Karlovarský filmový festival uvedl snímek Motorkáři v rámci pocty castingové režisérce Francine Maislerové. Ta má na kontě řadu cen včetně Emmy a obsazovala filmy jako Revenant, Birdman, Duna nebo Sázka na nejistotu. V rozhovoru pro ČT promluvila o tom, co obnáší její profese, jaké pro ni je objevovat nové herecké talenty nebo jak přesvědčuje hvězdy k neobvyklým rolím.
Pro film jste objevila mnoho velkých jmen. Překvapilo vás, kolik toho některé z nových tváří dosáhly?
Asi bych neřekla, že mě to překvapilo, protože si myslím, že jsem v ně opravdu věřila, když jsem je obsazovala. V každého, koho s režisérem vybereme, věříme. Ať už to je Timothée Chalamet, nebo někdo jiný – prostě víte, že má v sobě něco zvláštního. Co se stane potom, je už mimo naši kontrolu.
Do Duny jste obsadila například Zendayu. Bylo to ještě před seriálem Euforie?
Myslím, že to možná bylo až po ní. Nevím. Nemohu si to přičíst jako zásluhu, účastnila se konkurzu. My jsme ten počet zúžili asi na pět hereček.
Přesvědčila jste také mnoho slavných jmen k přijetí neobvyklých rolí. Je to těžká část práce castingového režiséra? Například Leonardo DiCaprio ve filmu K zemi hleď! – to je pro něj docela neobvyklá role.
Měla jsem to štěstí pracovat s neuvěřitelnými režiséry. Adam McKay je režisér, se kterým chce každý pracovat. Měl scénář, kterému jsme všichni věřili. Když je někdo na úrovni Leonarda DiCapria, je to režisér, kdo tomu ještě přidá hodnotu. Je jen pár Leů. Ale Leo byl v jednom z mých prvních filmů, Rychlejší než smrt, který jsem dělala. Od Rychlejší než smrt po K zemi hleď! – to byla zvláštní cesta.
Kdo rozhoduje, do které role se kdo hodí? Jaká kritéria následujete?
Když dostanu scénář, přečtu si ho a pak mluvím s režisérem. Řekne mi svou vizi a pak mu ukážu lidi, kteří jsou na seznamu, nebo ty, kteří se zúčastnili konkurzu, jako tomu bylo u Zendayi. Mám blízké vztahy s každým ze svých režisérů. Takže bych řekla, že vybíráme společně. Konečné rozhodnutí, kdo kterou roli dostane, je ale na režisérovi. Je to docela dlouhá cesta, kterou podnikáme, ať už rok, nebo tři měsíce před začátkem natáčení.
V mnoha klíčových vedlejších rolí vídáme mix nových a známých tváří. Je to vědomý plán?
Musím říct, že si opravdu užívám dávat příležitost hercům, kteří vždy nedostávají šanci hrát ve velkých filmech. Třeba když hrají v televizních projektech a dostanou šanci být ve filmu. Jako divák se pak ráda ve filmu ztrácím a pak je opravdu pěkné říct: Ó, kdo to je?
Jedním z velmi důležitých aspektů, zejména v televizních seriálech jako je například Boj o moc je chemie mezi postavami. Je to něco, co vidíte během konkurzu, nebo se to vytváří až na place?
To je zajímavá otázka. Byla jsem pochválena za to, že jsem dala dohromady mnoho našich souborů. Pro Boj o moc, to dělal znovu Adam McKay, jsme si spíš představovali, kdo by pro tu roli byl nejlepší. Abych byla upřímná, když se na to dívám, nemyslím si, že Jeremy Strong a Sarah Snook vypadají jako rodina. Ale funguje to, protože každý z nich je v té roli, kterou hraje, neuvěřitelný.
Je někdo, s kým vyloženě ráda pracujete?
Miluji všechny své režiséry, stávají se mou rodinou. Když se podíváte na můj životopis, uvidíte, že s nimi pracuji znovu a znovu. Ale říct, s kým vyloženě ráda pracuji… To je jako vybrat nejoblíbenějšího herce nebo někoho ze svých synů. Nemůžu říct, který z nich je nejoblíbenější. Všechny je mám hluboce ráda. I díky tomu jsem do práce tak zapálená. Je to další tlak.
Co byste považovala za hlavní dovednosti dobrého castingového režiséra?
To je kombinace několika věcí. Zjevně na to musíte mít oko. Já a režisér musíme ocenit stejný talent, musíme mít stejný vkus. Také bych řekla, že v kanceláři velmi tvrdě pracujeme. Nedávno jsme dělali s někým v Indii casting na dálku. Museli jsme zůstat vzhůru až do půlnoci kvůli časovému rozdílu. Vždycky jsem na začátku projektu nervózní. I po tak dlouhé době si stále říkám, jestli toho pravého herce najdeme. Casting totiž není jako matematika, kde sečtete dva a dva a dostanete odpověď. Casting je cesta do neznáma: nikdy nevíte, kdo tam venku je a kdo bude k dispozici. Ale já jsem známá tím, že se nikdy nevzdávám, vždycky někoho najdu. Neberu ne jako odpověď.
Děláte svou práci více než dvacet let. Měnilo se vaše vysněné obsazení v průběhu let? Je něco, co teď hledáte, ale dříve tomu tak nebylo?
Neřekla bych. Začínala jsem v jednom newyorském divadle. Vždy mě dokázalo nadchnout, když měl někdo talent. Když vidím skvělý herecký výkon, který mě dojme, tak je to jako když vidíte skvělý film, který vás hluboce zasáhne. Takže mým snem tenkrát, ale i teď bylo a je obsazovat filmy, které vás nadchnou, dojmou, něco díky nim pocítíte. To se nezměnilo.
Jde o získání lidí, kteří dokážou člověka nadchnout, a o to, aby dostali příležitost. O dávání příležitosti hercům, kteří nedostávají často šanci. Na to jste se sice neptala, ale tohle je moje oblíbená část práce – když někomu můžu říct, že tu roli dostal.
