Stockholm - Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová patří k nejznámějším a nejprodávanějším autorům knih pro děti. Autorka knih jako Pipi Dlouhá punčocha, Děti z Bullerbynu nebo Karkulín ze střechy zemřela v 94 letech 28. ledna 2002.
Lindgrenová nenutila děti polykat rybí tuk
Astrid Lindgrenová sice neměla nadpozemské schopnosti jako její slavná literární hrdinka Pipi Dlouhá punčocha, ale v psaní knih pro děti neměla konkurenci, bořila dobová tabu, bojovala za práva dětí a zvířat, ozvala se, když s něčím nesouhlasila. Doma ji lidé milovali a pro svět byla symbolem Švédska.
Lindgrenová po sobě zanechala 115 původních rukopisů, vedle dětských příběhů i řadu filmových a televizních scénářů, několik divadelních her a románů. Její knihy byly přeloženy do desítek jazyků a vyšly ve více než 100 zemích v celkovém nákladu přesahujícím několik set milionů výtisků. V Československu se první překlad Děti z Bullerbynu objevil v roce 1962, dnes její díla v Česku vycházejí v nakladatelství Albatros.
Astrid Lindgrenová se narodila jako Anna Emilia Ericssonová 14. listopadu 1907 nedaleko městečka Vimmerby v kraji zvaném Smaaland v jižním Švédsku. Šťastné dětství na statku i okolní krásná příroda autorce sloužily jako inspirační zdroj po celou její literární dráhu. Malebný švédský venkov díky mladé a nezkrotné Astrid poznal, jak vypadá dívka s krátkými vlasy či jak zní krajinou jazz, a nikdo nepochyboval, že se prosadí v místních novinách, kam nastoupila už v šestnácti letech jako elévka.
Konzervatismus místních obyvatel ovšem neunesl těhotenství osmnáctileté Lindgrenové „s mužem, s nímž nechtěla sdílet svou budoucnost“. Syna Larse nakonec porodila v Kodani, kde ho svěřila do péče jedné místní rodině. Následující roky žila ve Stockholmu, naučila se těsnopis a pracovala jako úřednice v Královském automotoklubu. Jejím šéfem zde byl Sture Lindgren, za nějž se Astrid v roce 1931 vdala. Měla s ním dceru Karin, Lindgren adoptoval i jejího syna.
- Astrid Lindgrenová / Karkulín ze střechy zdroj: Albatros
- Astrid Lindgrenová / Bratři Lví srdce zdroj: Albatros
Měla pro psaní talent, ale kdysi se zařekla, že žádný román nikdy nenapíše. Starala se o domácnost, dělala sekretářku, občas napsala článek do novin a na kariéru spisovatelky zřejmě ani nepomyslela. Až v roce 1944 se rozhodla sepsat (jako dárek k 10. narozeninám) příběhy o holčičce, které po večerech vyprávěla své dceři Karin. Ta jí také vymyslela podivné jméno Pipi Dlouhá punčocha. V prvním nakladatelství ji odmítli, druhé - Rabén & Sjögren - v roce 1945 knížku Pipi Dlouhá punčocha vydalo.
Příběh o zrzavé Pipi s nezvladatelným sklonem k dobrodružství raketově odstartoval literární dráhu Lindgrenové a podle mnohých způsobil revoluci v dětské literatuře ve Švédsku. Mladí čtenáři šíleli z Pipi nadšením, dospělí často pohoršením. Proč najednou taková pozornost? Jak napsala jedna literární historička: je to jedinečná kniha „o smyšlené postavě, jež představuje sen dětí ve chvíli, kdy je napadne, co chtějí: překračovat zákazy, pocítit sílu a zvláštní schopnosti, mít se pořád skvěle“.
Autorka se na svět dívala nově, totiž očima dítěte, a nalezla pro jeho svět pochopení. „Neměla matku ani otce,“ napsala kdysi o Pipi Lindgrenová, „a to bylo samozřejmě výhodné, protože ji nikdo nehnal do postele ve chvíli nejlepší zábavy a nikdo ji nenutil polykat rybí tuk, když si chtěla dát raději karamelky.“
Pak už Lindgrenová své hrdiny, i když mimo to dělala ještě v domovském nakladatelství do roku 1970 editorku, tvořila v rychlém sledu. Kromě dalších dvou pokračování Pipi sepsala příběhy inspirované vlastním dětstvím - Děti z Bullerbynu, Madynka a My z ostrova Saltkråkan, detektivní sérii s dětským hrdinou Kallem Blomkvistem, pohádkového Skřítka Nilse Karlssona a Karkulína ze střechy. Svéráznými a tak trochu drzými byli i Emil Neplecha a Ronja, dcera loupežníka. A nebyly to všechno jen laskavé dětské příběhy - Lindgrenová se překvapivě nevyhýbala ani tématům samoty, smrti a zoufalství, jako například v knize Bratři Lví srdce.
V roce 1958 jí byla udělena Cena Hanse Christiana Andersena, jež je považována za nejvyšší možné ocenění autorů dětských knih. Svou aktivitu ale nezaměřila jen na dětskou literaturu. Když skromná, leč energická dáma zjistila, že by měla na daních zaplatit více, než vydělala, neváhala v březnu 1976 napsat do novin satirickou pohádkou o princezně ze země Penězománie. Ve Švédsku si dodnes hodně lidí myslí, že tímto činem výrazně přispěla k prohře sociálních demokratů ve volbách.
Lindgrenová protestovala mimo jiné i proti hromadnému chovu zvířat. „Každé prase má právo na šťastný prasečí život,“ napsala v otevřeném dopisu premiérovi Ingvaru Carlssonovi. A zákon na ochranu zvířat zvaný „Lex Astrid“ v roce 1988 skutečně prošel.
Nositelka řady významných ocenění zemřela v 94 letech 28. ledna 2002. Smutek tehdy držela nejen celá Skandinávie. Švédský král Carl XVI. Gustav spisovatelce vyjádřil úctu i za všechny její příznivce: „Bude nám všem chybět, ale bude v nás nadále žít v Pipi, Madynce, bratrech Lvího srdce a v dalších hrdinech.“
