Kodaň - Pokračování svého úspěšného dokumentu o britském zachránci československých dětí Nicholasu Wintonovi natáčí v těchto dnech v dánské Kodani slovenský režisér Matej Mináč. Nový dokument nebude pojednávat o Wintonovi samém, ale o tom, jaký dopad má jeho čin z konce 30. let na nejmladší generaci v různých zemích světa. Snímek s pracovním názvem Nickyho rodina má být hotov na jaře příštího roku, kdy Nicholas Winton oslaví své 101. narozeniny.
„Je zajímavé, že mnohé děti, které Nicholas Winton zachránil, později samy začaly konat dobré skutky a pomáhat jiným. I dnešní mladí, inspirováni Wintonovým činem, se začínají ptát a bavit o tom, co dobrého by sami mohli udělat. Zřejmě tu cítí Wintonovu opravdovost a snahu o věc, a nikoliv o vlastní reklamu,“ zdůraznil režisér Mináč.
Nicholas Winton v letech 1938 a 1939 v Československu organizoval odjezdy ohrožených československých dětí do Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Na Britských ostrovech se pak těchto dětí ujímaly nové rodiny. Vzhledem k tomu, že velká část zachráněných dětí byla židovského původu, jejich praví rodiče se konce války nedožili. O Wintonově činu se veřejnost i řada zachráněných dozvěděla až s padesátiletým zpožděním, protože zachránce sám necítil žádnou potřebu informovat o svých zásluhách jiné.
"Reakcí na Sílu lidskosti od mládeže začalo být tolik, že je určitě stojí za to zmapovat blíže," vysvětlil Mináč. Dokument z roku 2002, který režisér za spolupráce s českým velvyslanectvím v Dánsku a Dánským filmovým institutem promítl dánské veřejnosti, nebyl přímo určený k výchovným účelům. Přesto se stal součástí vzdělávacího systému v řadě škol v České republice, Británii, USA a Německu. Reakce mládeže na svůj snímek Mináč filmoval i v Izraeli, Kambodži, Francii, Kanadě nebo na Slovensku.
Právě k Dánsku váže Wintona zvláštní pouto - jeho manželka Grete byla Dánka. Právě ona koncem osmdesátých let objevila na půdě jejich domu v Anglii dokumenty s důkazy o pomoci, kterou její muž koncem 30. let československým dětem poskytl. Zvláštností tohoto vztahu podle Mináče bylo, že i její rodina pomohla za války doma ve Vejle na Jutském poloostrově lidem pronásledovaným nacisty. Ani Grete o tom svému muži v následujících 50 letech nic neřekla.
