No aneb Jak (dobře) prodat prezidenta

Píše se neklidný rok 1988, totalitní Chile stojí na historické křižovatce a přemýšlí o své budoucnosti. Ve všelidovém referendu se bude rozhodovat o tom, zda zemi dál despoticky povede vláda vojenské junty generála Augusta Pinocheta Ugarteho, a na dalších osm let tak bude temně vymalováno, nebo zda se demokratické strany dokáží efektivně spojit a přesvědčit národ, aby vykročil na cestu ke svobodě. Mají na to denně patnáct minut televizního vysílání a nutně potřebují najít profíka na prezentaci a komunikaci, který by jim je pomohl efektivně naplnit tak, aby oslovili sympatizanty a nerozhodnuté a přesvědčili je, aby řekli Pinochetově diktatuře No!

Na tuhle chilsko-francouzsko-americkou dobovku lze pohlížet buď jako na politické dokudrama z doby, kdy se v Chile začal lámat chleba (v daných zeměpisných šířkách spíše obilné placky), nebo jako na volně převyprávěnou případovou marketingovou studii, zaměřenou na vedení opoziční předvolební kampaně v totalitním prostředí.

Třetí a realitě nejbližší varianta je, že tu režisér Pablo Larraín mixuje obě tyto polohy, a natáčí je pro zvýšení autentičnosti v archaické VHS kvalitě, na které jsou zachovány i dobové záznamy. Chvíli si na tenhle záměrně nedokonalý vizuál, pořízený analogovými kamerami, sice musíte zvykat, ale dá se to ustát a hlavně je navozen pocit autentické jinakosti, který může podprahově docela fungovat, když se mu nebudete moc vzpírat a vyjdete mu alespoň trochu naproti. To ostatně musíte učinit v případě celého opusu, který zřejmě nebude trhat rekordy v návštěvnosti multiplexů, neboť ani není určen většinovému, mainstreamovému publiku, ale spíše klubovému, artovému a odborně daným směrem zaměřenému auditoriu.

Ústřední postavou v zásadě nedějového záznamu volební kampaně je mladý reklamní kreativec René Saavedra, který se marketingové triky vyučil ve Spojených státech a teď se na něj koalice šestnácti opozičních stran sdružených v hnutí No obrátila, aby dodal jeho prezentaci šťávu a drive. A obrátila se správně, neboť právě tohle René umí!

Všem bylo jasné, že vybrané pochmurné portréty obětí a slogany typu „Za svobodné volby – volte Ne!“ nikoho extra nepřesvědčí. Ale stejně měli konzervativní politici, přivyklí stávajícím prezentačním stereotypům, kopřivku z toho, jak šmahem René nahradil kriticky ponuré obrazy despotického Pinochetova vládnutí (kterými chtěli tradičně neúčinně masírovat své publikum) odlehčeným, vlídnějším a barevnějším konceptem, vyjádřeným novým sloganem „Chile, radost přichází!“. Preference se začaly hýbat, Pinochetovi experti znepokojeně vrtět a papaláši z demokratické koalice větřit vítězství, protože Reného pestrobarevná, nekonfliktní prezentace začala bodovat…

  • No zdroj: Artcam http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4705/470456.jpg
  • No / Gael García Bernal zdroj: Artcam http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4705/470445.jpg
  • No / Gael García Bernal, Antonia Zegersová zdroj: Artcam http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4705/470438.jpg
  • No / Alfredo Castro zdroj: Artcam http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4705/470453.jpg

A přestože dnes víme, jak to tehdy všechno nakonec dopadlo, je docela zajímavé sledovat tohle věcně prezentované, ale skryté propagandistické zázemí, z něhož dirigenti zákulisí promyšlenými tahy upevňují své pozice a ničí soupeře. René to činí s nadhledem profesionála, který umí prodávat ideje, stejně jako Coca-Colu.

Jeho figuru ztvárnil neokázale, civilně a sympaticky mexický import Gael Garcia Bernal, který ji dokázal docela věrohodně postupně posunovat z roviny čistě expertní a profesionální do roviny mravní a občanské. Pravda, všechno je tu hodně zjednodušené a někdy jen nahrubo nahozené (např. kontury Reného rodinného zázemí), ale tohle není primárně film o charakteru a motivacích ústředního hrdiny, ale o nemocné době, která (možná) dostane šanci na své uzdravení.

  • No / Gael García Bernal zdroj: Artcam
  • No / Gael García Bernal zdroj: Artcam

No je malý a navzdory několika davovým scénám spíše komorní, autentický snímek, který nás vrací do problematických „osmdesátek“ a jenž se propracoval až do oscarových nominací pro nejlepší neanglicky mluvený film. Jeho základ je konverzační, nikoli akční a řečeno marketingovou dikcí nám představuje demokracii a svobodu jako svébytný cool produkt, který je možné nabízet i v situacích, kdy není nikomu do smíchu, s laskavou vstřícností, nadhledem a úsměvem.

