Cannes - Pro 65. ročník slavného filmového festivalu se ikonou stala herečka a zpěvačka Marilyn Monroe, která se paradoxně po legendárním červeném koberci nikdy neprošla. Vizuál festivalu se ale během let proměňoval. Symboly krásy a filmového průmyslu byly například i Faye Dunaway nebo Juliette Binoche a další star filmového světa.
„Já jsem byla poprvé v Cannes v roce 69. Obvykle byl ten plakát nebo motiv na katalogovou obálku spojený s nějakým jménem nějakého člověka, který byl zrovna v soutěži, já si pamatuju na Kurosawu, ale samozřejmě, většinou to byly plakáty navržené známými výtvarníky,“ poznamenala umělecká poradkyně MFF Karlovy Vary Eva Zaoralová.
Do konce sedmdesátých let byly festivalové vizuály výhradně výtvarnými nebo grafickými pracemi. Až v devadesátých letech je vystřídaly slavné scény z filmů, odkazy na jednotlivé tvůrce a fotografie hvězd. Tou vůbec první byla Marlene Dietrich, na plakátu z roku 1992.
Festival však netvoří jen filmy a herecké hvězdy, ale také celková atmosféra, kterou dotvářejí i pouliční umělci. Například francouzský výtvarník, který si říká PAB, už deset let patří ke koloritu festivalu. Na slavné promenádě Croisette dodává hvězdám streetartovou image a často nenápadně kritizuje festivalové pozlátko.
„Můj poslední plakát je pro mě hodně speciální, začal jsem na něm pracovat v Cannes loni. Poprosil jsem jednoho bezdomovce, aby mi namaloval svůj portrét, který jsem pak dokončil. Je tady i Mickey Mouse, který vůbec nerozumí tomu, co se na festivalu děje. A Mickey Mouse je myš. Dávám věcem jiné významy, například nápis 'star', tedy hvězda, když ho v angličtině obrátíte, znamená krysa,“ vysvětloval své dílo výtvarník Pierre-André Bourgeois.
Ke svým narozeninám uspořádal festival taky výstavu fotografií hvězd, které se nezapomenutelně zapsaly do dějin světové kinematografie. Zlatou Palmu, kterou navrhl Jean Cocteau, si z Cannes odvážely až od roku 1955. Předcházela jí tzv. Velká cena, která od roku 1939 pocházela vždy z dílny jiného designéra.
