Most přes řeku Kwai je symbolem absurdity války

Umřít jako gentleman, chcípnout podle předpisů, a přitom jde o jediné – žít jako člověk. Jsou principy důležitější než lidský život? Mohou poražení zvítězit? Za jakou cenu? Most přes řeku Kwai jako symbol absurdity války. Oscarový snímek Davida Leana připomenou Velikáni filmu dnes ve 21:00 na ČT2.

Příběh Leanova filmu se odehrává za druhé světové války v japonském zajateckém táboře uprostřed džungle, jehož „obyvatelé“ jsou zdrojem pracovní síly pro stavbu jednoho z úseků železnice, která má spojit Bangkok s Rangúnem. V roce 1943 jsou do tábora přivedeni britští vojáci, jejichž jednotce velí plukovník Nicholson (Alec Guinness). Muž, který věří v disciplínu a předpisy a pro něhož být poražen ještě neznamená vzdát se.

Slevit z pravidel, kterými se řídil skoro celý svůj život, nechce ani jako zajatec. Především se cítí být vojákem a jako k vojákům se nadále chová i ke své jednotce. I přes žalostný fyzický stav svých mužů vyžaduje - po nich i po sobě - dodržování řádu, protože zdecimování morálky je horší než zdecimování těla, opuštění pravidel je skutečnou porážkou v místě, kde lidé umírají nejen na vyčerpání a nemoci, ale často také proto, že už je prostě unavilo být naživu.

Jeho nezlomené vystupování musí nutně narazit na nesouhlas věznitelů. Setkání plukovníka Nicholsona a plukovníka Saito (Sessue Hayakawa), velitele tábora, je střetem dvou osobností, které se snaží vlastně o totéž – nepřipustit slabost a selhání, protože to by znamenalo konec. Nicholson se pokouší obrátit porážku ve vítězství tím, že se v podstatě řídí Saitovým heslem, jímž japonský velitel rád častuje zajatce: buď šťastný ve své práci. Stavbu mostu přes řeku Kwai, na které měli být Britové otroky, mění v prostředek, jímž může Japoncům dokázat britskou nezdolnost.

Možná není tak podstatné, na čí straně bojujeme, ale jakým způsobem. Válka jednou skončí, ale most, který tu vybudoval, bude jeho vůli nevzdat se připomínat ještě desítky, ne-li stovky let. Symbol vítězství poražených, nezpronevěření se principům, které utvářely jeho život, se pro něj stanou důležitějšími než válka samotná. Jenže ta stále probíhá, dělí lidi na ty, co jsou s námi, a na ty, co jsou proti nám, a most, který se pro Nicholsona stal osobní záležitostí, vidí jen jako strategický bod na mapě, který je třeba zničit.

  • Most přes řeku Kwai zdroj: ČT
  • Most přes řeku Kwai zdroj: ČT

Most přes řeku Kwai je v zásadě filmem tří mužů – Nicholsona, Saitoa a Shearse (William Holden), Američana, který britské hraní na vojáky v zajateckém táboře pozoruje s ironií. Na co principy uprostřed džungle, kde na jejich dodržování nesejde. Je-li válka jen hra s proměnnými pravidly, má cenu na pravidlech lpět? Má smysl nadřazovat zodpovědnost za celek zodpovědnosti za sebe? Být nejprve vojákem a pak teprve člověkem?

Shears je Nicholsonovým opakem - je člověkem, který se v ničem, ani ve válce, nenechá svázat pravidly. Ale ať už je motivace prvního z nich spíše dobrodružná a druhého vojensky přísná, mají společný cíl - most přes řeku Kwai. Symbol nezničitelnosti pro jednoho je terčem ničení pro druhého, i když oba ve válce stojí na jedné straně.

Film, natočený podle bestselleru Pierra Boullea, inspirovaného skutečnými událostmi, získal sedm z osmi oscarových nominací (nejlepší film, nejlepší režie - David Lean, nejlepší herec v hlavní roli - Alec Guinness, nejlepší scénář, kamera, původní hudba, střih). Do povědomí filmových diváků na celém světě pak vstoupila i jeho ústřední melodie - hvízdaný pochod anglických vojáků.

THE BRIDGE ON THE RIVER KWAI – Velká Británie / USA, 1957. Režie: David Lean. Scénář: Michael Wilson, Carl Foreman podle knihy Pierra Boullea. Kamera: Jack Hildyard. Hrají: William Holden, Alec Guinness, Jack Hawkins, Sessue Hayakawa, James Donald, Geoffrey Horne, André Morell.

David Lean (1908-1991)

Filmový režisér a producent, nositel ceny Amerického filmového institutu za celoživotní dílo, mezi jehož nejúspěšnější snímky patří oscarové výpravné filmy Most přes řeku Kwai (1957), Lawrence z Arábie (1962) a Doktor Živago (1965). V souhrnu získaly všechny jeho filmy v různých kategoriích neuvěřitelných dvacet pět sošek filmového Oscara. V roce 1953 byl Lean jmenován Komandérem britského impéria a v roce 1984 byl povýšen do šlechtického stavu s právem nosit titul sir. V roce 2002 byl zvolen 9. nejlepším filmovým režisérem všech dob.

Lean začínal u filmu v devatenácti letech jako klapka a poslíček, později pracoval jako asistent střihu, střihač týdeníků a pak i celovečerních filmů. Ve spolupráci s Noelem Cowardem zrežíroval ve čtyřicátých letech svůj první celovečerní snímek Moře, náš osud a následovaly další filmy Ten požehnaný rod, Rozmarný duch a legendární Pouto nejsilnější, na nichž se podílel i jako spoluautor scénáře. Svou pozici nadaného režiséra si upevnil adaptacemi dvou her Charlese Dickense Nadějné vyhlídky (Velké naděje) a Oliver Twist. Z počátku padesátých let natočil svůj první barevný film, s Katherine Hepburnovou v hlavní roli - Letní opojení.

Po svém nejúspěšnějším, oscarovém období natočil další filmy, které už ale nesklidily tak výrazný úspěch. Posledním jeho počinem byla Cesta do Indie. David Lean se dožil 83 let a zemřel na rakovinu. Za svůj život se stihl šestkrát oženit a pětkrát rozvést. Z prvního manželství měl jednoho syna, Petera.

1 minuta
Ukázka z filmu Most přes řeku Kwai
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
včeraAktualizovánopřed 16 hhodinami

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
16. 1. 2026

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
15. 1. 2026

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
15. 1. 2026

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
15. 1. 2026

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
15. 1. 2026

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026
Načítání...