Louny v 60. letech minulého století proslavili na poli mezinárodního výtvarného umění tamní autoři i Galerie Benedikta Rejta. Ta nyní, po šestapadesáti letech existence, otevřela výstavu věnovanou právě svým začátkům i tehdejším dílům, takzvaným konstruktivním tendencím.
V lounských ateliérech v šedesátých letech tvořili Kamil Linhart, Zdeněk Sýkora nebo Vladislav Mirvald. Vymezovali se vůči starší vývojové fázi umění, podobně jako další výtvarníci po celém světě. Jen o tom nejprve netušili.
Výstava děl Jiřího Koláře prakticky rozhýbala dění v Lounech. Krátce po ní se začalo chystat otevření nové galerie. Vystavovala zde skupina moskevských kinetistů i argentinských konstruktivistů. Jejich díla ale ve sbírce galerie chyběla. Kurátor po nich později pátral a našel je v domácnosti profesora Štěpánka, který tehdy výstavu připravoval.
„Povedlo se nám najít tu výstavu ještě s deskami z letadla, byly tam ještě nálepky par avion sas,“ líčí kurátor Pavel Kappel.
Prozřetelnost a dobrý vkus
V Lounech je k vidění třeba Šedá struktura, klíčové dílo Zdeňka Sýkory. Je prvním z řady známých struktur a třetím obrazem vůbec, který lounská galerie pořídila. „Vypovídá to hodně o tom, jaký měl Jan Sekera, první ředitel Galerie Benedikta Rejta v Lounech, dobrý vkus a jak sledoval díla umělců, kteří ve městě žijí,“ poznamenává k tomu umělcova žena a spolupracovnice Lenka Sýkorová.
Sekera nakoupil i díla, na nichž si Sýkora v šedesátých letech zkoušel novou metodu – obrazy vytvořené pomocí počítače. Mladé galerii se podařilo získat také jedno z prvních děl, v nichž Milan Dobeš zapojil skutečný pohyb. „Galerie je jednou ze čtyř evropských institucí, která sbírá díla konstruktivních tendencí, takže se tímto Galerie Benedikta Rejta otevírá i Evropě,“ podotýká ředitelka Kateřina Melenová.
Díla konstruktivní tendence jsou podstatou galerie. Většinu z nich nyní vystavuje s vědomím, že za obsah svého depozitáře vděčí lounským umělcům, jejich vztahům se zahraničními kolegy a prozřetelnosti prvního ředitele.
