Praha – Pamětník českého původu, spisovatel, publicista, inženýr a pedagog Charles O. Heller přijel do své rodné země pokřtít svou novou knihu Dlouhá cesta domů. Kniha zachycuje životní pouť člověka, který odešel po velmi bolestné zkušenosti s nacistickým režimem do Ameriky. Na starém kontinentě zanechává svou identitu, své vzpomínky i nezahojené jizvy. Ve svých pamětech se nyní vyrovnává se svou pohnutou minulostí. S nejkrutějšími okamžiky života se jako malý chlapec vypořádal po svém – zastřelil nacistu. Kdo byl tehdy oběť a kdo kat?
Kniha s názvem Dlouhá cesta domů zachycuje životní pouť Charlese Hellera, který se narodil v roce 1936 do rodiny továrníka jako Ota Karel Heller. Pak ale přišla okupace a s ní období, kdy se před nacisty musela rodina skrývat. Když pak válka skončila, malý Charles se s Němci vypořádal svým způsobem… Celá rodina se po válce rozhodla emigrovat do Ameriky. Tam se Charles O. Heller zabydlel a stal se váženým občanem i úspěšným obchodníkem. Nyní, po 65 letech, se rozhodl vyrovnat se se svou minulostí.
„Byl jsem jedním z takzvaných skrývaných dětí. V posledním týdnu války, v roce 1945, jsem opustil úkryt a se dvěma chlapci, které jsem ani neznal, jsem chodil kolem silnice u Mělníka, protože jsme chtěli vidět, jak Němci utíkají. Našel jsem u silnice zbraň a dal jsem si ji za pás a říkal jsem chlapcům, že zastřelím nějakého Němce,“ popisuje své vzpomínky. „Vrátili jsme se zpátky do vsi a našli jsme lidi, kteří balí a házejí věci na náklaďák. Myslel jsem si, že jsou to němečtí vojáci. A jeden z těch kluků, Pepík, mi říká: ‘Tak co, uděláš to?‘ Tak jsem se postavil, a přesně jak jsem to viděl ve filmech, jako jsem viděl střílet kovboje, tak jsem se postavil a toho člověka jsem zastřelil. Nevím, jestli jsem ho zabil. Prostě vím, že padnul, jeho žena křičela německy a mně se tohle potom vracelo dlouhá léta,“ pokračuje ve vyprávění.
Podle svých slov se dlouhá léta o tomto zážitku nikomu nezmínil, až své mamince dva roky před smrtí. Ta mu čin schválila. Jak však Heller později zjistil od kojetického kronikáře, možná se nejednalo o německého vojáka, nýbrž o českého kolaboranta s nacisty.
Charles O. Heller přišel ve válce o patnáct příbuzných. „Myslím, že válka ovlivnila můj život víc než cokoliv jiného. Když jsme se vrátili do Ameriky, tak mi řekli, abych na to na všechno zapomněl. Teprve po sametové revoluci, když jsem se sem začal vracet, jsem se začal k těmto věcem vracet i v myšlenkách“ dodává Heller. Právě až po revoluci v roce 1989 začal Heller pociťovat vlastenectví ke své rodné zemi.
