Ve věku 89 let zemřel v Las Vegas americký kytarista, zpěvák a skladatel Riley B. King známý ale jako B. B. King. Původem chudý samouk z bavlníkových plantáží v Mississippi se během sedmdesátileté kariéry stal ikonou americké hudby. ČT art Kinga připomene jeho rozhovorem s Markem Ebenem Na plovárně a záznamem pražského koncertu z roku 1997.
Jeho tradiční styl hry lidé okamžitě poznávali. Zvláštností bylo, že King téměř nepoužíval akordy, a když zpíval, tak nehrál a naopak. „Samozřejmě pár akordů umím, ale většinou mi nějak nepasují ke skladbám, co právě hrajeme. A když zpívám a pokouším se zároveň o doprovod, taky to není ono,“ tvrdil. Možná právě toto „neumětelství“ z Kinga udělalo legendu, kterou se marně snaží napodobit množství následovníků.
King inspiroval plejádu skvělých kytaristů (mimo jiné Erika Claptona, Jimiho Hendrixe nebo Rolling Stones) a díky svému věhlasu pronikl jako hostující hvězda i do sfér jazzu, rocku a popu. Důkazem byla například nahrávka s U2, deska s „žákem“ Claptonem nebo album duetů, kde s Kingem účinkovali i Elton John nebo Sheryl Crow. Říká se, že John Lennon na otázku, jaká je jeho největší ambice, odpověděl: „Hrát na kytaru jako B. B. King.“
Riley King, jak znělo jeho pravé jméno, se narodil 16. září 1925 na farmě u městečka Itta Bena v kolébce blues, americkém státě Mississippi. Vyrůstal bez otce a v devíti letech mu zemřela matka. Jako dítě musel pracovat na bavlníkových plantážích a v 15 letech skončil se školou. Snil o tom, že se stanem gospelovým zpěvákem. V 18 letech se pro muziku rozhodl definitivně, opustil plantáže a odjel stopem do Memphisu uskutečnit svůj sen.
Nejdříve vystupoval na ulici a poté se stal diskžokejem v rádiu WDIA. Zde získal přezdívku Beale Street Blues Boy, ze které se později vyvinuly Kingovy iniciály B. B. (Blues Boy - Bluesový kluk). V roce 1949 ve studiu nahrál první skladbu a o dva roky později se s písní Three O'Clock Blues vyšvihl do čela americké hitparády. Od té doby hrál, zpíval a nahrával bez přestávky. Mezi jedinečná alba lze zařadit například Live At The Regal (1964) či Blues Summit (1993). A kdo by neznal hity Sweet Little Angel, You Upset Me Baby nebo The Thrill Is Gone.
Po prvních úspěších tehdy zakoupil starý autobus a tím pak spolu se svých orchestrem sjezdil celé Spojené státy. „Narodil jsem se do éry bigbandů, mými idoly byli Benny Goodman, Count Basie či Duke Ellington“, říkal B. B. Vždycky měl ve své početné kapele dechovou sekci a nepopíral slabost pro velké orchestry. Kritici mu mnohokrát vyčítali, že při velkém zvuku početného ansámblu se vytrácí ta pravá autenticita, ona dřevní podoba blues, která si vystačí s jednou kytarou jako třeba v podání Johna Lee Hookera. Synonymem blues ale byl stejně King.
B. B. King: „Mám rád svou práci. Dělal bych to i zadarmo, kdyby mi někdo platil složenky. To, že mi platí za něco, co bych dělal s láskou i zadarmo, to miluju.“
Široké publikum Kinga poznalo na sklonku 60. let při hostování na americkém turné Rolling Stones nebo na jazzovém festivalu v Montreux či na festivalu Newport Folk Festival. Několikrát vystoupil i v Česku, vždy s velkým ohlasem. Poprvé navštívil Prahu na začátku 90. let. Při dalších návštěvách v roce 1998 v Praze a o dva roky později ve Zlíně si s ním například zahrál i domácí kytarista Luboš Andršt. V roce 2009 rozparádil vsedě několik tisícovek fanoušků v hokejové hale na Výstavišti a o dva roky později se v Praze dokonce představil společně s další legendou Johnem Mayallem.
Všem svým kytarám říkal Lucille. Poprvé tak pojmenoval svůj instrument, který na poslední chvíli zachránil z hořícího baru. Požár způsobili dva rváči, kteří bojovali o srdce jedné dívky. „Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Lucille, a proto jsem tak pojmenoval svou kytaru, abych už nikdy takovou hloupost neudělal,“ vysvětlil.
Několik let po sobě King získával ocenění amerických hudebních magazínů pro nejlepšího kytaristu roku. Byl majitelem čtyř čestných doktorátů, prezident USA ho roku 1990 ocenil významnou medailí Za umění.
King byl dvakrát ženatý, manželství však nevydržela nápor jeho koncertů. Měl 15 dětí s různými ženami a údajně několik desítek vnoučat. Více než dvacet let žil s cukrovkou druhého typu, kvůli zdravotním problémům byl v posledních dnech v trvalé péči lékařů.
