Začalo to běžnou manželskou hádkou a skončilo bezradnou globální migrací. Nová inscenace režiséra Miroslava Bambuška vychází z pohybu a chůze, které jsou metaforou mezilidských vztahů. Stopy zbloudilých uvádí v pražském prostoru DUP39.
Navzdory GPS všichni bloudíme. Režisér Bambušek se vydává po našich stopách
3 minuty
Stopy zbloudilých v režii Miroslava Bambuška
Hra Petera Handkeho, rakouského představitele experimentální poetiky, měla premiéru v roce 2007. „Do Handkeho textu jsme vsunuli jen text z Kacířských esejů o filosofii dějin od Jana Patočky. Jinak je to čistě Peter Handke, interpretovaný jen na základě toho, co napsal,“ ujišťuje Bambušek.
Básnické podobenství o cestě a zanechávání stop upozorňuje na neustálé bloudění lidí i zvířat. „Naše společnost si nepřipouští, že bloudí. Má svoje GPS, mobily, mikrosvěty a zapomíná na ty druhé. Člověk chodí po ulici a kouká do mobilu nebo tabletu, sedí v metru a sleduje displej. Kde je ten druhý, ptám se,“ podotýká Bambušek.
Problémy vyvstalé z nudy
Za problémy si podle režiséra mohou lidé sami. Z nudy si je v mezilidských vztazích vyrábějí a tím zadělávají na skutečnou společenskou krizi. Divák inscenace ale vidí jen důsledky rozbitých vztahů či nenávisti, ne příčinu. „Je to pozorování světa a chování lidí. Je to cesta,“ poznamenává Miroslav Mejzlík.
Je jedním ze sedmi profesionálních herců, kteří v představení účinkují. Do inscenace se ale zapojili i amatérští herci, některé našel Miroslav Bambušek prostřednictvím inzerátu. Svou roli má ve hře i pes. Po Stopách zbloudilých se s nimi diváci mohou vydat při nejbližších reprízách 1. a 30. listopadu.
