Nestěžuju si, říká Michal Viewegh. Povídky o manželství a sexu ale už asi nenapíše

Michal Viewegh: Některá témata se nám prostě vzdalujou (zdroj: ČT24)

Michal Viewegh dopsal román Dula. Volně v něm navazuje na své „biomanželské“ příběhy. Nezapírá, že do značné míry bude novinka opět autobiografická. Za svou životní knihu prý považuje Báječná léta pod psa, a napíše-li další tak úspěšné dílo, záleží na tom, zda se mu podaří objevit podobně rezonující téma. Literární ceny od kritiků se mu sice stále vyhýbají, ale říká, že o čtenářskou přízeň nepřichází, byť za nejprodávanějšího českého romanopisce už neplatí.

Novinka Dula by měla vyjít v říjnu. Čtenářům odtajní další pokračování příběhu, v němž je podobnost s některými životními zákrutami samotného autora nápadná. V připravované knize se stárnoucí spisovatel Mojmír nedovede smířit s rozvodem.

„Přiznávám, že míra autobiografičnosti u některých mých knih je vyšší, než je v kraji zvykem,“ přiznává Viewegh, „ale samozřejmě zdaleka ne každá scéna, která v tom románu je, je pravdivá. Mojmír začne chodit s porodní asistentkou, jede s ní na Maledivy, to jsou všechno fiktivní příběhy.“

Nijak také nepopírá, že volná trilogie (Biomanželka, Biomanžel, Dula) se strefuje do trendu zdravého života a různých alternativ. „Jsou beletristickou polemikou s některými excesy stran životních stylů, feministických úletů, porodů do vody a kultu bio,“ přitakává. Jako dula působí i spisovatelova bývalá žena.

Nečekal jsem, že povedu žebříčky dvacet let

Změny vnímá Viewegh rovněž ve své profesi literáta. Knižní trh se podle něho za posledních deset let drasticky změnil. „Za jeden rok se úspěšného románu prodalo třeba dvě stě tisíc výtisků, dneska když prodáte pětadvacet, tak je to považováno za dobrý výsledek. Ale nebyl tady internet, kabelovky chrlí denně desítky dobrých příběhů, nejen brak, ale i skvělé filmy, a to je taková konkurence literatuře, že si myslím, že často nestíháme,“ srovnává.

Vieweghovy nejčtenější romány překročily hranici sta tisíc prodaných výtisků. V žebříčcích se sice stále drží, ale už je nevede. „Nikdy jsem se nedomníval, že budu dominovat českému knižnímu trhu dvacet let,“ podotýká nicméně.

„Jsem rád, že se mi to dařilo počátkem devadesátých let, kdy jsem byl mnoho let první nebo druhý nebo třetí na těch žebříčcích, nicméně to třetí místo obsadím občas i dneska, takže si nestěžuju, chraň pánbůh, a je úplně logické, že se objeví noví autoři, neznámí, zajímavější pro čtenáře, kteří už třeba mohou být Vieweghem trochu znuděni nebo unaveni. Ale zase musím říct, že mám své věrné příznivce a že pořád počty prodaných výtisků jsou vysoce nadstandardní ve srovnání s průměrem,“ uvedl.

Z tuzemských autorů u čtenářů v prodejnosti vedou momentálně Alena Mornštajnová, Karin Lednická či Patrik Hartl. Viewegh ale prý svou „konkurenci“ nesleduje. „Bude to znít namyšleně, že si myslím, že je to špatné, ale fakt to není pravda,“ rád by ale upozornil.

Zpátky do hry

Důvody má jiné: „Já mám prostě se čtením problém. Mně se většina témat tak nějak vzdálila. Dodneška beru antidepresiva. Pro mě není jednoduché najít knihu, která udrží mou pozornost týden nebo čtrnáct dní, kdy ji budu číst, a zároveň mám ty handicapy, že přečtu čtyřicet stránek, a když to na dva dny odložím, zjistím, že vůbec nevím, co jsem četl, a musím se k tomu vracet.“

Odkazuje k těžké životní zkoušce před téměř deseti lety, kdy mu praskla aorta a ocitl se v ohrožení života. Následovaly měsíce zotavování. Necelý rok po operaci vydal Viewegh knížku Můj život po životě, v níž deníkovou formou seznamoval své čtenáře s tím, jak s nemocí bojoval.

Alena Mornštajnová a Michal Viewegh (2021)
Zdroj: Kateřina Šulová/ČTK

Rozcvičkou na román pak měl být před šesti let povídkový titul Zpátky ve hře. Podařilo se Vieweghovi vrátit nejen do hry, ale i do původní spisovatelské formy? „Řekl bych, že ano,“ soudí sám autor. „Doufám, že nějaké handicapy v textu nejsou vidět, i když kdyby tady seděla má nakladatelská redaktorka, bezpochyby by řekla, že tam vidět jsou, protože odevzdávám rukopisy v horším stavu než před úrazem,“ netají se.

Případné proměny stylu a námětů ale podle něho s jeho zdravotními potížemi nesouvisí. Spíš ukazují na stárnutí. „Protože mně bude příští rok šedesát, obávám se, že Povídky o manželství a o sexu už nikdy nenapíšu. To byl text, který jsem psal jako pětatřicetiletý playboy v úplně jiné době, žil jsem úplně jiným životním stylem. Některá témata se nám prostě vzdalujou,“ smiřuje se se situací spisovatel.

