Nechte všech podružností, vyberte úspory a dejte sobě a hlavně svým blízkým zcela výjimečný adventní (zaměň libovolně za vánoční nebo novoroční) dárek. Odjeďte urychleně do Vídně, protože nabídka výstav, kterou letos koncem roku Vídeň přináší, je neuvěřitelná a v našich podmínkách, jak samozřejmě s tichým skřípěním zubů všichni víme, nemyslitelná. O řadě z nich se již, zejména v elektronických médiích, něco psalo, ale soubornou nabídku provedeme právě teď my. Pozor však – jestli si chcete autory opravdu užít, zůstaňte ve Vídni více dní, jinak si to všechno pokazíte, protože ve všech případech je dobré se do vystavovaných témat náležitě ponořit.
Přečtěte si nejprve první pozvánku z NEODBYTNÉ VÍDNĚ
Fridu Kahlo máme čest znát z veleúspěšného filmu, kterým si Salma Hayeková postavila opravdový pomník (námět, produkce, peníze, hlavní role). Řadu vystavených děl v Austria Bank Kunstforum známe z reprodukcí, ale teprve na místě si uvědomujeme sílu a poctivost jejich sdělení. Drsný život autorky je zde navíc dokumentován řadou předmětů denního používání, obrovským množstvím fotografií, dokumentárními filmy.
Obrovský zájem diváků, potvrzený mnohahodinovými frontami, které na Fridu stály už v Paříži a předchozím Berlíně a které nejsou tvořeny pouze chápajícími ženskými diváky, potvrzují fenomén neuvěřitelného příběhu, prostupujícího autorčiným životem i prací. Je to jeden z bonbonků, kterému se musíme poklonit – i když jsme byli původně k okolnostem chladní.
Hyper Real je další ohromující přehlídka, tentokrát v Muzeu Quartier v budově MUMOK. Pro české návštěvníky je to možnost vlastně poprvé vidět poměrně rozsáhlou přehlídku mistrů hyper- a superrealistické tvorby, která si u nás z řady logických i jiných důvodů svoje masové publikum nemohla najít (a jistě by si ho, samozřejmě určitým omylem, našla). A tak vidíme hrdiny této scény: Chucka Closeho, Richarda Estese, Dona Eddyho, Ralpha Goingse či sochaře Johna de Andreua nebo Duane Hansona.
Opravdu vtipným a vlastně velmi důležitým kurátorovým krokem však bylo ukázat zjevné a skryté vazby mezi otrockým hyperrealismem a celou řadou tvůrčích postupů u tak odlišně smýšlejících tvůrců, jako byli například autoři nové figurace (například, opět nepřímo, David Hockney), často superrealističtí Thomas Ruff nebo Thomas Struth. Objevný je i pohled na vazby s americkým pop artem, a tak na výstavě vidíme také slavná základní díla Andyho Warhola, Roy Lichtensteina, Jamese Rosenquista Jaspera Johnse a Toma Wesselmanna. Celá výstava je oslavou americké reality, prezentování nejrůznějších vazeb a návazností je objevné a pro diváka velmi chutné.
A hned ve vedlejším vchodu přináší vídeňská Kunsthalle až dojemnou a přitom tvrdou přehlídku ženského umění poloviny šedesátých let. Pod burcujícím názvem Power Up - Female Pop Art! tady můžeme vidět vzrušující a většinou pro nás neznámá díla Evelyne Axell, Sister Cority, Christy Dichgans, Rosalyn Drexler, Janne Haworth, Dorothy Iannone, Kiki Kogelnik, Marisol a i u nás trochu známé Niki de Saint Phalle. Až dojemně a přitom velmi silně působí díla, která jsou u zrodu revoluce za ženské společenské i sexuální osvobození, u startu formulovaného feministického hnutí.
Revidujeme si tu doposud známý seznam mužských autorů zmíněného časového období, s pochopením sledujeme kritiku kultu trhu a zboží, problémy sexuálního zneužívání a vydírání, nastolení nových měřítek hodnot, vazbu na celosvětové jaro, vrcholící rokem osmašedesát. To vše na nás opět hovoří z nejrůznějších plakátů, komiksů, fotografií, plastik, soch, obrazů a instalací, formálně dokonalé, odvážné a přístupné. Další z vídeňských předvánočních vrcholů.
Na závěr jen upozornění – putovní Fridu už asi nestihnete, ale ostatní výstavy trvají i v novém roce.
