Malíř intimních výjevů i krajin, umělec s mimořádným barevným cítěním, který se nebál jít vlastní cestou. To byl Pierre Bonnard, jedna z nejpozoruhodnějších osobností francouzského výtvarného umění přelomu 19. a 20. století. Nový film Malíř jejího těla se soustředí na Bonnardův pobyt v Normandii, kde žil se svou múzou Marthe de Méligny. Její nahé tělo se objevilo na mnoha jeho obrazech. S představitelkou Marthe Cécilí de France i s režisérem filmu natáčela Tereza Willoughby.
Malíř Bonnard a jeho múza. Komplikovaný vztah otevírá nový film
Události v kultuře: Jak se točil film Malíř jejího těla (zdroj: ČT24)
Když se francouzský malíř Pierre Bonnard setkal s Marthe de Méligny, netušil, že se tato samozvaná aristokratka stane jeho velkou inspirací. Nakonec tvořila středobod více než třetiny jeho děl. V roce 1912 se Pierre a Marthe usadili v domě v Normandii, kde byl jejich sousedem slavný impresionistický malíř Claude Monet. Bonnardova vrcholná plátna mu vynesla označení „malíř štěstí“, „mistr intimismu“ či „poslední z impresionistů“.
„Jednoho dne mne kontaktovala praneteř Marthe. Cítila potřebu světu připomenout Bonnardovo dílo, které je z jejího pohledu nedoceněné, a tak mě požádala, abych o něm a jeho ženě natočil film. Bylo to pro mě jako znamení. Od dětství jsem měl totiž Bonnardovu malbu Marthe vyvěšenou nad postelí. Když jsem poté začal pracovat na scénáři, uvědomil jsem si, jak silný příběh se za jejich utajovaným vztahem skrývá,“ sděluje režisér Martin Provost.
„Na příběhu Pierra a Marthe mě nejvíc zajímá jejich vztah, láska jako taková. Co spolu prožili během celého života. To je totiž příběh, který může promlouvat ke každému. Každý přemýšlíme nad chybami, které jsme ve vztahu udělali. A potom také jakou hodnotu pro nás má náš partner. Proust řekl, že věří v partnerství, které trvá navěky. A já v něj také věřím,“ říká Provost.
„Nejzajímavější je to od chvíle, kdy se Marthe začne chovat jako… Vždycky, když řeknu, že jako manipulátorka, tak mě někdo okřikne, protože to se dneska o ženách říkat nesmí. Ale ona se tak rozhodně tehdy chovat směla. Není to negativní soud. Udělala všechno pro to, aby dokázala žít s tou druhou (studentkou umění, s níž má Bonnard ve filmu aféru, pozn. red.). Od té chvíle je to mnohem komplexnější a vidíme její, řekněme, nebezpečnou tvář, která je zajímavá a kterou podle mě Cécile de France neznala,“ dodává režisér.
Cécile de France: Snažila jsem se odhalit její tajemství
Osmačtyřicetiletá herečka již točila s Wesem Andersonem, Clintem Eastwoodem i Paolem Sorentinem – nejčastěji se ale objevuje v hlavních rolích v historických filmech. „Sama chodím do kina ráda na historické snímky, možná proto je přitahuji i jako herečka. Mám je velice ráda, už od dětství podněcovaly mou fantazii. S každým režisérem se pracuje úplně jinak. Je na mně, abych se přizpůsobila jeho stylu. (...) Snažím se být při věci a naladit se na jejich práci. Bez ohledu na to, zda jde o Francouze, nebo cizince,“ prohlašuje představitelka Marthe, herečka Cécile de France.
„Snažila jsem se odhalit Marthe tajemství tak, že jsem pozorovala její tvář na malbách Pierra Bonnarda. Když je oblečená, je jakoby uzavřená ve svém vnitřním světě, velice tajemném, melancholickém a vzdáleném. Když je ale na obraze nahá, přibližuje se, což je dané teplými barvami, kterými ji maluje. Ale její tvář zůstává pořád vágní, protože za ní ukrývá lži o tom, kdo opravdu je, proto působí tak tajemně,“ dodává herečka.
Sám Bonnard se narodil 3. října 1867 v zaopatřené rodině vysokého úředníka. Po pařížské École des Beaux-Arts přestoupil na liberálnější soukromou Jullianovu akademii, kde vytvořil uměleckou skupinu Nabis, jejímž cílem bylo zjednodušení forem a návrat k čistým barvám. Ovlivnil a nadchl jej Paul Gauguin.
Občas poopravoval některá z pláten, která před lety prodal, protože původní barvy se mu už nezdály dost jasné. Pro všechny případy s sebou nosil tuby s barvou a zkrácený štětec. Zemřel 23. ledna 1947. Jeho dílo je vystaveno i ve francouzské sbírce české Národní galerie.