Emanuel Moravec

„Stálo to za to. Atentát na Heydricha nebyl jen událostí českých dějin, ale i klíčovou událostí evropských a celosvětových dějin,“ prohlásil  český prezident Miloš Zeman. Osmdesáté výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha si v Národním muzeu připomněl společně se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou. Během pietní akce slavnostně otevřeli výstavu Nikdy se nevzdáme!, kterou připravily Národní muzeum a Vojenský historický ústav.

Likvidace Reinharda Heydricha je dnes považována za největší čin českého odboje v době německé okupace. Ne všichni členové odboje byli však přesvědčeni, že je dobrý nápad zabít jednoho z nejvýše postavených nacistů a toho času i hlavu okupační správy v protektorátu. V noci před útokem se v pražských Holešovicích setkal jeden z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje Vladimír Krajina s výsadkáři Janem Kubišem, Josefem Gabčíkem a Alfrédem Bartošem, aby si o všem ještě jednou promluvili. Varoval je před drastickými následky, které ostatně opravdu přišly.

Zatčení lidé, které příslušníci Státní bezpečnosti utýrali ve vazbě, oběšení političtí vězni, ale i amputované končetiny a zemřelé děti končili v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích. Ten využívali už nacisté a po nich i komunisté k odklízení ostatků svých názorových odpůrců, ale i k ukládání těl těch, kteří neměli peníze na pohřeb, nebo žádné příbuzné. Hromadné hroby na tomto pohřebišti se přestaly využívat před šedesáti lety, v říjnu 1961. Kolik lidí je tam pohřbeno, není ani několik desetiletí poté zcela jasné.

Po skončení druhé světové války mnoho Čechů a Slováků toužilo po potrestání zločinců a kolaborantů. Pro známé postavy veřejného života a zejména politiky proto byl před 75 lety zřízen zvláštní národní soud, který kromě trestných činů prověřoval také to, zda se obžalovaní chovali, „jak se slušelo na věrné a statečné občany československé“. Do rozhodování soudu přitom zasahovali jak pováleční politici, tak sovětští poradci. Výsledek tak byl ovlivněn starými konflikty i snahou o likvidaci oponentů.

Letos na jaře odvysílala Česká televize dvoudílný film Anatomie zrady o nejznámějším českém kolaborantovi Emanuelu Moravcovi. Autoři série se zabývali i osudy tří Moravcových synů v době války. Jeden z nich, talentovaný malíř Jurij Moravec, se vůči svému otci ostře vymezoval, přesto byl v čase poválečné odplaty odsouzen. O jeho osudu po propuštění z vězení a po emigraci do Německa se dlouho nic nevědělo. Co Jurij Moravec na Západě dělal a jaká byla jeho umělecká kariéra, zjišťoval Reportér ČT David Vondráček.

Co vedlo k tomu, aby se legionář, Masarykův spolupracovník a velký vlastenec obrátil a v době největší krize začal usilovně pracovat ve prospěch nacismu? Příběh Emanuela Moravce vypráví od 26. dubna večer na ČT1 dvoudílný film Anatomie zrady. Hlavní role se v režii Bisera A. Arichteva ujal Marián Labuda mladší.

Pokud byste si chtěli pustit všechna videa v iVysílání, potřebovali byste si na jejich sledování vyhradit 3918 dní. Zorientovat se v rozsáhlém videoarchivu pomůžou tipy webu ČT24, zaměřené zejména na filmy, seriály a kulturní pořady. Tentokrát to jsou dokumenty o významných mužích různých oborů: od umění přes sport až po vědu.

Vlasovci byli občané Sovětského svazu, kteří se v německém zajetí nechali naverbovat do Ruské osvobozenecké armády vedené Andrejem Vlasovem. S nacisty pak od začátku roku 1945 bojovali proti Sovětům, na konci války ale pomohli osvobodit Prahu. Záměr vybudovat jim památník v Praze-Řeporyjích nyní vyvolal nevoli ruské strany.