Michal Pavlíček po devíti letech nahrál sólové album. Zhudebnil na něj báseň Jáchyma Topola, s Vlastimilem Třešňákem a Monikou Načevou vzpomíná na Václava Havla, na novinku ale zařadil i čistě instrumentální skladby. Jedna z nich dala desce název: Pošli to tam! Nejen název rozebral v rozhovoru pro Události v kultuře.
Proč jste pro název desky vybral zrovna skladbu „Pošli to tam“?
Je symbolem toho, co muzikanti do muziky dávají, když do toho jdou s plnou vervou. Říkají: My to tam pošlem. Kam? Do éteru, do lidských srdcí…
Hrajete v různých kapelách a uskupeních: s Pražským výběrem, Stromboli, Monikou Načevou, BSP. Co vás opět přivedlo k sólové desce?
Jsem kapelový typ, ale tohle je deska, kde nejvíce rezonuje sólová kytara. Občas jsem ji proložil zpěvem, aby to bylo pestřejší, ale vše je postavené na kytaře. Abstraktnost emoce kytarového hraní vévodí, máte okolo sebe ale i úžasné muzikanty, kteří vám ji pomůžou umocnit.
Na přebalu je vyobrazeno srdce typické pro Václava Havla. Na desku jste také vybral skladbu, která v trochu jiné podobě zazněla v jeho režijním filmovém debutu Odcházení. Proč jste se k ní vrátil?
Odkaz Václava Havla nejen ve mně silně rezonuje. Tuhle písničku jsem kdysi pro jeho film složil a nazpíval ji takovou kvílivou svahilštinou. Václav se tehdy na to snažil napsat text, nevyšlo to, nechali jsme ji tedy v téhle podobě. S odstupem jsem oslovil člověka, který je blízký mně a měl blízko i k Václavu Havlovi – Vlastu Třešňáka, který napsal opravdu silný text. Sám ho i s Monikou Načevou nazpíval. Je to taková vzpomínka na Václava Havla.
Úvodní skladbu alba zase napsal Jáchym Topol původně jako báseň. I k němu se opakovaně vracíte.
Topolovy básně jsem zhudebňoval už pro Moniku Načevu na desku Možnosti tu sou a vždycky si nějakou jeho básničku dám i na svou sólovou desku. Mám doma jeho samizdatovou sbírku Eskymáckej pes a z té vybírám. Jeho poezii miluju.
Jak jste pro sólovou desku vybral muzikanty, s kterými budete spolupracovat?
Vybírám je různě. Na albu jsou třeba tři bubeníci, každý je jiný. Miloš Meier je tvrdý razantní divoch, můj syn Míša má zase taneční feeling, a tím třetím je Michal Kolouch. Klávesy jsem si natočil sám, na piano hraje Michal Nejtek, basu Martin Ivan, nějaké basičky jsem si natočil i sám, mám rád takové výlety, kdy si zavzpomínám. Z vokalistů jsem přizval třeba Richarda Müllera, Svetlanu Rymarenko a už zmíněného Vlastu Třešňáka a Moniku Načevu.
