Jiří Kylián - jedna z největších tanečních osobností světové scény. Vysoký charismatický muž, geniální tvůrce, který vytvořil kolem stovky choreografií a jehož díla obdivuje i nizozemská královna. Ačkoliv žije Kylián již od roku 1967 v zahraničí, na svou rodnou zemi nikdy nezapomněl a o rozvoj českého tance se vždy zajímal. Hned dva roky po sametové revoluci tak byla zahájena činnost Kyliánovy videotéky, která je dodnes jediným fondem nahrávek tanečních děl v České republice. Oslavy prvního dvacetiletí existence tohoto projektu vyvrcholily 30. listopadu gala představením Různé břehy na Nové scéně, jakousi poctou videotéky svému věhlasnému otci.
Celý večer oslav byl dramaturgicky sestaven jako časosběrný dokument. Bez „klaněček“ a potlesku mezi jednotlivými částmi se v něm prolínaly videoukázky Kyliánových děl a živě tančené choreografie, které vytvořil nejen Kylián, ale i tanečníci a choreografové, kteří mu, jak se říká, prošli v Nederlands Dans Theater rukama a nyní si jdou vlastní tvůrčí cestou. Přáním samotného mistra totiž bylo, aby se v Praze prezentovali hosté, které sám vybral, a předvedli různorodost stylu jejich práce, byť stále nějak spojené s jeho osobou. Všichni zúčastnění jsou bývalými členy NDT, jsou ovlivněni Kyliánovou tvorbou a jeho odkazem - mají zkrátka tohoto tvůrce v krvi.
Galavečer byl naprosto jedinečným a neopakovatelným zážitkem. Bylo uvedeno tolik vynikajících děl, že zde zmíním jen několik perliček programu. Otevřená scéna potažená zlatým alobalem, v němž byly po prsa jakoby uvězněny dvě tanečnice, vítala diváky hned po příchodu do sálu. Šlo o protagonistky nejnovějšího Kyliánova díla s názvem Anonymous - Coru Bos-Kroese a Sabine Kupferberg, manželku autora. V choreografii, kterou podkreslovala rytmická hudba se zpěvem, využívaly tanečnice pouze své paže.
Kvílivé a znepokojivé zvuky, které se ozývaly v momentech, kdy pohyb na scéně naprosto nepředvídatelně střídala děsivá, až hororová barevná videoprojekce, šly k hudbě a pohybům tanečnic v naprostém kontrastu. Jako by dávaly na odiv oba dva lidské světy, jak stálo v programu k představení – ten, do kterého necháme své okolí nahlédnout, a ten, který před ním naopak schováváme. Podle ohlasů mám za to, že v divácích nechal tento odvážný a šokující nový kus rozporuplné pocity. Buď ho můžete milovat, anebo nenávidět, není nic mezi tím. Pro mě to byl jeden z nejlepších kusů večera.
Mezi dalšími kousky byla uvedena část Kyliánovy slavné choreografie z poloviny devadesátých let - Bella Figura. Měla jsem možnost vidět toto oduševnělé dílo naživo již poněkolikáté. Vysoce estetický a výtvarně překrásný kus akcentuje vlající široké červené sukně zpola obnažených tanečníc a tanečníků. Nepřeberné originální nápady autora, ladné pohyby interpretů a dokonale harmonické souznění jejich pohybů s hudbou mi opět vzaly dech.
Skvělá byla i choreografie nazvaná Amoroso, kterou vytvořila Cora Bos-Kroese. Duet dvou milenců je inspirovaný dobou třicátých let a příběhem nejslavnějšího tanečního páru všech dob – Ginger a Freda. Amoroso vypráví o bouřlivém vztahu muže a ženy, který je podobně jako tango, které tančí, plný zvratů. Aurélie Cayla a Yvan Dubreuil tak na jevišti prožívají své životní hádky a usmíření, momenty vášně, lásky i naprosté důvěry, to vše s notnou dávkou emocí a zároveň bravurní lehkostí pohybů.
Dokonalé taneční výkony interpretů a ukázky stejně kvalitních videozáznamů byly proloženy odlehčenými scénkami, při kterých se diváci smáli, až se za břicho popadali. V jednom z několika gagů například živým slovem překvapil herec David Prachař coby divadelní kritička Marcelka. Z hlediště se okamžitě ozývaly salvy smíchu.
Zcela vyprodaný gala večer nezklamal má vysoká očekávání. Představil se v něm alespoň zlomek z Kyliánovy ohromující řady choreografií, za něž si mistr vysloužil celosvětové uznání a obdiv. A pražští diváci tak mohli zase po dlouhé době vidět výběr toho nejlepšího, co v současnosti v tanečním světě vzniká. Různé břehy tak alespoň pro včerejší večer symbolicky spojily mosty a snad se naplnila i jedna z ústředních Kyliánových myšlenek - často opakoval, že jeho hlavní snahou je právě jejich stavění. Ať už mostů mezi Východem a Západem, starým a novým, či diváky a tanečníky.
