Národní galerie Praha (NG) otevírá ve Veletržním paláci dvě nové výstavy. Digitální blízkost si všímá propojení intimity a odcizení, které vyplývá z všudypřítomných komunikačních technologií. Cena Empatie přibližuje práce laureátek nově vzniklého ocenění Romany Drdové a Lenky Záhorkové. Sezonní otevírání více výstav je zvykem NG, obě nové instalace může veřejnost zhlédnout od 11. listopadu. Začátkem měsíce také ředitelka galerie Alicja Knastová zveřejnila, čeho by přední tuzemská výtvarná instituce pod jejím vedením měla dosáhnout. Přilákat chce ročně milion lidí.
Nové výstavy Národní galerie ukazují, bez čeho se lidé neobejdou: displej a empatii
Výstava Digitální blízkost odráží skutečnost, že technologie vstoupily lidem do soukromí. Autoři výstavy upozorňují, že člověk se nejčastěji dotýká právě displeje. Mobil či tablet se stávají dokonce objekty touhy, partnerem v dialogu a každodenní oporou, zároveň ale nebezpečným znalcem našich životů.
Pandemie pronikání technologií do soukromí a vztahů ještě prohloubila. Výstava Digitální blízkost si prostřednictvím děl devíti mladých zahraničních umělců klade otázku, jestli další vývoj bude spíše odpovídat dystopickým sci-fi, nebo jestli naopak virtuální propojenost pomůže vyřešit některé problémy současného světa.
Empatie v umění
Už nyní jsou zástupci Národní galerie, která je spoluorganizátorem Ceny Empatie, přesvědčeni, že společnost se nyní ani do budoucna neobjede bez ohleduplnosti. Vítěze nového ocenění vybírá z projektů, které přesahují výtvarné umění a nastolují otázky nezbytné pro soužití.
Tato témata našli v tvorbě Lenky Záhorkové a Romany Drdové, které NG nyní představuje na společné výstavě. Romana Drdová se zajímá o upcycling a možnosti znovuvyužití. Designérka porcelánu Lenka Záhorková využila pro sadu nádobí vzpomínek nejstarší generace. Ilustrace pro ni vytvořili oslovení senioři.
GALERIE
Lenka Záhorková / z projektu Tak to bylo
„Věřím, že zaujmou nejen mladší generace návštěvníků. Intimita je velmi citlivé téma, které ve společnosti dlouhodobě rezonuje. Cena Empatie tematizuje i neméně důležitou udržitelnost, ke které si dnešní společnost hledá cesty,“ poznamenává k výstavním novinkám generální ředitelka NG Alicja Knastová.
Ať je návštěvníků milion
Přední česká umělecká instituce pod jejím vedením funguje od letošního roku. Šéfka galerie má mimo jiné ambici zvýšit do roku 2026 návštěvnost na milion lidí ročně. To je zhruba o polovinu více než v době před pandemií, kdy do Národní galerie chodilo šest set až sedm set tisíc zájemců.
Loni NG navštívilo necelých tři sta tisíc lidí, čísla ale ovlivnila pandemie, galerijní budovy byly pro veřejnost zavřeny sto pět dní. Ve dnech, kdy se na výstavy smělo, příchozí nejvíce lákala výstava děl Rembrandta. Celkově se na ni vydalo necelých dvacet sedm tisíc lidí.
Přání milionu návštěvníků zahrnuje nejen fyzicky přítomné, ale i účastníky on-line kurzů a prohlídek. Knastová už při svém nástupu zmínila, že chce NG otevřít i těm, kteří by do výstavních síní běžně nezavítali. Cestu vidí ve zprostředkování výstav jinými formami, než jsou běžné prohlídky. Nabídka NG by se podle ní také měla více otevřít zájemcům s různými typy znevýhodnění. Uvedla rovněž, že k návštěvě je třeba přesvědčit více mužů, na výstavu zajdou totiž spíše ženy.
„Nechceme dělat, co dělají všichni“
Výstavní plán na zbytek letošního roku chce ještě nalákat na výstavu o falzifikátech a přehlídku buddhistického umění. Na rok 2022 se chystá retrospektiva Markéty Othové, jedné z mála českých umělkyň, jimž se podařilo v devadesátých letech prosadit v zahraničí, nebo rozsáhlá výstava, která chce vyzdvihnout přínos malíře Josefa Mánesa a rozmluvit některé s ním spojené stereotypy.
Počítá se rovněž s terakotami italských mistrů, ohlédnutím za architekturou druhé poloviny dvacátého století či expozicí V kroužcích dýmů, jež propojí díla s motivem umělce-kuřáka.
Josef Mánes / Josefina (1855)
Chybí velká jména jako Rembrandt či Toyen, která i během pandemických restrikcí fungovala jako návštěvnická mucholapka.
„Galerie není o jednoduchém obsahu dělat to, co dělají všichni. My chceme opravdu najít místa, na která nikdo jiný nemá prostředky, nezajímají ho, nejsou možná takové trháky, ale my z nich trháky uděláme. To vyžaduje spoustu drobné práce z naší strany, abychom neopakovali pořád to samé. Musíme otevřít nové dveře – a to je náš úkol,“ vysvětluje Knastová.
Akvizice, digitalizace, transformace
Plány nového vedení zahrnují i posílení digitalizace sbírkových předmětů a akvizic. Schyluje se například k nákupu obrazu Josefa Šímy, na němž portrétoval Louise-Denis Germainovou. U významné knihovazačky se český malíř ubytoval nedlouho po svém příjezdu do Paříže a později se stala i jeho tchyní. Obraz z roku 1922 by měl přijít na 7,8 milionu korun bez DPH, o záměru ho pořídit už ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) informoval vládu.
Pokračováním v krocích učiněných už předchozími vedeními galerie je pak stavba depozitáře v Jinonicích a transformace Veletržního paláce. Realizace obojího je tématem už léta.