Obnova pomníku maršála Radeckého vyvolala protesty

Praha - V současnosti se uvažuje o znovuobnovení pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Vzácná socha stála na Malé straně od roku 1858 do roku 1918 a příznivci jejího obnovení argumentují tím, že je výtvarně a urbanisticky součástí náměstí. Jiným se návrh nelíbí, především kvůli osobnosti maršála Radeckého. Odpůrci umístění sochy dnes pořádají protestní pochod.

Dnešní protest bude probíhat formou pochodu od Betlémské kaple k pražskému magistrátu, kde protestující předají petici primátorovi Svobodovi. „Bude to takové procesí mírně husitského procesí,“ uvedl spolupořadatel protestu Zdeněk Zacpal.

Nejstarší z pomníků Radeckého vznikl v Praze krátce po maršálkově úmrtí. Podle návrhu malíře prof. Christiana Rubena jej provedli sochaři bratři Josef Max (sochy vojáků) a Emanuel Max (socha maršálka). Z kovu ukořistěných italských děl jej odlili Jakob Daniel Burgschmiet a Christoph Lenz v Norimberku. Pomník stál v letech 1858–1919 na dolním Malostranském náměstí v Praze v místech dnešního tramvajového ostrůvku proti tehdejší kavárně Caffé Radetzky. Po intervenci italského velvyslanectví, které v Praze sídlilo v nedalekém Thunovském paláci a protestovalo proti Radeckému jako nepříteli sjednocení Itálie, byl koncem roku 1919 pomník rozebrán a přenesen do Lapidária Národního muzea na Pražském výstavišti, kde je vystavena dodnes.

Odpůrci pomníku Radeckému vyčítají, že byl služebníkem Habsburků. Radecký se také podílel na potlačení povstání Italů, kteří bojovali o odtržení od Habsburské monarchie a vytvoření vlastní svobodné země. „Nechal usmrtit 4 000 Italů. To, že má socha stát jen asi jeden blok od italské ambasády, vypadá poněkud cynicky,“ upozornil spolupořadatel protestu Zdeněk Zacpal.

Rozhovor s Janem Bártou a Zdeňkam Zacpalem (zdroj: ČT24)

Na druhou stranu navrácení sochy na Malostranské náměstí má i mnoho příznivců. V roce 2011 vzniklo sdružení Radecký 1766-2016, jehož cílem je obnova pomníku. Podařilo se mu pro svůj záměr získat podporu mnoha významných osobností kulturní, církevní i akademické oblasti, jako např. kardinála Duky, malíře Adolfa Borna či historika Jiřího Raka.

Příznivci pomníku argumentují výtvarnou hodnotou sochy, která byla ve své době jednou z nejkrásnějších pražských plastik. Navíc byla i přirozenou součástí Malé strany, kde stála mezi lety 1858 a 1918. Původně socha stála na místě současné tramvajové zastávky, zády k tržišti a čelem ke Královské cestě. Na tomto místě dnes socha být nemůže, podle architektonické studie by mohla být umístěná před kostelem svatého Tomáše.

Načítání...