Praha - Pro mnohé to byl koncert roku. Němečtí Rammstein, kteří do Prahy přijeli v rámci turné Liebe ist für alle da (Láska je tu pro všechny), představili skladby z nového alba a zároveň učinili zadost své pověsti: nechyběly velkolepé pyrotechnické efekty, šlehající plameny a mnoho dalších rekvizit, které z koncertu činily často obskurní podívanou. Nevděčnou pozici předkapely obstarala norská čtveřice Combichrist, hrající směs na pomezí techna a metalu.
Spíše než hudbou, která často připomínala jen dunivou vlnu drtící ušní bubínky, však kapela Combichrist zaujala spíše zběsilým přístupem všech členů, kteří jako v transu zběsile létali po pódiu, rozbíjeli sestavu bicích a nakonec i kláves. Fanoušci se každopádně bavili a čekání na hlavní hvězdy večera tak rychle uteklo.
Samotní Rammstein se na pódium probourali skrz masivní stěnu krátce po deváté a aplaus, který je uvítal, jen definitivně ukázal natěšenost publika. Někteří byli sice zklamáni výběrem písniček: Kapela hrála repertoár nového alba, které mnozí nemají ještě tak zažité či na něj nemají tak pozitivní názor jako na alba minulá. Pokud se ale někdo během některých novějších kousků i přes energické nasazení celé šestice nudil, náladu mu spravily dnes již klasické písničky ze starších alb, jako je Feuer Frei!, při které zpěvák Till Lindemann a oba kytaristé Richard Kruspe a Paul Landers plivali několika metrové proudy ohně, Weisses Fleisch, již kultovní Du Hast nebo Engel.
Oheň, křídla i penisy
Rammstein vždy sázeli i takřka na divadelní prvky, jež nyní dotáhli do dokonalosti; rozličné rekvizity takřka nezmizely z podia. Při Wiener Blut, jejíž text vypráví příběh rakouského tyrana Josefa Fritzla, se na podiu objevilo křeslo, gramofon, lampa a následně se shůry snášelo několik desítek panenek, které jedna po druhé postupně vybuchly. Při skladbě Benzin si Lindemann na podium přitáhl stojan jak od benzinové pumpy, jehož pistoli místo na tankování použil jako plamenomet. A při závěrečné songu Engel se z propadla na pódiu vynořil s obřími kovovými andělskými křídly, která - jak již nikoho nepřekvapilo - začala hořet.
Pilotní singl poslední alba - písnička Pussy - se však překvapivě obešla bez plamenů, zato se nesla v duchu klipu, který vzbudil četné a rozporuplné reakce. Rammstein z něj bez skrupulí udělali necenzurované porno. Na pódiu se však nedělo nic, co by klip až tak připomínalo (skupina už možná nechce vyvolávat podobné pozdvižení jako živým vystoupením skladby Buck dich, kdy Lindemann s klávesistou Flakem Lorenzem předváděli homosexuální styk) a Lindemann si vystačil s několika modely penisů, které byly k dispozici i ve speciální edici alba, a hlavně obřím růžovým dělem, jímž chrlil na fanoušky v prvních řadách přívaly pěny.
Generálka před Ostravou
Jediným problémem byl zvuk. Podobně jako při předkapele připomínal v první polovině beztvarou ohlušující masu, kdy kytary dunivě přehlušovaly vše ostatní a určit, jak (ne)čistě Lindemann zpívá, bylo takřka nemožné. V druhé půli koncertě se ozvučení trochu zlepšilo, ale stále to nebyla žádná sláva. Kdo zná písničky dobře, měl výhodu, a melodii si tak často mohl aspoň domýšlet.
I přes tyto technické problémy i místy nevhodný výběr písniček však byla show Rammstein chytlavá a s německou precizností propracovaná do detailů. Kdyby poněkud obměnili playlist, mohlo by jejich březnové vystoupení v Ostravě být skoro dokonalé.
