Praha - Svou prozaickou prvotinou Milostný dopis klínovým písmem chtěl Tomáš Zmeškal překročit tradičnost způsobu psaní románů 19. století. Soudě podle veskrze pochvalných kritik se mu to podařilo. Označují ho za mimořádně osobitého vypravěče. Objevily se i dohady, že se jeho generační román z druhé poloviny 20. století objeví mezi nominacemi na cenu Magnesia Litera.
Rozhodnutí napsat román ve Zmeškalovi, středoškolském učiteli, uzrálo zhruba před osmi lety. Tři roky po dokončení ale ležela kniha v šuplíku, žádné z oslovených nakladatelství o ni nemělo zájem. Talentovaného autora se rozhodlo nakonec podpořit nakladatelství Torst.
Zmeškalův debut vypráví o rodině politického vězně z 50. let. Jde o knihu historickou i milostnou, která zabrousí na morální témata, mýty a dokonce i sci-fi. Není vyprávěna chronologicky, její autor ji označuje spíše za koláž či mozaiku.
„Zajímala mě nejen historie rodiny, ale i jakým způsobem je vyprávěná a jak to vyprávění vnímáme. Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století, ale zajímalo mě, jak věci cítíme dnes. Když jsou konvence předminulého století už za námi, nemusíme se do nich nutit,“ vysvětluje.
Kritici o Zmeškalově debutu:
Na jeho psaní je velmi dobře znát poučenost literaturou jako takovou. /novinář Pavel Mandys/
Bourá zažitou představu, kterou průměrní a špatní čeští spisovatelé vyvolali - že literatura je o tom, že ráno vstanete, jdete někam, něco zažijete a jdete si lehnout. /publicista Jan Rejžek/
Velice osobitým způsobem ukazuje, jak se společenský zlo promítá do nejintimnějších oblastí člověka, do rodinných dějů. /spisovatel a výtvarník Petr Pazdera Payne/
Po vydání zaznamenala kniha u kritiky velmi pozitivní ohlas. Zmeškal ale neuvažuje, že by se stal spisovatelem na plný úvazek. Znamenalo by to mnohem menší svobodu, domnívá se. „Živit se psaním v desetimilionovém státě znamená, že jsou na vás kladeny určité podmínky a nějakým způsobem musíte začít uvažovat komerčně, což mi nikdy příliš nešlo,“ přiznává.
