Rozhodnutí předního operního domu La Scala zahájit novou sezonu operou Boris Godunov vyvolalo nesouhlas hned po oznámení a kritické hlasy jsou slyšet stále. Uvedení díla ruského skladatele Modesta Petroviče Musorgského kritizuje ukrajinský konzul. Vedení La Scaly se obhajuje, že nastudování trvalo několik let a že rozhodně není zamýšleno jako propaganda Ruska, nebo dokonce namířené proti Ukrajině. Premiéra je plánována na 7. prosince.
Ukrajinský konzul v Miláně Andrij Kartyš žádost o změnu programu zdůvodnil tím, že by se jeden z nejslavnějších operních domů světa měl vyhnout možné ruské propagandě.
Kartyš míní, že Moskva po invazi na Ukrajinu „využívá kulturu k tomu, aby dodala váhu svým tvrzením o velikosti a moci“. Vyzdvihování ruské kultury v době trvající války je tak podle něj špatným signálem.
Podle konzula je ukrajinská komunita v Itálii velmi zklamaná a organizuje i petici s žádostí o nahrazení ruských představení. Výběr opery Boris Godunov byl prý vnímán velmi negativně i na Ukrajině. Chápe prý, že změna zahájení sezony je obtížná, zklamání se váže k „nedostatku ochoty“ o tom vůbec uvažovat.
„Nikoho tím neoslavujeme a už vůbec ne (ruského vládce Vladimira) Putina. Je to směšné,“ odmítá umělecký ředitel opery Dominique Meyer. S ukrajinským konzulem se prý osobně nepotkal, obě instituce si ale vyměnily dopisy, které nebyly zveřejněny.
Kartyš podle uměleckého šéfa opery útočí na přátele. „Svou náklonnost jsme prokázali, uspořádali jsme velký benefiční koncert ve prospěch obětí války na Ukrajině,“ připomněl Meyer akci, která vynesly 400 tisíc eur (9,7 milionu korun). La Scala také přijala děti z kyjevské taneční školy a hostila jejich rodiče, zmínil umělecký šéf.
Opera o moci
Meyer také poukazuje na to, že Borise Godunova si La Scala vybrala k nastudování dávno před začátkem války na Ukrajině. Tou mistrovské podobenství o diktaturách, které nikdy neskončí dobře, spíše ještě získalo na aktuálnosti.
Opera Boris Godunov vychází z osudů skutečného ruského cara tohoto jména, jenž vládl na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Operní dílo složil Musorgskij, jenž je rovněž autorem libreta, na motivy stejnojmenné Puškinovy tragédie.
„Musorgskij touto operou zpochybnil moc, to je jeden z důvodů, proč je správné ji inscenovat,“ míní i režisér inscenace Kasper Holten. Borise Godunova líčí jako příběh o moci a cynismu.
Problematické obsazení
Z Ruska pocházejí i představitelé hlavních rolí, pěvci Ildar Abdrazakov a Anna Denisovová. Meyer obhajuje i jejich obsazení tím, že jsou umělci, nikoliv politické osobnosti. Ovšem Abdrazakov svým jménem zaštiťuje nadaci, která na oficiálním webu jako své partnery uvádí mimo jiné ruské ministerstvo kultury a také banky Gazprombank a VTB, na něž se vztahují sankce.
Jeden z nejslavnějších operních domů na světě už před pár měsíci uvedl, že nemá v plánu kulturní bojkot Ruska v reakci na invazi na Ukrajinu a volbou uváděných děl chce oddělit kulturu od politiky. „Nezapojím se ani do honu na čarodějnice ani do bojkotu ruských děl,“ uvedl už dříve Meyer. „Neschovávám se, když čtu Puškina,“ dodal.
Nicméně v březnu La Scala zrušila vystoupení ruského dirigenta Valerije Gergijeva, který odmítl odsoudit ruské napadení Ukrajiny. Gergijev je znám tím, že má blízko k Putinovi a v minulosti podporoval jeho politiku.
Na dotaz novinářů, jaký je rozdíl mezi uvedením ruské opery s ruskými protagonisty a Gergijevovým případem, Meyer odpověděl, že La Scala na dirigenta pohlíží téměř jako na politika. „Je něco jako ruský ministr kultury. Jiní umělci jsou v odlišné pozici. Dostávají ceny a ocenění, ale to z nich nedělá stoupence války,“ vysvětlil svůj pohled.
Gergijev kvůli odmítnutí odsoudit Putinovu agresi přišel o angažmá i v dalších evropských zemích. Jeho vystoupení zrušil mimo jiné také festival Dvořákova Praha. Naopak ruského dirigenta se zastala operní pěvkyně a jeho krajanka Anna Nětrebková. Podle ní nebylo správné nutit umělce k veřejným vystoupením proti své vlasti.
Návrat Nětrebkové
Operní hvězda, která žije v Rakousku, tehdy o invazi mluvila jen opatrně a řekla, že „chce, aby válka skončila“, ale „není politická osoba“ a nehodlá tak veřejně vyjadřovat své názory a hanět svou vlast. Zrušila několik vystoupení na Západě, o další příležitosti přišla z rozhodnutí pořadatelů. Například v La Scale přišla o titulní roli v opeře Adriana Lecouvreur.
Italský operní dům ji přivítal, až když se nakonec přece jen proti Rusku veřejně vyslovila. „Výslovně odsuzuji válku proti Ukrajině a v myšlenkách jsem s oběťmi této války a s jejich rodinami,“ uvedla Nětrebková v prohlášení. Použitím slova „válka“ se výrazně odklonila od ruské oficiální linie, která invazi do sousední země označuje jako „speciální vojenskou operaci“.
Uznávaná sopranistka se několikrát setkala s Putinem, který patří k jejím obdivovatelům, nikdy mu ale otevřeně nevyjádřila podporu. Kontroverze vzbudily ovšem fotografie, na kterých pěvkyně v roce 2015 pózuje s vlajkou proruských separatistů.
Problematicky vyzněl rovněž její dar jednoho milionu rublů separatistickému vůdci Olegu Carjovovi, který Nětrebková obhajovala s tím, že šlo o příspěvek na provoz doněcké opery. V pozdějším rozhovoru pro deník Le Monde řekla, že se ničím neprovinila a že „jedinou chybou bylo to, že se více neinformovala o situaci na Donbase“.
„Žádali mě, abych se vyslovila proti Vladimiru Putinovi. Odpověděla jsem, že mám ruský pas, že on je stále prezidentem a že nic takového veřejně pronášet nemůžu. Tak jsem odmítla,“ uvedla také v rozhovoru. Do La Scaly se Nětrebková vrátila v květnu se svým prvním tamním klavírním recitálem. Na programu byla díla ruských skladatelů Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova, Sergeje Rachmaninova a Petra Iljiče Čajkovského.
Ne všechny kulturní instituce vyjádření Nětrebkové přesvědčila o tom, že myslí kritiku Ruska vážně. Například Metropolitní opera v New Yorku dál trvá na tom, že umělkyni vystupovat nenechá. Prozatím pozastavila všechny její smlouvy až do května 2026. Role Nětrebkové, včetně Pucciniho Turandot, převzala ukrajinská sopranistka Ljudmila Monastyrská.
