Umřít jako gentleman, chcípnout podle předpisů, a přitom jde o jediné – žít jako člověk. Jsou principy důležitější než lidský život? Mohou poražení zvítězit? Za jakou cenu? Most přes řeku Kwai jako symbol absurdity války. Oscarový snímek Davida Leana připomenou Velikáni filmu dnes ve 21:00 na ČT2.
Příběh Leanova filmu se odehrává za druhé světové války v japonském zajateckém táboře uprostřed džungle, jehož „obyvatelé“ jsou zdrojem pracovní síly pro stavbu jednoho z úseků železnice, která má spojit Bangkok s Rangúnem. V roce 1943 jsou do tábora přivedeni britští vojáci, jejichž jednotce velí plukovník Nicholson (Alec Guinness). Muž, který věří v disciplínu a předpisy a pro něhož být poražen ještě neznamená vzdát se.
Slevit z pravidel, kterými se řídil skoro celý svůj život, nechce ani jako zajatec. Především se cítí být vojákem a jako k vojákům se nadále chová i ke své jednotce. I přes žalostný fyzický stav svých mužů vyžaduje - po nich i po sobě - dodržování řádu, protože zdecimování morálky je horší než zdecimování těla, opuštění pravidel je skutečnou porážkou v místě, kde lidé umírají nejen na vyčerpání a nemoci, ale často také proto, že už je prostě unavilo být naživu.
Jeho nezlomené vystupování musí nutně narazit na nesouhlas věznitelů. Setkání plukovníka Nicholsona a plukovníka Saito (Sessue Hayakawa), velitele tábora, je střetem dvou osobností, které se snaží vlastně o totéž – nepřipustit slabost a selhání, protože to by znamenalo konec. Nicholson se pokouší obrátit porážku ve vítězství tím, že se v podstatě řídí Saitovým heslem, jímž japonský velitel rád častuje zajatce: buď šťastný ve své práci. Stavbu mostu přes řeku Kwai, na které měli být Britové otroky, mění v prostředek, jímž může Japoncům dokázat britskou nezdolnost.
Možná není tak podstatné, na čí straně bojujeme, ale jakým způsobem. Válka jednou skončí, ale most, který tu vybudoval, bude jeho vůli nevzdat se připomínat ještě desítky, ne-li stovky let. Symbol vítězství poražených, nezpronevěření se principům, které utvářely jeho život, se pro něj stanou důležitějšími než válka samotná. Jenže ta stále probíhá, dělí lidi na ty, co jsou s námi, a na ty, co jsou proti nám, a most, který se pro Nicholsona stal osobní záležitostí, vidí jen jako strategický bod na mapě, který je třeba zničit.
Most přes řeku Kwai je v zásadě filmem tří mužů – Nicholsona, Saitoa a Shearse (William Holden), Američana, který britské hraní na vojáky v zajateckém táboře pozoruje s ironií. Na co principy uprostřed džungle, kde na jejich dodržování nesejde. Je-li válka jen hra s proměnnými pravidly, má cenu na pravidlech lpět? Má smysl nadřazovat zodpovědnost za celek zodpovědnosti za sebe? Být nejprve vojákem a pak teprve člověkem?
Shears je Nicholsonovým opakem - je člověkem, který se v ničem, ani ve válce, nenechá svázat pravidly. Ale ať už je motivace prvního z nich spíše dobrodružná a druhého vojensky přísná, mají společný cíl - most přes řeku Kwai. Symbol nezničitelnosti pro jednoho je terčem ničení pro druhého, i když oba ve válce stojí na jedné straně.
Film, natočený podle bestselleru Pierra Boullea, inspirovaného skutečnými událostmi, získal sedm z osmi oscarových nominací (nejlepší film, nejlepší režie - David Lean, nejlepší herec v hlavní roli - Alec Guinness, nejlepší scénář, kamera, původní hudba, střih). Do povědomí filmových diváků na celém světě pak vstoupila i jeho ústřední melodie - hvízdaný pochod anglických vojáků.
THE BRIDGE ON THE RIVER KWAI – Velká Británie / USA, 1957. Režie: David Lean. Scénář: Michael Wilson, Carl Foreman podle knihy Pierra Boullea. Kamera: Jack Hildyard. Hrají: William Holden, Alec Guinness, Jack Hawkins, Sessue Hayakawa, James Donald, Geoffrey Horne, André Morell.
David Lean (1908-1991)
Filmový režisér a producent, nositel ceny Amerického filmového institutu za celoživotní dílo, mezi jehož nejúspěšnější snímky patří oscarové výpravné filmy Most přes řeku Kwai (1957), Lawrence z Arábie (1962) a Doktor Živago (1965). V souhrnu získaly všechny jeho filmy v různých kategoriích neuvěřitelných dvacet pět sošek filmového Oscara. V roce 1953 byl Lean jmenován Komandérem britského impéria a v roce 1984 byl povýšen do šlechtického stavu s právem nosit titul sir. V roce 2002 byl zvolen 9. nejlepším filmovým režisérem všech dob.
Lean začínal u filmu v devatenácti letech jako klapka a poslíček, později pracoval jako asistent střihu, střihač týdeníků a pak i celovečerních filmů. Ve spolupráci s Noelem Cowardem zrežíroval ve čtyřicátých letech svůj první celovečerní snímek Moře, náš osud a následovaly další filmy Ten požehnaný rod, Rozmarný duch a legendární Pouto nejsilnější, na nichž se podílel i jako spoluautor scénáře. Svou pozici nadaného režiséra si upevnil adaptacemi dvou her Charlese Dickense Nadějné vyhlídky (Velké naděje) a Oliver Twist. Z počátku padesátých let natočil svůj první barevný film, s Katherine Hepburnovou v hlavní roli - Letní opojení.
Po svém nejúspěšnějším, oscarovém období natočil další filmy, které už ale nesklidily tak výrazný úspěch. Posledním jeho počinem byla Cesta do Indie. David Lean se dožil 83 let a zemřel na rakovinu. Za svůj život se stihl šestkrát oženit a pětkrát rozvést. Z prvního manželství měl jednoho syna, Petera.