Vyrovnat se v uplynulé dekádě musel nejen s životními přelomy, tedy nemocí a druhým rozvodem, ale i pracovním předělem. Po dvaceti letech se rozešel s nakladatelem Martinem Reinerem, nyní spadá pod větší křídla Euromedia Group.

„Báječné“ téma, které rezonuje

Čtenáři a také kritika Vieweghův talent objevili díky jeho druhému počinu – Báječná léta pod psa rozhodně „pod psa“ nedopadla. Na knihkupeckých pultech se stala bestsellerem a od kritiků dostala Cenu Jiřího Ortena.

Žádné další literární ocenění Viewegh už nezískal a zvláště v době své největší popularity byly vztahy s částí kritické obce docela vyostřené. Jaromíru Slomkovi, který strhal sbírku fejetonů Švédské stoly, dal dokonce pěstí. „Alespoň jsem obohatil českou literární historii o jeden komický incident… No, dneska mě to trochu mrzí,“ komentoval vyhrocený moment spisovatel později.

S výjimkou času, kdy se zotavoval, vydává Viewegh zhruba jednu knihu ročně. Žádný ze svých románů ale prý nepovažuje za uspěchaný a nemyslí si, že pokud by psaní jednoho titulu věnoval více času, vzniklo by dílo, které by uspokojilo nároky kritiků.

„Problém nevidím v čase, který si autor vymezí na napsání té knihy. Báječná léta pod psa jsem napsal za tři měsíce. A je to moje životní kniha,“ shoduje se s literárními recenzenty. „Ten problém nebude v tom, že bych to sekal jako Baťa cvičky, jak jsem občas slýchával, ale jde o to najít nosné téma, které opravdu zarezonuje ve společnosti, což se u Báječných let povedlo,“ domnívá se.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

KVÍZ: Znáte dobře oblíbené večerníčky?

V lednu 1965 začala tehdy Československá televize vysílat pravidelně Večerníček. Malým divákům přeje tento pořad dobrou noc dodnes. Ověřte si v kvízu, jak dobře znáte oblíbené večerníčkové klasiky.
před 2 hhodinami

Nominace filmové kritiky vedou Amerikánka a dokument o fotografce Jarcovjákové

Po pěti nominacích na Ceny české filmové kritiky získaly snímky Amerikánka Viktora Tauše a Ještě nejsem, kým chci být Kláry Tasovské. Do trojlístku filmů, které se mohou stát tím nejlepším za rok 2024, se dostaly ještě Vlny Jiřího Mádla. Vítězové této a dalších kategorií budou známi 1. února v přímém přenosu České televize. Ta uspěla zároveň jako koproducent většiny nominovaných titulů.
před 5 hhodinami

Koncerty 2025: Do Česka poprvé míří Dua Lipa, vrací se Marilyn Manson

I v roce 2025 se mají hudební fanoušci na co těšit. Česko jako zastávku na svých turné si zapsala pro samostatné koncerty řada hvězd, některé z nich zmiňuje následující fotogalerie. Poprvé například přijede Dua Lipa, naopak třeba Imagine Dragons či Lanny Kravitz se vrací opakovaně.
30. 12. 2024

V ateliéru Langhans se nechali portrétovat slavní, připomíná kniha

Dvousvazková kniha System Langhans přibližuje historii ateliéru Langhans, místa, kde se více než sedm desítek let nechávali fotografovat umělci, státníci, vojáci, šlechta i běžní občané. Portrétování u Langhanse patřilo k dobrému bontonu. Publikace vznikla i díky sedmi tisícům portrétů, které kdysi byly pořízeny v tomto ateliéru a později se našly při rekonstrukci domu v centru Prahy.
29. 12. 2024

Zemřela Jana Synková známá z Ypsilonky a Saturnina

V osmdesáti letech zemřela herečka Jana Synková. Synková patřila k oporám divadla Studio Ypsilon, které zakládal její manžel Jan Schmid. Nezapomenutelná ale zůstává i její role tety Kateřiny, kterou ztvárnila ve filmu Saturnin a stejnojmenném televizním seriálu.
28. 12. 2024Aktualizováno28. 12. 2024

Nový film o Robbiem Williamsovi přibližuje zpěvákův život svérázně

Životopisný film Better Man přibližuje vzestupy i pády zpěváka Robbieho Williamse svéráznou formou. V kinech se začal promítat od čtvtka. „Williams je v celém filmu znázorněn jako opičák. Je to proto, že popisuje sám sebe, jak se cítil během svojí kariéry – jako cvičená opice,“ vysvětluje Marta Žurková z Vertical Entertainment. Sám Williams řekl, že se umělci obávají, že si kvůli životopisnému filmu zničí reputaci. „Já to tak nemám,“ tvrdí. V minulosti otevřeně mluvil třeba o svém milostném životě i závislostech na alkoholu nebo drogách.
27. 12. 2024

V Chagallově světě neplatila logika

Obrazy malíře Marca Chagalla se vznášejícími se postavami a podobně fantaskními motivy viděl snad každý. Přesto existuje ještě jiný, složitější Chagall. Chagall za Chagallem, kterého představuje na aktuální výstavě vídeňská Albertina.
27. 12. 2024

Stíhání herce Baldwina definitivně skončilo

Soudní proces s hercem Alecem Baldwinem je definitivně u konce. Baldwin stanul před soudem kvůli obvinění z neúmyslného zabití kameramanky Halyny Hutchinsové během natáčení westernu Rust. Prokurátorka v pondělí upustila od odvolání proti předchozímu soudnímu zamítnutí obžaloby, informovala agentura Reuters.
24. 12. 2024
Načítání...