Tehdy, v roce 1988, to v Chile vyšlo. Možná by to mohlo vycházet i nám, kdybychom tenhle prezentační model vzali za svůj a učinili z něj leitmotiv naší často zbytečně antagonistické a složité komunikace.

NO. Chile/Francie/USA 2012, 118 min., české titulky, přístupný, 2D, DVD. Režie: Pablo Larrain. Scénář: Pedro Peirano, Antonio Skarmeta. Kamera: Sergio Armstrong. Hudba: Carlos Cabezas. Hrají: Gaeil García Bernal (René Saavedra), Alfredo Castro (Lucho Guzmán), Luis Gnecco (José Tomás Urrutia), Néstor Cantillana (Fernando), Antonia Zegersová (Verónica Carvajal). V kinech od 23. května 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Sorrentino má rád momenty zastavení, říká střihač jeho filmů

Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
14. 4. 2026Aktualizovánopřed 8 hhodinami

Historickým městem roku 2025 je Náměšť nad Oslavou na Vysočině

Titul Historické město roku 2025 získala Náměšť nad Oslavou. Cena je odměnou za využití peněz na obnovu památek z programu ministerstva kultury. Ocenění převzal starosta Jan Kotačka (Spolupráce – aktivity).
včeraAktualizovánopřed 12 hhodinami

Zachytil dobu, kdy v Praze „žil divadelní bůh“. Fotograf Koudelka pokřtil publikaci Divadlo

Nejvíce proslul svými Cikány, Invazí a Exily. Počátky kariéry Josefa Koudelky jsou přitom pevně spjaty s pražskými jevišti. Asi nejslavnější žijící český fotograf a jediný tuzemský člen prestižní agentury Magnum Photos ve svých osmdesáti osmi letech osobně představil soubor snímků z 60. let.
před 19 hhodinami

VideoPřed 70 lety přišel na trh první videorekordér

Před 70 lety se začaly používat k záznamu obrazu dvoupalcové, zhruba pět centimetrů široké magnetické pásky. Na trh tehdy přišel první videorekordér. Vynalezla ho americká firma Ampex. Technologie byla určená hlavně pro televizní stanice, časem se ale dostala i do domácností. Přístroj výrazně zjednodušil záznam televizního vysílání. Do té doby se totiž živě vysílané pořady mohly zachycovat jen ve speciálním zařízení na tradiční filmový pás. V polovině šedesátých let se první studiové videorekordéry dostaly i do Československé televize. O podrobnostech této technologie hovořil v 90' ČT24 dramaturg a scénárista filmu Králové videa Petr „Hrošík“ Svoboda. Pořadem provázeli Mariana Novotná a Daniel Takáč.
před 20 hhodinami

VideoGenerace si někdy přestávají rozumět, říkají k proměnám češtiny jayzykovědci

Odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) už přes osmdesát let zkoumají vývoj slovní zásoby českého jazyka. Třeba to, jak do češtiny pronikají cizí slova nebo jak mluvu mladých ovlivňuje internet. Vývoj a proměna jazyka je podle nich naprosto přirozená. „V poválečném období měl vliv na češtinu ruský jazyk, v současné době určitě jazykem číslo jedna, který má vliv na češtinu, je angličtina,“ přibližuje Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ. Problém je podle jazykovědců v tom, že někdy si generace mezi sebou přestávají rozumět.
před 22 hhodinami

Dominanta nad Plzní má prvního kastelána a novou expozici

Zřícenina hradu Radyně ve Starém Plzenci u Plzně má poprvé v historii svého kastelána. Město získalo pozdně gotický strážní hrad postavený ve 14. století za vlády Karla IV. v roce 1920. Zříceninu, zdaleka viditelnou dominantu okolí, chce město za desítky milionů korun revitalizovat, už zadalo studii úprav. V letošní návštěvnické sezoně nabízí památka novou expozici.
15. 4. 2026

Slovenští herci odříkají spolupráci s veřejnoprávní stanicí. Ta mluví o polarizaci

Ve slovenské kultuře pokračuje napětí. Někteří herci se rozhodli nespolupracovat s tamní veřejnoprávní televizí a rozhlasem, vedení stanice hovoří o zbytečném polarizování společnosti. Přetrvávají také výhrady části umělců vůči ministerstvu kultury v čele s Martinou Šimkovičovou. Kritika se dotýká možné cenzury, změn v podpoře umění i personálních čistek.
15. 4. 2026

Kdo platí, rozkazuje, míní o financování ČT a ČRo Havel. Politizace není cíl, říká Šťastný

Vládní koalice představila návrh, podle kterého financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) přejde na stát. Podle předsedy TOP 09 Matěje Ondřeje Havla je cílem vlády dostat média veřejné služby pod politický vliv. Řekl to v Událostech, komentářích moderovaných Lukášem Dolanským. „Naším cílem nikdy nebylo jakýmkoli způsobem politizovat média veřejné služby,“ uvedl naopak ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé). Hosty byli také generální ředitelé ČT Hynek Chudárek a ČRo René Zavoral.
15. 4. 2026
Načítání...