Co vedlo k tomu, aby se legionář, Masarykův spolupracovník a velký vlastenec obrátil a v době největší krize začal usilovně pracovat ve prospěch nacismu? Příběh Emanuela Moravce vypráví od 26. dubna večer na ČT1 dvoudílný film Anatomie zrady. Hlavní role se v režii Bisera A. Arichteva ujal Marián Labuda mladší.
Marián Labuda mladší jako Emanuel Moravec. ČT probere Anatomii zrady
Jak název snímku napovídá, tvůrci nechtěli ministra školství a lidové osvěty protektorátní vlády vykreslit jako jednoznačně zápornou postavu. Zajímalo je spíše, co způsobí proměnu člověka bojujícícho za svou vlast ve „zrádce národa“.
„Moravec nebyl původně negativní postavou, bojoval v legiích, byl milujícím otcem tří synů, psal dobré analytické články. Myslím, že ve filmu se podařilo vystihnout právě ten přerod, kdy se ze slušného člověka stane souhrou okolností, slabosti charakteru, ambicí a touze po penězích někdo, kdo se podílí na strašlivém zlu, namlouvaje si, že jedná ve jménu svého národa,“ podotýká kreativní producentka Alena Müllerová.
Marián Labuda mladší byl první volbou
Hlavní roli ztvárnil Marián Labuda mladší. O jeho obsazení tvůrci stáli ještě před první verzí scénáře, který je dílem Lucie a Josefa Konášových.
„Chtěl jsem, aby Moravec nepůsobil jednobarevně. Takový nebyl. Byl především studovaný a obratný řečník, analytik, a později obávaný politik. Byť tak může z dobových fotografií působit – nebyl to žádný neohrožený voják. Hledal jsem někoho, kdo naplní postavu jako milujícího otce, jako vlastence a současně jí uvěříme tu obrovskou změnu a oddanost v to, co bude dělat dál. Nechtěl jsem, aby působila hrubě, ale přitom v nás od určité chvíle vyvolávala nepříjemné pocity,“ vysvětlil herecký výběr režisér Biser A. Arichtev.
Syny Emanuela Moravce si zahráli Filip Březina a Oskar Hes, jeho třetí manželku Dana Droppová. Němce K. H. Franka a Reinharda Heydricha ztvárnili André Hennicke a Detlef Bothe, který si zastupujícího říšského protektora zahrál již po třetí (po filmech Lidice a Anthropoid). Ve vedlejších rolích diváci uvidí Vladimíra Polívku, Ondřeje Vetchého, Viktora Preisse, Pavla Kříže nebo Jiřího Vyorálka.