Odešel Karel Fiala, představitel Limonádového Joea

Ve věku 95 let zemřel herec a zpěvák Karel Fiala, někdejší hvězda karlínské opery. Diváci jej mají ale spojeného zejména s rolí Limonádového Joea ze stejnojmenného filmu. O Fialově úmrtí informoval server iRozhlas.cz. Na jevišti Hudebního divadla v Karlíně herec slavil největší úspěchy od 50. let minulého století. Během čtyř dekád tam snad nebyl muzikál, v němž by Fiala neměl jednu z hlavních rolí. Za celoživotní přínos muzikálu dostal v roce 2013 cenu Thálie.

„Na Limonádníka vzpomínám rád, nevadí mi, že mi ho lidé přišpendlili na celý život,“ komentoval zdánlivé prokletí své nejslavnější role. Pistolníka přebral Jiřímu Kodetovi, jako hvězda karlínské operety byl ale právě on pro Oldřicha Lipského a Jiřího Brdečku tím pravým typem milovníka se sladkým operetním úsměvem.

„Dodnes nevím, jestli byla lepší jediná superrole, nebo hodně průměrných. Beru to jako osud,“ svěřil se ostravský rodák, který jinak u filmu spíš paběrkoval.

Hrál třeba Dalibora v přepisu Smetanovy opery, objevil se v pohádkách Dařbuján a Pandrhola a Labakan nebo dramatu Martina Friče Povodeň, po Limonádovém Joeovi ale dostával před kamerou příležitost hlavně v televizi.

O to výraznější byly Fialovy role v Hudebním divadle Karlín, kam nastoupil v roce 1954. Byl tenor, skvěle zpíval, výborně hrál, a navíc dobře vypadal, a tak jeho operetní hvězda stoupala. Zazpíval si všechno, po čem toužil, celý světový repertoár operetních špiček.

Veterán karlínského divadla

V karlínském divadle během čtyř dekád snad nebyl muzikál, v němž by Fiala neměl jednu z hlavních rolí. Jako tenor hrál skoro samé „klaďasy“ a milovníky, nejraději měl prý Tonyho z West Side Story. „To představení mělo takovou atmosféru, že lidi skoro nedýchali,“ vzpomínal herec, který „celá ta léta vyznával lásku nějaké ženské na jevišti“. Vášnivý polibek představitelce titulní role Rose Marie ostatně přinesl Karlu Fialovi i lásku jeho třetí ženy –⁠ Věry Vlkové.

„Ta hra končí polibkem. A Věra tvrdí, že jsem ji na konci tak vášnivě políbil, až to zajiskřilo. Je pravda, že jsme od té doby spolu začali chodit,“ vzpomínal na začátky vztahu, ze kterého vzešli synové Jan a Tomáš (kromě nich měl ještě Borise a Karla). „Můj život byla opereta,“ řekl jednou s jen malou dávkou nadsázky Fiala, který s Věrou tvořil pár přes půl století.

Karel Fiala jako Freddy Eynsford-Hill v muzikálu „My Fair Lady“
Zdroj: Jovan Dezort/ČTK

Hercem náhodou

K úspěšné herecké a pěvecké kariéře –⁠ a tedy i ke své třetí ženě –⁠ se přitom Karel Fiala dostal vlastně náhodou. Narodil se do rodiny kominického mistra. Když za okupace nemohl dokončit gymnázium, začal se věnovat otcovu řemeslu. Střechy ale krátce po válce vyměnil za pražskou konzervatoř, talentovaného mladíka si totiž všiml profesor Ševčík z ostravské hudební školy, který jej připravil na přijímací zkoušky. „Nebýt jeho, nezpívám,“ svěřil se Fiala.

Už na konzervatoři, kterou dokončil v roce 1952, začal Fiala působit v Národním divadle, kariéru v operním souboru mu ale zhatila tréma. „Dokud jsem stál, byl jsem celkem suverén. Ale pak jsem měl vzít Mařenku kolem ramen, usednout s ní na lavičku a zpívat Věrné milování. Trémou se mi najednou roztřásla noha a na dřevěné podlaze to vibrovalo a nešlo to zastavit,“ popsal Fiala své zkušební vystoupení v roli Jeníka v Prodané nevěstě, po kterém bylo jasné, že z něj pěvec nebude.

Fiasko v opeře ale ani trochu nevadilo Oldřichu Novému, který v té době působil v karlínském divadle a mladého pěvce přijal. „Byl to nesmírně noblesní pán a ihned jsme si padli do oka. Do měsíce jsem zpíval Cikánského barona,“ přiblížil počátky úspěšného působení Fiala, který z Karlína odešel až počátkem 90. let. Část souboru včetně Fialy a jeho ženy si tehdy nepadla do oka s novým ředitelem a musela odejít. Jezdil pak na zájezdová představení a vystupoval jako host na různých scénách.

Až do vysokého věku se přitom udržoval v kondici, za což do značné míry vděčil i genům –⁠ jeho otec se dožil 90, maminka pak 89 let. „Od 14 let jsem hrál tenis. Myslím si, že to sehrálo velikánskou roli, mám naběháno hodně kilometrů,“ řekl Fiala. A když musel s tenisem skončit, trávil dědeček herečky Anny Fialové čas nejraději na chalupě v Chřibské v Českém Švýcarsku.

Karel Fiala a Linda Rybová v divadelní inscenaci Limonádového Joea v Hudebním divadle Karlín
Zdroj: Veronika Šimková/ČTK

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
před 8 hhodinami

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025
Načítání...