Praha – Největší z Čechů, nejnovější film Roberta Sedláčka, není autobiografický, i když režisér přiznává, že se cítí být jedním z nich. „Přitahují mě odchylky, zvláštnosti i umění ustát výsměch ostatních,“ prozradil Sedláček, co má společného s hrdiny svého snímku, zapsaných na seznamu rekordů a kuriozit. Otisknout se do malých lidských dějin chtějí největším počtem nasbíraných čtyřlístků, snědených párků, cestou na rotopedu kolem světa nebo prosoukáním svého těla squashovou raketou. Jejich „podivnosti“ ale často naráží na nepochopení okolí stejně (a nejen) jako filmařské projekty na odmítnutí grantových komisí a jako jazyk na vylomený zub v písni Wabiho Daňka, který se postaral o hudební tečku za filmem. Slavnostní premiéru má dnes, do kin bude uveden 26. srpna.
Náplast na Čunka
Největší z Čechů začíná scénou, kdy producentka (Simona Babčáková) a režisér (Jaroslav Plesl) žádají o grant na film o Jiřím Čunkovi. Komise jim peníze neudělí, ale s nabídkou na natáčení se ozve pelhřimovská Agentura Dobrý den. Její šéf (Igor Bareš) chce, aby režisér natočil snímek o českých rekordmanech, který by „největší z Čechů“ zbavil nálepky pouťové atrakce a „portrétoval je jako lidi“.
„Rozbili jsme si ústa s Čunkem. Že politický film ze současnosti vzbudí takový odpor a takové nepochopení, je pro mě jeden z největších šoků. Uprostřed frustrace a otravy vznikla taková úleva, řekl jsem, pojďme udělat nějakou blbost, pojďme se vysmát sami sobě, pojďme si ulevit tím, že se podíváme do zrcadla, třeba jsme blbí my. Takže ten film je taková rychlá psychoterapie momentálně neúspěšného tvůrce,“ uvedl Sedláček, který si do svého neautobiografického snímku vypůjčil zkušenosti ze svého filmařského života.
Film osobní, ale neautobiografický
Oslovil Agenturu Dobrý den, během několika týdnů napsal scénář a během dvanácti dnů natočil film. I s přispěním České televize, která je koproducentem snímku. Za žádný nebo minimální honorář obsadil kamarády-herce (kromě Simony Babčákové a Jaroslava Plesla i Jiřího Vyorálka, Davida Švehlíka, Igora Chmelu nebo Aňu Geislerovou) a ty, které si chtěl otipovat pro své „další fantasmagorické filmy“.
Ve filmu si zahráli i skuteční rekordmani, část jejich životních příběhů, například sběratele čtyřlístků, kterému utekla žena k náboženské sektě, převzal Sedláček i do scénáře. Ten vznikal dílem improvizací za pochodu. „Když jsem nevěděl, tak jsem se prostě podíval za kameru,“ prozradil Plesl, jenž se objevil i v Sedláčkových filmech Pravidla lži nebo Muži v říji, tentokrát hraje režiséra.
„Odpozoroval jsem od Roberta způsob myšlení, uvažování, jak jedná s lidmi,“ dodal s tím, že se chtěl vyhnout ztvárnění křičícího, hysterického „umělce“. On i Sedláček ale odmítají, že by postavy byly kopií skutečných osob. „Neříkali jsme si, jak by se v téhle situaci zachoval třeba reálný producent. Nešlo o žádné karikatury,“ potvrzuje i Simona Babčáková.
Skromný film o neskromných cílech
Zákulisní filmařský svět, který tvoří jednu rovinu příběhu, jim ale pochopitelně vzdálený není. Škemrání o granty, nepochopení kritiky, nezájem diváků, boje sám se sebou i s ostatními. „To je v každém oboru. Ve chvíli, kdy v něm nějaký čas jste, prokouknete, jak to, co se tváří na fasádě jako důstojné, vážné a zásadní, je v každodenních mechanismech upatlané, usmolené, často trapné,“ říká Sedláček. „Ten snímek je pohled na filmaře bez odéru velkoleposti a nabubřelých slov. Je to skromný film o lidech s neskromnými cíli.“ Dodává, že jakkoli Největší z Čechů působí bizarně a ironicky, je jeho nejmelancholičtějším a nejosobnějším filmem.
Robert Sedláček o největších z Čechů
Pro mě je největší každý, kdo si uchová nějakou umanutost a tvrdohlavost. Kdo při tom, že chce být v něčem úspěšný a prorazit, si uchová zároveň sám sebe, nerozmělní se v kompromisech a v představách druhých, jak by měl vypadat, aby byl nejlepší. To se mi na těch rekordmanech líbí: Oni se nerozpustí. Jsem taky trochu umanutý, čímž si komplikuji život víc, než bych musel, proto jsem říkal, že i já jsem jedním z největších Čechů, protože si svou tvrdohlavostí posírám schody do nebe.
Další film - existenciální řeči za 20 milionů
Další Sedláčkův film se v kinech objeví příští rok. Jmenuje se Rodina je základ státu a hrají v něm mimo jiné i Jaroslav Plesl a Simona Babčáková. „Je to návrat k Pravidlům lži, akorát výpravnější. Je o lhaní, o principech soužití mezi lidmi, o nepsaných dohodách, taky trochu o kapitalismu. Devadesát minut existenciálních řečí za 20 milionů,“ prozradil Sedláček.
V létě ho ještě čeká natáčení stylizovaného thrilleru Krysy s Jiřím Bartoškou v ostravském studiu ČT, nezanevřel ani na svůj vysněný film o Čunkovi. „Ten film je mrtvý, a není. Chtěl bych natočit hraný film o politice v Česku, to víte, že chtěl, ale tahle země není pro tvrdohlavý,“ dodává ovšem.
Do českých kin vstupuje Největší z Čechů 26. srpna.
- „Rychlé šípy“: Johana Švarcová, Jiří Vyorálek, Jaroslav Ples, Simona Babčáková a pes s nejdelšíma ušima zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1815/181495.jpg
- Největší z Čechů zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1816/181516.jpg
- Největší z Čechů zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1816/181517.jpg
- Největší z Čechů zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1816/181515.jpg
- Robert Sedláček zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1816/181519.jpg
- Ladislav Hanzel vydržel viset ve výšce přibližně 10 m (vyzdvižen vysokozdvižnou plošinou) zavěšen po dobu 3:07,25 min za kůži svých zad. K zavěšení bylo použito čtrnácti piersingových jehel. zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1816/181506.jpg
