Praha - Ivan Martin Jirous - výtržník, básník a duchovní vůdce někdejšího českého undergroundu a signatář Charty 77. Daní za jeho svobodomyslný život před rokem 1989 mu bylo osm a půl roku strávených v komunistických věznicích - tam vznikaly jeho první významné verše a další literární díla. V literární činnosti dál pokračuje. Magor Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci.
Vystudovaný kunsthistorik, přezdívaný Magor, si prošel řadou profesí - dělal topiče, hlídače i zahradníka. Na konci 60. let se spojil s další undergroundovou legendou - stal se uměleckým šéfem kapely The Plastic People Of The Universe. „Choval jsem se vždy svobodně, bez ohledu na rizika, která to přinášelo,“ říká Jirous.
Během osmi a půl roku v komunistických věznicích napsal řadu básní, první sbírku Magorův ranní zpěv vytvořil v roce 1975. Za proslulé Magorovy labutí písně dostal o deset let později cenu Toma Stopparda. Ven z Valdic je dostával na motácích. Sbírku křehkých říkadel Magor dětem (1987) věnoval svým dcerám. „Vlivem svého naturelu a i vlivem poměrů se stal příležitostným básníkem a pak básníkem politickým existenciálním a nakonec mystickým,“ říká publicista Jiří Peňás.
Jirous nepřestal psát ani po revoluci, kdy jeho dílo začalo oficiálně vycházet. Například Magorovu summu (1998) označili kritici za nejlepší knihu roku. V roce 2006 ocenila jeho práci Nadace Charty 77 Cenou Jaroslava Seiferta. Jirous píše dál - chystá vydání Magorových nočních zpěvů.
