Občas musí člověk udělat něco neodpustitelného, aby věděl, že žije. Občas musí být nečistý a zkažený, aby ze sebe dokázal vyvrhnout své démony. A někdy ho cosi táhne ke dnu, kde v ponížení nalézá vzrušení, a v noci pak cítí, že ve svém pokoji není sám, že něco stojí těsně za jeho zády a je to slizké jako měkkýš, agresivní jako erekce a vlhké jako masturbace před vyvrcholením. Tohle už nejsou jen bolavé střepiny, jež zbyly ze života, ale diagnóza duševní poruchy, na jejímž počátku byla těžká a trestající otcova ruka, jež palčivě dopadala na zarudlou kůži a vzápětí byla agresivně nastavena k vděčnému polibku za bolest, kterou způsobila. Tohle byla nejčastější vzpomínka, která Sabinu Spielreinovou mučivě pronásledovala, když ji, vzpouzející a hystericky kvílející hrůzou před novým neznámem, přiváželi do švýcarské psychiatrické léčebny v Burghölzli, kde se za několik okamžiků potká s osudovým mužem svého života.
Carl Gustav Jung a Sigmund Freud - kdo z nás by občas nepotřeboval, aby mu správně „seřídili hodiny“, aniž by musel být nutně slabingr na budku. Jung tehdy, v roce 1904, začínal (přivinut k experimentální psychologii) v Curychu třetí dekádu svého úspěšného života a Freud, na pravidelných středečních setkáních ve svém vídeňském bytě na Berggasse 19, souběžně formoval základnu svého psychoanalytického hnutí. Vídeň a Curych k sobě zas nemají tak daleko, psychoanalýza se stala kontroverzním tématem dne, a tak bylo jen otázkou (krátkého) času, kdy se ti dva setkají – a alespoň na čas si hluboce, lidsky i profesionálně, porozumí.
Jedním z témat, kde k sobě v té době měli vskutku blízko, byly výzkumy v oblasti hysterie. A tak se není možné divit Jungovu dychtivému očekávání, když byla do jeho ordinace na klinické bázi Curyšské univerzity v (již zmiňovaném) Burghölzli doručena modelová hysterická diagnóza, lidská troska jménem Sabina Spielreinová. Byla to šance prověřit Freudův psychoanalytický experiment, jemuž důvěřoval, na živém modelu. Byla to šance, jak zachránit člověka, a on věřil, že to dá, a vrátí té křehké bytosti, potácející se mezí stíny a démony, její život.
Tak ho nechme, ať nás položí na legendární Freudovo lehátko, nebo se nám posadí za záda, a nechme ho vyprávět, jak nebezpečné i lákavé, zraňující i očistné a také vzrušující je vstupovat do skrytého světa nemocné lidské duše a zbavovat ji jejich apokalyptických vizí a temných tajemství…
Pravá sexualita znamená zničení ega
Nevím, zdali je Nebezpečná metoda příběhem Junga a Freuda nebo spíše Junga a Sabiny Spelreinové. Nejspíš je to ale story všech tří autentických protagonistů, kteří se kdysi nějak takto sešli a v hlubinách času nám tu zanechali své unikátní poselství.
Freudova psychoanalýza ani Jungova hlubinná psychologie ovšem nepočítaly s tím, že by se labilní a zhroucená psychiatrická pacientka mohla proměnit ve „femme fatale“ mladého sekundáře Junga, který po práci pravidelně spěchal za svojí gravidní manželkou. A přece se to stalo! Milování s ní, prokládané občasným výpraskem na holou (abych nevzbuzoval plané naděje: Cronenberg ho točí s nezvykle cudnou zdrženlivostí), bylo pro oba něco, co dosud nepoznali, jakoby se ocitli v jiné zemi, kterou s vášnivým údivem musí znovu a znovu procházet a objevovat. Kromě toho, že tímto nelegitimním a z lékařského hlediska neetickým aktem byla potvrzena Jungova teorie o propojení sexuality a emočních poruch, měl jejich společný sex i blahodárně terapeutický účinek. Sabina se totiž uzdravila tak rychle a důkladně, že vzápětí vystudovala medicínu a stala se jednou ze zakladatelek dětské psychoanalýzy.
