V nominacích na tuzemská ocenění se opakovaně objevuje divadelní spolek Jedl. Jednou z osobností tohoto autorského divadla je Lucie Trmíková – do inscenací vstupuje jako dramaturgyně, scenáristka i herečka. Zejména ji zajímají příběhy významných žen. „Mám ráda divadlo, které člověkem otřese, které ho burcuje a provokuje,“ svěřila se v Interview ČT24.
Nejnovější počin Lucie Trmíkové vychází z osudu kunsthistoričky a pedagožky Růženy Vackové, vězněné nacisty a později i komunisty. Její příběh inscenuje spolek Jedl pod apelem: Ženy, držte huby!
„Jedna divačka mi řekla, že nemohla snést situaci, kdy mě coby Růženu Vackovou dozorce donutí, abych se svlíkla do spodního prádla a ležela v chladu na drátěnce. A ta divačka říkala: Já jsem to nemohla vydržet, mně byla nejednou zima. Když se divadlo takhle silně přenáší na diváky, to považuju za velkou sílu,“ říká Trmíková.
Vzrušující je pro ni přenést do současnosti osobnost, která skutečně existovala, zprostředkovat divákům významné ženy, jejichž myšlení to současné ovlivnilo. První takovou postavou pro ni před více než čtvrtstoletím byla světice Terezie z Lisieux.
Ambice v divadle
Na inscenacích spolku Jedl se podílí i jako dramaturgyně a autorka. Napsala mimo jiné i libreto k opeře, jejímž základem jsou Přízraky norského dramatika Henrika Ibsena.
„Řídím se intuicí,“ podotýká k otázce, jaké texty si vybírá ke zpracování, „věřím, že pokud něco zasahuje mě a vede mě to k zamyšlení se nad sebou, tak to zasáhne i toho, kdo se dívá. Mám v divadle vlastně fakt velkou ambici. I když miluju komedie a lehký žánr, nejpodstatnější pro mě je, když dá divadlo divákovi možnost se nějak zarazit, zamyslet. A možná trochu proměnit. Chtěla bych divadlem proměňovat.“
Za rok by měli diváci potkat Lucii Trmíkovou i na velkém jevišti, v Národním divadle v činoherním představení založeném na díle básníka Ivana Wernische. Premiéru nicméně připravují zčásti kolegové Lucie Trmíkové ze spolku Jedl, jako je režisér a její životní partner Jan Nebeský a herec David Prachař.
V hlavě má Trmíková zároveň už další ženy, jejichž příběh zvažuje pro divadlo. Zaobírá se myšlenkami na mystičku a lékařku Hildegardu z Bingenu či na návrat k filozofce Simone Weilové, jejíž texty už jednou pro divadlo zpracovala.
