny ráno se s tím ale asi málokdo stresoval.
Festival Colours of Ostrava je prostě událost světové úrovně. Vykopávat z této pozice je možná ještě těžší než vychytávat nedostatky na začínajícím festivalu. Výlet do Dolních Vítkovic ale bezpodmínečně patří mezi hlavní body hudebního léta.
