Praha - Dvacítku současných umělců, kteří začali tvořit většinou až v novém tisíciletí, představuje sedmé Bienále mladého umění Zvon 2010. Na rozdíl od předešlých ročníků se bienále zaměřuje méně na konceptuální umění, spíše dává přednost rozmanitosti v obsahu i formě. Na bienále jsou zastoupeny obrazy, fotografie, filmy, ale i komiks, tvorba ovlivněná street artem a hudební videoklip. Výstava se koná v Domě U Kamenného zvonu, pořádá ji Galerie hl. m. Prahy od 30. června do 3. října.
Kurátor výstavy Tomáš Pospiszyl nevytyčil umělcům jednotné téma, v jejich tvorbě pro bienále je nijak neomezoval. Jeho cílem bylo představit novou generaci umělců v jejich rozmanitosti. Oproti předchozím bienále se věková hranice posunula směrem k mladším ročníkům, řada z vystavujících doposud studuje. Vedle klasických uměleckých škol, jakými jsou pražská Akademie výtvarných umění nebo Vysoká škola uměleckoprůmyslová, se na bienále poprvé ve větším množství uplatňují i umělci z FAMU a z dalších škol mimo hlavní město. Pět umělců má své kořeny na Slovensku, i když dlouhodobě žijí a pracují v České republice.
„Nepřehlédnutelným prvkem řady projektů je jejich kolektivní charakter. Umělci již nepracují v osamělosti ateliéru, ale svá díla realizují ve spolupráci s ostatními tvůrci, nebo za přispění veřejnosti, jež se tak stává jejich spoluautorem. Dalším spojujícím prvkem mnoha děl je zájem o sociální otázky, o různé, často osobní analýzy světa, ve kterém žijeme. V neposlední řadě mladí umělci obracejí pozornost k umění jako takovému,“ upozorňuje kurátor Pospiszyl.
Architekturu expozice vytvořil Dominik Lang. Některé návštěvníky výstavy možná zmate. Zcela totiž zpřeházel vstupní prostor do galerie, šatna není na místě, kde byla dřív, návštěvník bude muset hledat jinde i pokladnu. Ve vstupu do galerijního prostoru v prvním patře zase divák narazí na dílnu pracovníků galerie, kterou Lang celou přestěhoval. Pracovníci ji budou nadále využívat, jen se stanou součástí expozice.
Předchozí dvě bienále, v roce 2005 a v roce 2008, vedl kurátor Karel Císař. V obou vystupovali stejní umělci, pokaždé ale měli za úkol využít jiné médium. Nedávno vyšel obsáhlý katalog obou bienále. V knize Karla Císaře jsou rozhovory s umělci i kritická reflexe. Na minulých bienále byli zastoupeni například Kateřina Šedá, Zbyněk Baladrán, Josef Bolf nebo Eva Koťátková. Kniha se jmenuje Věci, o kterých s nikým nemluvím.
