Uplynulo šest set let od vzniku takzvané Lipnické bible. Pojmenování získala podle hradu Lipnice nad Sázavou, kde byla pravděpodobně její část ve dvacátých letech patnáctého století sepsána. Další stopy středověkého rukopisu se podařilo zachytit až ve dvacátém století. Zhruba půltisíciletá kapitola z historie Lipnické bible tak zůstává tajemstvím, stejně jako jména jejích autorů i zadavatele. Po vystavení na hradě v Lipnici je vzácné dílo k vidění nyní i v pražském Klementinu.
Na hradě Lipnice před 600 lety vznikla bible. Její autor i další osudy zůstávají tajemstvím
Lipnickou bibli lze zařadit ke klasickým, nákladnějším rukopisům své doby. Manuskript o rozměrech přibližně třicet krát dvacet centimetrů čítá zhruba osm set stran. Ředitel Národní knihovny Tomáš Foltýn vyzdvihuje některé zdobné prvky: „Jsou to iniciály, které zdůrazňují průvodní písmeno významných částí textu. Zvlášť bych upozornil na iniciálu I, kde je vyobrazena postava stvořitele držícího svět.“ Právě na této straně je Lipnická bible na výstavě otevřená.
Latinsky psaný rukopis se stal svědkem neklidných časů husitských válek. Svému majiteli sloužil jako opora v tehdejší náboženské polemice. „Bible obsahuje i množství osobních poznámek, jak text vykládat v tehdejších diskusích mezi katolíky a kališníky. S velkou pravděpodobností ji v době husitských válek užívaly obě znepřátelené strany, takže knihu můžeme i v současné době brát jako symbol inspirující smíření v Čechách,“ podotýká Ladislav Langpaul ze Spolku Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého. Tento spolek spoluinicioval výstavu Lipnické bible v Česku.
Spíš na hrad než do vsi
Zapůjčena musela být z Muzea bible ve Washingtonu. Až tam za šest století doputovala z hradu Lipnice nad Sázavou, který byl v době jejího vzniku v držení Čeňka z Vartenberka. Jeden z nejmocnějších mužů Českého království mimochodem několikrát přeběhl od husitů na katolickou stranu a zase zpět, jak zrovna vyhovovalo jeho zájmům.
obrázek
Písařské práce na Lipnické bibli začaly pravděpodobně v roce 1420. Text podle odborníků zdobí iniciály typické pro pražské rukopisy před vypuknutím husitských válek. Už na prvních stránkách se ale zmiňuje, že text byl dokončen v roce 1421 v Lipnici. Písař zřejmě v nespolehlivých časech hledal odlehlejší místo.
Není nijak určeno, o kterou Lipnici přesně jde – Lipnic bylo v Českém království povícero, spíše šlo ale o malé vsi. Lze předpokládat, že písař či písaři si pro klidnější dokončení práce na už tehdy hodnotném díle vybrali spíše opevněné město s rozlehlým hradem.
Možná husita, možná katolík
Kdo přesně vznik bible inicioval, není známo. Z obsahu je sice podle badatele Ondřeje Fúsika patrný odmítavý postoj k radikálnímu husitství, přesnější informace o lidech spojených s kodexem z toho ale usuzovat nejde. „Hodně se tam mluví o poslušnosti, o uznávání autorit, ale jestli to byl umírněný husita nebo katolík, bohužel nevíme,“ přiznává.
Odhadnout ale lze, kdo měl být čtenářem. „Určena byla těm, kteří uměli číst v latině, uměli se orientovat v takto složitých textech, to znamená zejména vyšší šlechtě, univerzitnímu prostředí a vyššímu patriciátu,“ vyjmenovává Foltýn.
Kdo je Matěj z Roudnice?
Konkrétní jméno současníka v rukopisu ovšem padne – na konci je zmíněn Matěj z Roudnice. Jenže žádné další podrobnosti. „Matěj z Roudnice může být jeden z písařů, může být jeden z majitelů, může být iniciátor – tedy ten, který nechal rukopis vyrobit. Samozřejmě nevíme, jestli splňoval všechny tři role či dvě z nich, i ten iniciátor pak nemusí být majitelem,“ vyjmenovává Fúsik možnosti, které se zřejmě nikdy nepodaří vyvrátit nebo potvrdit.
Lipnická bible
Badatelé soudí, že na textu pracovali nejvýše dva lidé, většina je totiž psána jednou rukou. Hlavní písař měl navíc zvláštní rukopis, nejspíš nebyl „profesionálem“. „Dá se říci, že to byl velmi zkušený skriptor, který však nebyl členem žádného významnějšího klášterního skriptoria, zdá se, že to byl vzdělaný člověk z univerzitního prostředí,“ doplnil Foltýn.
Kování je stopa, ale osamělá
Kniha obsahuje i část psanou „třetí rukou“ a je do ní vloženo šestnáct listů od různých písařů. Podle Fúsika však nelze určit, zda byly do rukopisu vloženy během jeho přípravy nebo až později. Jisté ovšem je, že z pozdějších dob pochází současná vazba, díky níž se Lipnickou bibli podařilo zachovat v dobrém stavu. Vazbu s kováním z Německa získala kniha v první polovině šestnáctého století.
Tehdejší majitel si kování mohl nechat dovézt, ale nelze vyloučit, že Lipnická bible v té době už byla za hranicemi českých zemí. Jak a proč se tam dostala a co se s ní dále dělo, zůstává utajeno. Na stopy jejího osudu se daří navázat až ve dvacátém století, kdy prošla rukama několika západoevropských sběratelů, nakonec se na počátku milénia dostala do sbírek washingtonského Muzea bible. Jednání o zapůjčení do „rodné“ Lipnice trvalo několik let.
Zdobné i běžné bible jako kontext
Během prázdnin byl manuskript s vazbami na české území vystaven na hradě v Lipnici nad Sázavou, nyní je na krátký čas – jen do 15. září – umístěn v Zrcadlové kapli pražského Klementina. Samotné dílo je chráněno skleněnou vitrínou, zájemci si ho ale můžou prolistovat digitálně.
Výstava „Lipnická bible 1421–2021: Štít víry do neklidné doby“ představuje i další středověké kodexy z fondů Národní knihovny.
„Naším cílem bylo dát Lipnickou bibli do dobového kontextu dvacátých a třicátých let patnáctého století, kdy na českém území začaly zuřit vyhrocené konfesijní boje, které pak vyvrcholily husitskou revolucí. Máme tu jak zdobné bible, tak bible, které v té době sloužily k běžnému čtení,“ upřesnil Foltýn. Součástí jsou rovněž informace, jak středověké knihy vznikaly.
Z nejnovějšího výzkumu Lipnické bible pak vzešla shrnující monografie, která zájemcům poskytne o ne tak známé literární památce další podrobnosti.
Ředitel Národní knihovny Tomáš Foltýn přibližuje Lipnickou bibli (zdroj: ČT24)