Praha - Ve věku 76 let zemřel dnes v Praze populární zpěvák rokenrolu a country Pavel Bobek; prohrál dlouhý a opakovaný boj s vážnou nemocí. K jeho hitům patří písně Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil nebo Pojď stoupat jak dým. Poslední rozloučení se uskuteční v úterý 26. listopadu ve 12:00 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Smuteční řeč pronesou Bobkova dlouholetá kamarádka a kolegyně Yvonne Přenosilová a hudební publicista Jiří Černý. Obřad bude přístupný veřejnosti.
Nestor české country říkával, že má prý život rozdělený na dvacítky: „Prvních 20 let jsem byl hodný syn a dobrý student. Pak jsem se po hlavě vrhl do světa rokenrolu, zažil jsem léta zhýralství a užíval si plně života. A po čtyřicítce jsem se šťastně oženil.“
Vystudovaný architekt (k jeho spolužákům patřili třeba Jan Kaplický, Petr Nárožný nebo Eva Jiřičná) hostoval začátkem 60. let v řadě bigbeatových skupin, v letech 1963 až 1965 byl zpěvákem skupiny Olympic a od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil 23 let.
„Byl jedním z prvních, kdo u nás propagoval rokenrol. Pak přišla druhá fáze s Olympicem, kdy se rokenrol pomalu přesunul v to, čemu jsme u nás říkali big beat. A pak přišla třetí fáze, začal zpívat country, což je vlastně jeden ze zdrojů rokenrolu, ale začal ji zpívat česky. A to, že přešel z angličtiny, v které zpíval celá šedesátá léta, na české texty, bylo a do dneška je nesmírně důležité, protože vytvořil specifický žánr, českou country,“ domnívá se hudební publicista Josef Vlček.
První singl mu vyšel v roce 1964. První album s názvem Veď mě dál, cesto má vydal o deset let později. „V normalizační době, v roce 1975, jsem vydal své první album. A přestože tenkrát platilo pravidlo, že nejméně polovina repertoáru musí být československého původu, z té druhé poloviny čtvrtina spřáteleného původu a teprve ta poslední čtvrtina imperialistického, a to ještě raději francouzského, italského než amerického, moje první album bylo 90 procent americký repertoár,“ podivoval se i zpětně Bobek, že něco takového bylo možné.
Hana Hegerová české country
Jeho velkým vzorem byl americký zpěvák Johnny Cash. V roce 1978 se s ním dokonce osobně setkal v rezidenci amerického velvyslanectví. Album s coververzemi Cashových písní vydal v roce 2011 pod názvem Víc nehledám. „Jeho velmi oblíbeným zpěvákem byl i Lee Hazlewood, ten neměl taky žádný zvláštní rozsah, podobně jako Pavel Bobek, a přitom měl zvláštní jiskru v hlase. Bobek byl totiž jedním z těch významných českých zpěváků, kteří věděli, o čem zpívají. Nikdy neodříkával telefonní seznam, vždycky zpíval něco, co mělo hlavu a patu. On byl taková Hana Hegerová české country,“ tvrdí Vlček.
Písně s českými texty Bobek nezačal zpívat kvůli nátlaku režimu, ale pod vlivem Jiřího Grossmanna. „Říkal mi: 'Ty půl hodiny vykládáš, o čem ta písnička je, a pak ji dvě minuty zpíváš. Tak ji zazpívej rovnou česky.' A napsal mi text k Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, která měla velký úspěch,“ vzpomínal Bobek při představování svého posledního alba Kruhy. Vyšlo v roce 2012. Na pódia se zpěvák částečně vrátil po boji s vážnou nemocí, kvůli níž téměř přišel o hlas.
Zpěvačka Helena Vondráčková: "Byl to pohodovej kámoš, bezvadnej kolega a legenda české populární hudby. Moc mě to mrzí, protože jsem ho měla opravdu ráda. Bude to velká ztráta pro nás pro všechny z oblasti umění a samozřejmě pro jeho fanoušky a milovníky jeho písniček.“
Zpěvačka Marie Rottrová: "Poznala jsem Pavla, jaký je charakterní a báječný člověk. Potom se mnou jezdil jako host mých koncertů. Jezdili jsme spolu autem a strašně moc jsme si povídali. Rozuměli jsme si jak politicky, tak po stránce muziky. Oba jsme milovali americkou hudbu, on country, já spíše soul a jazz.“
Skladatel Jaroslav Uhlíř: "Pavla Bobka jsem měl rád a dokonce tak, že jsem souhlasil, aby zpíval Severní vítr. Jenže Pavel to tenkrát nechtěl, protože byl v období anglosaském. Pak jsem ho potkal a on říká: Člověče, ten Severní vítr to je pěkná písnička.“
Zpěvák Karel Gott: „Pavel Bobek byl příliš silná osobnost, než abych o něm něco řekl v několika větách. Odešel kamarád, kolega, příbuzný z naší rodiny populární hudby. Je to silná rána. Udělal mnoho pro naši muziku. Byl to člověk inteligentní a uměl si vybrat repertoár. Hlídal si, co mu textaři napsali, a věděl, o čem chce zpívat.“
Muzikant Luboš Malina: "Pavel Bobek byl zpěvák vypravěč, který když něco zazpíval, tak jste mu stoprocentně uvěřili. To jsem zažil mnohokrát. Natáčel jsem s ním tři desky. Když jsem u té první četl texty, připadaly mi banální. Ale v momentě, kdy to on zazpíval, vše se změnilo."
Zpěvačka Naďa Urbánková: „Byl to člověk, který měl opravdu vzácný dar interpretace. Ať zpíval, co zpíval, lidé mu věřili. Měl zvláštní hlas, pohyb i tvář. Nebyl žádný krasavec, ale byl tak věrohodný, že nebylo možné ho nemilovat.“
Zpěvačka Yvonne Přenosilová: "Pavel miloval americkou hudbu, do které samozřejmě patří country. Já už jsem naopak vyrůstala na britském soundu, který Bobek bytostně nenáviděl. Jeho okřídlená věta byla, že Beatles jsou hrobaři rokenrolu."
„Odehrál desítky koncertů během roku, to se málo ví,“ upozornil hudební publicista René Hnilička a připojil vzpomínku na Pavla Bobka: „Když se s ním člověk potkal osobně před natáčením nebo vysíláním, tak se s ním hrozně hezky povídalo, protože to byl velmi vzdělaný člověk s velkým přehledem. Byl přátelský a s pozitivním přístupem k životu.“
Bobek byl od roku 1980 držitelem Zlaté porty za zásluhy a rozvoj country music, v roce 2010 převzal Zlatou desku za album Víc nehledám. Letos v březnu byl při předávání cen Akademie populární hudby uveden do Síně slávy.