A pohádky je konec, chtělo by se říci. Neboť při vší úctě k Freudově psychoanalýze, Jungovu talentu ji aplikovat a nutné filmové zkratce se v souvislosti s tím, jak razantně se Sabina znovu postavila na vlastní nohy, nabízí choulostivá otázka, jak to s její nemocí opravdu bylo a zda to všechno nakonec z její strany nebyla finta na nadrženého Junga a starouše Freuda, kteří tak dlouho studovali libido, až trochu ztratili přehled.
Mezi sexem a smrtí je trvalé pouto
Režisér David Cronenberg nás již nejednou přesvědčil, že od něj můžeme čekat (téměř) cokoli. Kde jsou ale ty doby, kdy točil Crash nebo Mouchu. Řekl bych, že tímto životopisným dobovým dramatem, které více nežli raného Cronenberga připomíná pozdního Viscontiho, mohl mnohé překvapit.
Nebezpečnou metodu točí jako krystalicky čistý tvar, v čemž mu hodně pomáhá výtvarná, barevně i kompozičně do posledního detailu vyladěná kamera Petera Suschitzkyho, inteligentní scénář (inspirovaný knihou i divadelním představením), smysluplné dialogy i přesné herecké výkony klíčových postav. Jeho předchozí temné světy jakoby byly v tomto „učesaném“ snímku skryty, tušíme, že někde tam opravdu jsou, ale Cronenberg jim nedovolí proniknout na povrch. Destrukce osobnosti, sexuální deviace a zášlehy nezvládnutého chtíče umí točit nepochybně mnohem výživněji, zvrhleji i explicitněji, ale tady drží svoji fantazii i naše voyeurství disciplinovaně na uzdě, neboť tentokrát nechce primárně šokovat, ale vypravovat.
Pouze raněný lékař může uzdravovat
Ústřední silná trojka nemocná/zdravá Keira Knightleyová, charismatický Viggo Mortensen a rozpolcený Michael Fassbender jsou dobrými a přesvědčivými vypravěči. Jen poněkud přispívají k tomu, že máte pocit, jakoby ve snímku bylo příliš chytrých slov (jak by také ne, když Cronenbergovou předlohou byla divadelní adaptace) a málo obrazů (byť ty, které tu jsou, stojí za to). Jakoby všechno, co nám tenhle řemeslně dokonalý opus nabízí, bylo nejen skvělé, přesné a čisté, ale zároveň také tak nějak studené, popisné a odtažité.
Nebezpečná metoda není jednoduché ani snadné divácké podívání a rozhodně si ji užijí o něco více ti, kteří mají načteno a ve světě Junga a Freuda nebudou jen tápavě bloudit. Tohle vzdělání ale není podmínkou, neboť samotný příběh lze pohodlně usledovat a pochopit, aniž byste měli nastudovány Jungovy Proměny a symboly libida či Freudovu Psychopatologii všedního života. Ve světě, kde je nezřídka jeden blud nahrazován jiným, vypráví Cronenbergova adaptace o těch, kteří dokázali otevřít utajené dveře, aby jimi pak mohli projít další. A činí to stylově a kredibilně – s respektem k jejich věhlasu i pochopením pro jejich slabosti.
A DANGEROUS METHOD. USA 2011, 99 min, české titulky, od 15 let. Režie: David Cronenberg. Scénář: Christopher Hampton. Kamera: Peter Suschitzky. Hudba: Howard Shore. Hrají: Keira Knightleyová (Sabina Spielreinová), Michael Fassbender (Carl Gustav Jung), Viggo Mortensen (Sigmund Freud), Vincent Cassel (Otto Gross). Satan Gadonová (Emma). V kinech od 26. ledna 2012.
